Základní informace

Název: Candide neboli optimismus
Autor: Voltaire
Překladatel: Radovan Krátký
Vydavatelství: Odeon
Rok vydání: 1978
Literární druh: epika
Literární žánr: román

Medailonek autora

Voltaire se narodil 21. listopadu 1694 v Paříži. Vzhledem k úmrtí jeho matky a jeho chladného vztahu s otcem ho vychovával jeho kmotr. Vystudoval jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Po ukončení studia pracoval v Haagu, odkud ho ovšem vyhodili, a tak se vrátil zpět do Paříže. Zde byl v roce 1717 na jedenáct měsíců uvězněn v Bastille za sepsání posměšků na tehdejšího vévodu, pak se ale ukázalo, že šlo o omyl. V roce 1718 napsal své první drama, které bylo velmi úspěšné.

Po návštěvě Anglie se začal učit anglicky, jelikož ho tato země velmi zaujala. Také sem směřoval své kroky poté, co ho vyhostili z Paříže. Po návratu do Francie našel útočiště na zámku. Když se vrátil do Paříže, stal se členem Francouzské akademie. V roce 1758 si zakoupil panství Ferney, kde strávil většinu zbytku života. 10. února 1778 se vrátil do Paříže, aby dohlédl na uvedení jeho hry. V tomto městě ve stejném roce 30. května zemřel. Mezi jeho další díla patří například Panna Orleánská.

Hlavní postavy

Candide: Hlavní postava, je zamilovaný do Kunhuty, nejdříve je naivní, protože věří, že na světě je všechno přesně tak, jak má být, ale pak zjišťuje, že to tak opravdu není.

Kunhuta: Krásná slečna, dcera barona, po které každý muž kouká, přijde mi, že sama sebe až moc lituje.

Panglos: Filozof, který hlásá, že je na světě všechno přesně tak, já má být, a tvrdí, že svět je v nejlepším pořádku. Avšak na konci románu svůj názor mění, protože zažil ošklivé věci.

Martin: Poutník, který je naopak až moc pesimistický, seznamuje se s Candidem a doprovází ho na jeho cestách, je chytrý.

Stařena: Velmi moudrá stará žena, která si také v životě prožila své. Kdysi to byla princezna, dnes z ní je otrokyně. Za mě to je nejmoudřejší postava ze všech.

Kompozice

Děj je chronologický. Kniha je rozdělena na tři části, ve kterých je dohromady třicet kapitol. Rámcovou kompozici tvoří první kapitola, ve které jsou čtenáři seznámeni s postavami, jež jsou od sebe následně odloučeny, a poslední kapitola, kde se postavy opět potkávají. Všechny kapitoly jsou propojeny pomocí postavy Candida. Témata jsou propojená těsně, vztah mezi nimi je příčina a následek.

Rámcovou kompozici tvoří jeden hlavní příběh a do něho jsou vloženy další.

Proč mě kniha zaujala?

Kniha mě zaujala tím, že se děj odehrává na hodně místech, takže člověk pozná zvyky různých kultur. Sice je trochu starší, ale to nevadí. Bavilo mě vnímat rozdíly mezi jednotlivými místy. Nejvíce rozdílná kultura panovala jednoznačně v Eldorádu, kde, jak pravil Panglos, bylo všechno v tom nejlepším pořádku. Jak si pak Candide uvědomil, žít v této zemi by bylo nesmírně nudné.

Mám ráda optimistický pohled na svět, ale názor Panglose byl tak moc pozitivní, až bylo těžké tomu uvěřit. Chvílemi jeho představy o světě byly až komické. Také mě bavilo sledovat vývoj této postavy, která ke konci knihy po prožitých událostech začala svůj postoj měnit.

V knize je obsažena i spousta tragických okamžiků, které místy byly až moc přehnané, čemuž jsem se zasmála. Číst o tom, co si postavy prožily, bylo místy až bolestivé, ale bylo vidět, jak je to změnilo. Jejich dohadování o tom, kdo zažil větší utrpení, mi připadalo komické.

Optimismus

Hodnocení

Knihu určitě doporučuju. Děj je za mě poutavý a dobře se čte, takže stránky mizí pod rukama. Určitě mi k rychlému čtení přispěl malý a nezvyklý formát knihy, protože i když se nejdříve zdá, že má hodně stránek, tak ve výsledku toho textu tolik není. Líbilo se mi, že se kniha dějově odlišila od těch ostatních. Bylo to zase něco úplně jiného než ve většině knih. Z mého pohledu je to zatím nejlepší kniha v našem seznamu povinné četby.