Alíkovina

Čechy nebo moře?

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Kde najdu dobrodružství?

Maledivy jsou samy o sobě symbolem exotického odpočinku: palmy, tyrkysové moře, bílé pláže a luxusní služby. Hotel Huvafen Fushi je rozhodně samostatným kouskem ráje na těchto okouzlujících ostrovech. Zvláštností místních lázní je jejich neobvyklá poloha. Jsou totiž zasazeny pod úroveň mořské hladiny. Hosté tak mohou v průběhu masáže pozorovat podmořský život korálových útesů. Venkovní bazén obklopený oceánem pak přímo vyzívá k relaxaci při západu slunce., © www.trivago.cz

Bydlím v Čechách. Moře mě dříve nějak netáhlo, ale s létem se to změnilo.  Jednou sedím u notebooku a nudím se. Najednou uvidím reklamu cestovní kanceláře, která nabízí zájezdy u moře. Kliknu na ni. Dívám se asi hodinu na jejich zájezdy. Moře, písek, mušle, slunce, horko, palmy. Představuji si, jaké by bylo tam bydlet. Co v České republice, co tady?, říkám si, protože jsem nikdy ještě u moře nebyla. Zatoužím po moři. Vidím na stole prázdný blok, chvíli se na něj dívám a pak mne napadne: co napsat knihu?

Píšu: Ahoj, jmenuji se Mia, žiji na ostrově poblíž (přemýšlím: Itálie? Nebo Španělsko?) Řeknu si: Itálie zní lákavěji. Píšu do večera, napíšu pár stránek, nevím, jak dál. Kouknu se na web, třeba najdu inspiraci. Nic podobného tam ale není. Řeknu si: No jo, moře, léto po celý rok, palmy a slunce, ale co dál co na luxusním ostrově? Nic mne nenapadá. Kouknu na hodinky, které mi vyčnívají z rukávu. Je čtvrt na jedenáct, v lento čas už spávám. Zavřu blok a jdu jsi lehnout.

V noci se mi zdá sen. Jsem milionářka a jsem na pláži na mém ostrově v souostroví Maledivy. Opaluji se na pláži a vidím jednoho číšníka, jak mi nese zmrzlinu. Pohár naplněný vanilkovou zmrzlinou s oplatkou politou čokoládou. Jsem tam opálená, ale to věčné povalování mne přestane bavit. Jdu sbírat mušle, po půl hodině mám plnou krabičku mušlí. Co teď? Najednou něco bleskne, že by blesk foťáku? Asi se mi to zdálo. Napadne mne: Pošlu rodině fotku přes Facebook. Vyfotím se a pošlu to. Nikdo neodepsal, asi jsou někde pryč. Co budu dělat? Zamyslím se. Hmm? Půjdu se projít mezi palmami.

Najednou blikne můj iPhone, na Facebook mi přijde krátké video mého bývalého manžela s mou dcerou Laurou. „Ahoj mami, sice seš někde jinde, ale mám tě ráda,“ řekne Laura. Je roztomilá. Pošlu jí zprávu. „Zrovna stavíme sněhuláka,“ a smajlík na konci. „Co ty?“ Procházím se mezi palmami. A odešlu zprávu. „Aha, ahoj, už musím jít.“ Jdu jsi zaplavat.

Najednou se objeví žralok. Ptám se, jestli se tu objevují. Jeden muž, asi domorodec, mi řekne: „Naposledy tu nějaký byl spatřen před sedmdesáti lety. Asi jste se spletla.“ OK, řeknu. Ale je to žralok! Blíží se ke mně, plavu ze všech sil, ale on mne dohnal. Cítím jen, jak mne strašně bolí nohy. Moje tělo klesá ke dnu moře. Cítím, jak mne něco olízne. Je to můj pejsek Bella. Utřu si své zpocené čelo. Nevím, jestli se mi to pořád jen zdá? Štípnu se do ruky, nezdá se mi to, jsem teď ve svém pokoji a sedím ve své posteli. Jsem šťastná. Kouknu se na stůl na svůj blok, vytrhnu listy s mým příběhem, vztekle je hodím do koše. Už nikdy, už ne!

Vezmu do ruky pero a myslím na moje prázdniny. U babičky: spousta kamarádek a zábavy. Píši tedy příběh o svých prázdninách. Chtěla jsem moře, pláž, slunce a mušle, ale teď chápu, proč se jezdí k moři jen na dovolenou. Jsem ráda, že žiji zrovna v České republice. Kde domov můj? Česká republika!

Autorka: (11 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 25. března 2015 v 16:37.
KřečoPes v něm napsala:

mě se to moc nelíbí

promin5555555555555555555523232323235

Příspěvek z 28. února 2015 v 16:25.
KřečoPes v něm napsala:

kdes to vy myslela

Tvůj článek je zdařilí tak piš dál ráda od tebe čtu  a hlavně otázka jak jsi přišla na nadpis2020202020216710444441916

Příspěvek z 2. února 2015 ve 21:07.
šimajs v něm napsal:

text

Já bych nikdy neletěl letadlem. Ale na moře bych si zašel 252525.A hezký text.4