Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Canyoning – můj adrenalinový příběh z dovolené

    vydáno  •  Sport · Cestování · Volný čas venku

    Budu vám vyprávět svůj zážitek z dovolené, který skončil poněkud nečekaně... Jestli máte rádi pořádná dobrodružství ve vodě a horách, tak je tento článek přímo pro vás!

    Kaňon, © Dreamy_Photos

    Asi před třemi roky, když se ještě smělo cestovat, jsem jela s tátou na dovolenou do Itálie. Plánovali jsme, že tam strávíme zhruba deset dní a že budeme spát v autě nebo ve stanu.

    A jak jsme řekli, tak jsme také udělali. První dva dny jsme byli u moře, další den u bazénu poblíž kempu, ve kterém jsme zakotvili, a další dny jsme jeli do hor. Dole v údolí byl stánek s informacemi a možnými činnostmi v horách. Zjistili jsme si, co je možné dělat, a podle toho jsme si naplánovali následující tři dny.

    Nejprve jsme se rozhodli zkusit via ferratu. To je zajištěná cesta, často právě někde v horách, na které jste jištěni podobně jako třeba v lanovém parku, ale pouze lezete po vyznačené trase. Bylo to náročnější, než jsme čekali, ale zábavné (tedy alespoň podle táty).

    Večer mi táta řekl, že na další den naplánovat canoeing. Byla jsem nadšená, protože pod tímto pojmem jsme si oba představili jízdu na kánoích v horách, což mě, jakožto zkušenou vodačku, zaujalo. Jenže nakonec to nebylo úplně podle našich představ. Na tuto činnost jsme potřebovali doprovod, tak nám byl přidělen pán, který byl překvapivě také Čech. Kromě nás měl na starost ještě dva kluky, kteří šli s námi.

    Vyrazili jsme poměrně brzy ráno. Vzali jsme si s sebou nějaké náhradní oblečení na převléknutí a šli jsme ke stánku, kde na nás už čekal náš doprovod a ti dva kluci. Nasedli jsme k pánovi do auta a asi tři čtvrtě hodiny kamsi jeli.

    Když jsme dorazili na místo, převlékli jsme se do zvláštních skafandrů a dalších deset minut šli po horách. Neměli jsme s sebou nic než ty skafandry a přilby a pán měl v ruce tašku s karabinami a provazy. Já a táta jsme se na sebe podívali, celé nám to přišlo divné, ale neřekli jsme ani slovo.

    Došli jsme ke kraji skály, kde byl prostor pro seskok do vody, prý šest metrů nad hladinou. Pán nás začal zásobovat informacemi o tom, že z takovýchto srázů musíme skočit pouze tehdy, když si budeme stoprocentně jistí. Potom se mě zeptal, jestli chci skočit i já – byla jsem nejmladší – a táta mě přemlouval, ať jdu do toho, tak jsem na to nakonec přistoupila.

    Bylo mi řečeno, že až dopadnu do vody pode mnou, mám si zaklepat na přilbu jako důkaz, že je vše v pořádku a že jsem bezpečně dopadla. Tak jsem se tedy rozeběhla a skočila jsem. Byla to šílená výška a já jsem se bála, ale nakonec to nebylo tak hrozné a vlastně jsem ze sebe měla docela radost. Skočili jsme všichni a popošli o kus dál, kde na nás čekal další sráz.

    Zase jsme všichni skočili, opět strach a adrenalin. Pořád jsem si v hlavě kladla otázku, proč nejezdíme na kánoích, ale neodvážila jsem se zeptat. Pokračovali jsme dál a dál a zdolávali výšky čtyři až osm metrů. Jen jeden seskok byl prý dvanáct metrů vysoký, což bylo dovolené až od osmnácti let, takže skákal jen táta a ten pán. Když jsme došli až dolů, vrátili jsme se k autu. Cesta zpátky se zdála ještě delší než cesta tam.

    Kaňon je cosi jako soutěska, takové údolí, kterým obvykle protéká nějaká voda, třeba potok či řeka.

    S lidmi jsme se rozloučili a s tátou jsme se vydali ke stanu. On okamžitě našel leták ke dnešní akci a zjistil, že si to špatně přečetl. Nebyl to canoeing, ale canyoning, česky kaňoning, což znamená adrenalinové skoky z výšky do vody, ale také plavání, slaňování a jiné zdolávání různých kaňonů (třeba brodění se či různé překonávání překážek, např. stromů a balvanů).

    Canyoning, © Llorenzi

    Táta se začal smát a říkal, že se pořád chtěl toho pána zeptat, kde jsou ty kánoe, ale nakonec je rád, že to neudělal.

    Další den jsme raději odpočívali v kempu, protože tento výlet byl velmi náročný. Přesto se nám to oběma líbilo a jestli se někdy do Itálie znovu podíváme, určitě půjdeme zase na tuto aktivitu.

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 7. ledna v 10:01.
    Adam149 v něm napsal:

    Super ale já s mamkou a taťkou jezdíme do Bulharska. Ale ještě před tím než jsem se narodil byli např. V Itálii, v Turecku atd. Ale super článek 5 tlapek

    Příspěvek z 7. ledna v 8:09.
    Vinnetou v něm napsala:

    Zajímavý článek, canoyng jsem neznala.