Alíkovina

Čarodějnická soutěž

vydáno  •  Volný čas venku
Jak jistě víte, hlavním svátkem všech čarodějnic je poslední dubnová noc. Říká se jí také filipojakubská (v minulosti se 1. května slavil svátek sv. Filipa a Jakuba). Někde je též známá jako Valpružina (podle Goethova Fausta, kde se popisuje tajuplný slet čarodějnic). Alík ve spolupráci s Botanickou zahradou hlavního města Prahy (www.botanicka.cz) připravil velkou čarodějnickou soutěž.

pálení čarodějnic, Lány, © Josef Vostárek

Do Troje v tuto noc tradičně míří čarodějky všech věkových skupin. Ve hře nejsou trysková košťata XXI. století, ale vstupenky do říše rostlin. A to nejen čarodějných, ale též čarokrásných.

Zatímco dnes bývá pálení „čarodějnických“ ohňů spíše zábavnou záležitostí, v minulosti měli lidé z útoků čarodějnic skutečný strach. Některých se báli tolik, že je skutečně upalovali na hranicích. Před útoky ostatních čarodějnic se lidé v minulosti bránili různými způsoby. Nejčastějšími praktikami býval velký úklid, pálení smetí, hluk způsobený práskáním biče, tlučení železem nebo dřevem. Ochranu domu a chlévů zajišťovaly drny, písek nebo plevy,zelné ratolesti a svěcené kočičky, také kresby kruhů nebo křížků na vratech.

Rad, jak odhalit a zahnat čarodějnici, měli v každém kraji hned několik. Oblíbený způsob byl založen na tom, že se ke vchodu položil drn nebo vysypala hromada písku. Přepočítáváním stébel trávy nebo zrnek písku se čarodějnice zdržela až do rána, kdy její moc pominula. Právě tak nemohla projít přes pichlavé trní či nastražené vidle a košťata. Bála se svěcené vody i svěcených větviček, neprošla přes znamení kříže ani do ochranného kruhu namalovaného na zemi.

Čarodějnice však nebyly jen zlé. Těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky – vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku.

Kromě bab bylinářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Miliony nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.


Více o tradicích čarodějnic (ale také o mnoha jiných zvycích) se dozvíš v těchto knížkách:
  • Nenuda v duchu českých tradic, Barbara Karpetová, Kateřina Sládková, Prostor 1995
  • České zvyky a obyčeje, Alena Vondrušková, Albatros 2004
Autor: (6 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!