Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Čarovná voda

    vydáno  •  Pohádky

    Sice sem často píšu básničky, ale rozhodla jsem se, že zkusím i ten příběh. Líbí se mi draci, tak je to příběh o nich...

    voda, © pixabay

    „Před dávnými lety se tři kmeny vzbouřily proti své královně Panelope, která nedokázala vyřešit problém chřadnoucí země. Podle starých bájí je třeba kouzla.“ zabručela Semma a uklidila svitek zpět na místo. Irma neklidně přecházela mezi kamennými stoly, zatímco Tarej četl zažloutlé svitky. „Kouzlo, kouzlo, ale kde ho najít?“ brblala Irma a cvakala drápy o skálu. „Můžeš toho nechat? Nedá se tady soustředit!“ okřikl ji Tarej a přimhouřil oči. Chvíli bylo ticho, ale jen dokud Irma neztratila nervy. „Jestli nás tu najdou, bude průšvih! Kolik je vlastně hodin? A co když už nás hledají? Co jim pamlfm….“ Semma jí bleskově přišpendlila ke zdi a zacpala jí tlamu. „Jestli TY budeš křičet a panikařit, tak nás tu najdou. A tohle místo je dávno zapomenuté. Nikdo sem nechodí.“ „Navíc je měsíc teprve v první třetině poutě.“ přisadil si Tarej, aniž by zvedl hlavu od svitku. Irma se po chvíli uklidnila a její věznitelka ji pustila na svobodu. „Zatracená kouzelná voda...“ zamumlala, když si šla uraženě sednout ke stolu. Dva páry očí se na ní podívaly. „O jaké vodě to mluvíš?“ zeptala se Semma opatrně. „O jaké asi? Co tu asi hledáme ty zatracený roky?“ otočila kamarádka oči v sloup. „Jak si můžeš být jistá že je to voda?“ ozval se Tarej, který po několika hodinách opustil svůj stůl. Irma si sedla a odvětila: „Bylo to napsané v jednom z těch svitků tamhle.“ ukázala křídlem na hromadu papíru naházeného v rohu. Dvě střely se k ní okamžitě vrhly. „Tenhle?“ ukázal Tarej. „Ne.“ zněla odpověď. „Tak tady ten?“ zahuhlala Semma zpod hromady. Irma si povzdechla a hodila na ně nejbližší svitek. „Tenhle, vy paka.“ Semma ze sebe sklepala papír a rozložila svitek na stole. „Tam, kde hledat chceš, čarovnou vodu nenajdeš...“ dočetla a zarazila se. „Co to má znamenat? Takových míst je...“ prolomila hrobové ticho Irma. „Co takhle seznam? Napíšeme si místa, kde nikdo nebyl.“ navrhla Semma, a aniž by čekala na odpověď, šla pro papír a inkoust. „To asi nenapíšem.“ zadržel jí kamarád. „Za chvíli vychází slunce. Ale mohu se zeptat v kmeni. Možná se něco dovím.“ „Bezva! Uvidíme se zítra, OK?“ vykřikla Irma a vyletěla ven jako neřízená střela. „Platí.“ řekl Tarej, ale to už ho Irma neslyšela. Povzdechl si nad Irmiřím šílenstvím a vydal se k východu. Semma ho následovala, venku se jen rozloučili a vyrazili tryskem ke svým kmenům.

    „Přemýšlela jsem nad tím celý den, ale nic mě nena...“ Semma se zarazila, když nadcházející noci dorazila do jeskyně. Všude ležely rozházené svitky, které v ní vyvolaly pocit, že něco není v pořádku. Opatrně se vydala do středu místnosti. Výkřik zděšení se rozlehl jeskyní, když spatřila své kamarády svázané na zemi. V ten moment na ni spadla síť a tlamu jí někdo zalepil listem s lepivou hmotou. Po chvíli byla únoscem zneškodněna a hozena do sítě k Irmě a Tarejovi. „Olizujte se, ta lepivá hmota je med.“ uslyšela Semma Tarejův šepot. Měl pravdu, list opravdu za chvíli spadnul. „Dík, jak jsi to věděl?“ zeptala se. „ Na rozdíl od tebe totiž používám čenich i k něčemu jinému než k hádání, co bude k obědu.“ zabručel Tarej na odpověď. Pak ho něco napadlo. „Irmo, jsi v pořádku?“ Odpovědí mu bylo Irmiřino pravidelné oddechování. „No to snad není pravda!“ divila se Semma „Ona normálně usnula! Jak dlouho tu ležíte?“ „Asi deset minut. Nevíš, kdo to je?“ „Nemám tušení. Ale potřebuje nutně zastřihnout drápy. Myslím, že to není nikdo z kmene, tam takový drápy nikdo nemá. Navíc o tomhle nikdo neví, nebo jo?“ „Nevím, ten drak tu byl ještě před náma… Napadá mě jen, že by si Irma pustila tlamu na špacír.“ pohlédl na karmínově zbarvenou dračici mezi nimi. Semma do ní drcla – bez reakce. Po kousnutí do ucha se jen zavrtěla, ale když se Tarej zeptal, co mají dnes na svačinu, byla probuzená hned. Tlamu otevřela tak rychle, že se list na půl odlepil a Irma vykvikla bolestí. „Mňam med, kde jste ho vzali?“ zeptala se, než si všimla provazů a uvědomila si realitu. Po několikaminutovém úsilí se provazy uvolnily a přátelé se odplížili k východu. Cestou si Irma všimla, že jejich únosce jí jejich jídlo na celou noc. Jen co byli nad jeskyní, hned spustila. „Ten nevím kdo nám právě snědl svačinu! Mám hlad!“ zaúpěla a její žaludek slova potvrdil. Tarej jen zamumlal něco v tom smyslu, že to vydrží, a tím téma uzavřel. Všichni leknutím strnuli, když se ozval hlasitý řev a oblohu ovládl velký stín. Trojice se vyděšeně snesla k zemi a na Tarejovu radu se pohybovala tiše mezi stromy. Po chvilce Irmy vyjekla. „Irmo!“ vykřikli kamarádi jednohlasně. V tu ránu se zem otřásla, jak jejich pronásledovatel tvrdě přistál. Semmu s Tarejem najednou někdo stáhnul dozadu. Když se rozkoukali, udiveně hleděli na Irmu, která jim nejspíš zachránila život. Bylo slyšet jen funění velkého draka zpoza svěšených větví velkého stromu. Byl tak blízko že kdyby máchl ocasem, smetl by je na jednu hromadu. Nakonec k velké radosti dráčat odletěl. Semma s Irmou si lehli vedle Tareje a ihned usnuli vyčerpáním. Tarej je přikryl svými křídly a po chvíli usnul také.

    Ráno se probudili, až když je na nosech zašimraly sluneční paprsky, které pronikly stěnou z větví a osvítily jejich úkryt. Když prozkoumali své útočiště, vrátili se k nejzajímavějšímu objevu: smaragdovému kameni zabudovanému do skály. „Vypadá jako ten kámen, o kterém jsem četl. Jen už si nepamatuji, co se tam psalo.“ vzdychl Tarej. „Nepsalo se tam něco takového?“ zeptala se Semma, ukazující na text pod břečťálem. Tarej ho odkryl, ale text nešel přečíst. „Jaký to může mýt smysl?“ podivil se Tarej. „Smysl?! Copak tohle má všechno má nějaký smysl?“ zaječela Irma. Země zaduněla a ozvalo se dračí zavrčení. Trojice se na sebe nejistě podívala. Drak funěl kolem stěny z větví tak, že dráčata cítila v nozdrách síru. Nebylo pochyb, že drak umí chrlit oheň. Irma najednou kýchla. Funění přestalo a vystřídalo jej zavrčení. Ve škvíře mezi větvemi se objevilo žluté oko během zlomku vteřiny se objevila celá hlava. „Proboha“ vydechl Tarej při pohledu na drápanec přes levé oko, které zůstávalo zavřené. „Jste nějací chytří, drahouškové. Mysleli jste, že mi utečete?“ odfrkla si velká dračice, ve které dráčata poznala královnu Panelope. „Vaše Veličenstvo!“ vyhrkli a neohrabaně se poklonili. Královna to přešla pohrdavým pohledem. „Toho můžete nechat. Mám snad nějakou říši? Raději mi řekněte, kde najdu tu čarovnou vodu!“ rozkázala a zamračila se, když nedostala odpověď. K velkému údivu všech vykročila malá Irma. „My sami nevíme, kde je, teprve včera jsme zjistili, že nějaká existuje.“ řekla odvážně. „Ale...“ královna se zarazila a nejistě couvla, při čemž nechtěně šlápla na kámen u zdi. Skála se otevřela a objevilo se velké jezero v jeskyni. Jen s tím rozdílem, že voda byla zlatá. „Čarovná voda...“ vydechl Tarej údivem. Královna se vrhla do jeskyně, a skočila do jezera. Kamarádi se po sobě podívali a opatrně do něj také vkročili. Najednou se svět zatočil a rozsvítil tisíci světly. Dopadli na tvrdou zem. Semma otevřela oči a žasla. Všude se to hemžilo tvory bez křídel, ocasů i drápů! A co to měli na hlavě? Podívala se na své tlapy. Co to? Vždyť to není ona! „Irmo? Tareji?“ zeptala se opatrně. „No?“ odpověděli tvorové vedle ní. V tu ránu začalo pršet. Irma se nevěřícně podívala na oblohu a jen vyhrkla „Jdu pro kmen!“ a byla pryč. Tarej se rozhlédl kolem a podivil se: „Svět lidí? Četl jsem o něm, ale myslel jsem, že je to jen pohádka!“

    Kdo ví? Možná jsou mezi námi draci dodnes, i když nejspíš zapomněli, kdo v jádru jsou?

    Autorka: (14 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 22. července v 16:27.
    X_NeL-a_X825_D v něm napsala:

    Prosím pokračování 5tlapek:->

    Příspěvek z 16. července v 18:21.
    Hogo v něm napsal:

    ty jo ja mam štěstí že colossus nepíe k mému článku8-D

    Příspěvek z 16. července v 17:35.
    Colossus v něm napsal:

    Málo odstavců.