Pár základních dotazů na začátek:

Co to je vlastně čas?

Je to fyzikální veličina, za pomoci které měříme, jak dlouho, často i daleko, je nějaký děj od nás.

Existoval čas vždycky?

Ne, neexistoval vždycky, podle vědců před Velkým třeskem nebyl ani čas, ani prostor.

Je čas pro všechny stejný?

A... Zase ne. Einstein v svojí Teorii relativity dokázal, že čas není pro všechny stejný, ale zase jen relativní. Ovlivňuje to gravitace a rychlost.
Čím silnější je gravitace – tím pomalejší je čas
Pokud se lidstvo někdy přiblíží k rychlosti světla, tak to ty lidi, co touto rychlostí pojedou, hodí do budoucnosti.

Už i teď je cesta do budoucna možná, ale ne v takových obrovských rozmezích. Za rekordmana, který se v čase přesunul nejdále, se bere Sergej Avdějev, kosmonaut, který strávil 747 dní ve vesmíru a tím se posunul o 0,02 vteřiny do budoucna.
Pokud chcete nakouknout do minulosti, nemusíte být hrdinou sci-fi filmu, prozradím vám, že jste to už 99% dělali... Stačí kouknout na oblohu v noci, světlo letí s rychlostí světla – proto je tak taky pojmenovaná! Ale pořád je to rychlost, takže to trvá. Koukněte třeba na Polárku, a? Už se díváte na hvězdu vzdálenou 434 světelné roky, to znamená, že světlo (s rychlostí světla) putuje od ní k nám 434 světelných let. Obrázek, který vidíme, je 434 let starý – díváme se do minulosti.

1. Teorie – čas je jen relativní? Neexistuje.

Pamatujeme si minulost, přemýšlíme o budoucnosti.. Ale co když je to vše možná relativní, minulost, současnost i budoucnost existuje vždy a právě teď. Zní to šílené, ale možná je toho víc naučných důkazů, než si myslíte!

Tato teorie říká, že všechny časy (minulost, budoucnost i přítomnost) existují v jedné rovině, v jedné přímce, v jednom prostoru a vlastně i okamžiku. A my se po té čáře posouváme.

Čas neplyne, ale my putujeme dál vesmírem. Takže žádný čas není. Někdo dokonce tvrdí, že čas si jen. vymysleli naši předci, aby lépe popsali nějakou tu cestu, kterou projde každý z nás za život světem a vesmírem. A pocit času, který máme, je vlastně pocit toho, kde v tom světě právě jsme.

Jednodušeji řečeno, že úplně vše, co je na světě, se už stalo, jen o tom zatím nemáme vzpomínky. To ale neznamená, že se nemáme snažit, když je vše určeno, proč? Další teorie navazuje!

Minulost, budoucnost, současnost v jednom okamžiku/najednou

2. Teorie - nevím jak jí pojmenovat protože v českém internetu jsem o ní nenašla ani jednu zmínku... Anglicky: Growing block universe – přeložila bych ji na něco jako „teorie rostoucí části vesmíru“

Tato teorie říká, že i když všechny okamžiky existují zároveň (v teorii 1.), tak se budoucnost vyvíjí s určením minulosti, že všechno se sebou souvisí.
Jestli je pravdivá tato teorie, tak se možná někdy v budoucnu odvážeme od času a budou nám dostupné všechny časy právě teď, stejně jako cestujeme prostorem.

Nejhezčí je na tom, že pokud je tato teorie opravdu pravdivá, znamená to, že na té „ose“ trvá každá vteřina nekonečno. To, jak si užíváte jako malí, to, jak jste byli s někým, kdo už není mezi námi, nejlepší zážitky... To vše trvá nekonečno a jen jsme se od nich posunuli dál my.

3. Teorie – omphalos hypothesis/ teorie minulého čtvrtku.

Teď se přesuneme k té nejbláznivější a nejdivnější teorií, ale to neznamená, že nestojí za zmínku...
... protože se vlastně nedá nijak vyvrátit.
Omfalos je řecký pupek, takže vlastně pupková teorie. Začala „nábožensky“ a to tím, že se říkalo, že aby svět fungoval, tak ho musel Bůh stvořit se všemi horami a údolími, stromy s letokruhy, Adama a Evu s vlasy, nehty a pupkem (proto omphalos).
Tím se myslí, že pupek se má vytvořit při narození, letokruhy časem. Takže to byly falešné důkazy, že předtím existoval čas. Z ní pak vznikla teorie minulého čtvrtku, která říká, že mohl celý svět vzniknout minulý čtvrtek. A všechny důkazy jsou falešné. Pokud řeknete, že máte vzpomínky nebo fotku, tak vám na to řeknou, že je to falešný důkaz a byl tím někým vytvořen později, abyste měli iluzi, že už svět existuje milióny let. Ano, ještě jednou souhlasím, že je tato teorie divná, ale je zajímavé, jak ji vůbec nelze vyvrátit.

Černé díry a jiné těžké objekty – pokus

Vemte nějaký velký kus látky, třeba i tenkou deku, a natáhnete ji vodorovně, teď hoďte těžší míček (pokud nemáte, tak třeba nějakou hračku nebo i knížku) doprostřed. Vidíte, že to, co bylo rovně napnuté, je v tom místě prohnuté dolů. Přesně to se děje s prostorem blízko černých děr, ale třeba i méně silně u Slunce.

Ještě jedna možnost cestovat do budoucnosti je letět k černé díře, tak aby vás nevcucla, ale byli jste hodně blízko. Tak se dostanete do té „prohnuté“ zóny. Čas a prostor je tu tak změněn, že jedna sekunda tady trvá týdny nebo i měsíce na Zemi. Černá díra je ale tak silná, že by vás z tohoto pole nejspíše nepustila. (Nepustí totiž ani světlo, proto je taky černá díra úplně černá.) Aspoň ne s takovými raketami a motory, jako máme dnes.

Z toho všechno nahoře je jasný jen jedno... Pojem čas je docela divný a hodně relativní...