Já osobně mám dva bratry a jednu sestru, které je teď asi týden. Jsem z nich nejstarší. Nejdřív jsem si říkala, že musí být určitě lepší, když jste jedináček. Nikdo vás neotravuje, rodiče vás rozmazlují.

Potom se mamince narodil můj bratr, který je jen o rok mladší než já. I když se občas pereme, hádáme a nadáváme si, jeden by druhého nikdy nezradil. Jsme jako nejlepší kamarádi, spíš dvojčata. Teď je už dost starý na to, aby mu přišlo trapné, že kamarádí s holkou a dokonce se svojí starší sestrou. Ale ani před svými kamarády nikdy nezapře, že nejsme kamarádi. Je to super bratr.

Když mi bylo sedm, říkala jsem si, že mi to takhle stačí a žádného dalšího sourozence bych nechtěla. Přesto když se narodila moje sestra, tak i když je o sedm let mladší než já, máme se hrozně rádi, pomáháme si, radíme a jsme jako nejlepší kamarádky.

Příští rok jde do školy a já se moc těším, až jí budu do školy česat, připravovat a chodit pro ní ze školy. Ona se zase těší, až jí budu pomáhat s domácími úkoly. Za nic na světě bych jí nevyměnila. Ani jsem se nenadála a na svět přišel můj nejmladší bratříček. Je tak roztomilý. Pořád ho chovám a starám se o něj. 

Tak co, pořád si myslíte, že být jedináčkem je lepší? Já teda už rozhodně ne.