Měla jsem svoji bff (rozuměj best friend forever, nejlepší přítel navždy). Jmenovala se Klára. Myslela jsem, že jsme vážně bff. Všechno jsem jí říkala. Všechno.

Jednou když jsem se jí zeptala, jestli nechce přijít, tak mi napsala: Nevím. Když jsem se jí ptala asi už dva týdny a ona nešla, napsala mi: Neotravuj mě už! Byla jsem z toho v šoku, brečela jsem, ale nic nepomohlo. Pak se se mnou chtěla zase bavit. Byla jsem strašně ráda. Když jsme se spolu bavily asi týden, řekla mi, že jsem hrozná a mnohem hůř mi začala nadávat. Před každým mě ztrapňovala. Vším, co jsem jí řekla i tím, co nebyla pravda. Řekla všem moje heslo. Lezli mi na Alíka, facebook, email.

Vzpomínám, jak jsem s ní chtěla jít naposledy ven. Ona mi napsala: Za chvíli dojdu. Pak mi večer napsala, že nemůže. Nevím, jak jsem to mohla dopustit. Chtěla bych ji zpět, ale vím, že to na mě jen hrála. Předstírala, že jsme bff.

Hlavně nedávejte nikomu svoje heslo. Ani nejlepšímu kamarádovi. Neříkejte nikdy něco nikomu, co by mohl použít proti vám. Dávejte si pozor, když se vám na kamarádech začne zdát něco divné. Možná někdo zažil něco podobného jako já a ví, jaká je to hrůza.