Jeli jsme na exkurzi do hlavního města. Když vlak dorazil na místo, ocitli jsme se na obrovském nástupišti se zahnědlými skly v zastřešení a ocelí, která měla trochu strhaný nátěr a s moderními eskalátory (pohyblivým schodištěm). Eskalátory měly světélka ukazující směr jízdy. Ano, bylo to pražské hlavní nádraží.

Sjeli jsme eskalátory dolů. Jely hrozně rychle a byly zeleně prosvícené - málem jsem se ,,přerazil". Paní učitelky pak nakoupily jízdenky (celodenní, do metra i do tramvaje). Pak paní učitelka zavolala: ,,Jdeme do metra!" Byly jsme nadšení, ale nejprve jsme museli zvládnout eskalátory. Připadaly nám velice strmé.

Když jsem vložil svou jízdenku do strojku, strojek pípl  a také trochu zasyčel. Říkal jsem: ,,Trochu mi to připálilo jízdenku". Poté jsme šli do metra. Bylo to úžasné. Ve vlaku v metru je taková tma, že de facto není vidět to, co okolo vás je. Svoji první jízdu v metru jsem popisoval takhle: ,,Bylo to jako ,,jet" v tramvaji ve stavu beztíže". Moc se mi to líbilo.

Pak jsme jeli tramvají. Byla stará a ošklivá. Ale nám to ani nevadilo - jeli jsme jen jednu zastávku.

Atlantis Centrum je několik tajných místností, tři malé místnosti, kterými se provádělo a ještě další tři místnosti s chodbou, kde bylo jakési ,,zábavní centrum". Více nic. Překvapilo mne, jak bylo malé.

První část byla celkem příjemná. Měli jsme paní průvodkyni, která nám říkala zajímavé údaje. Psaním jména pomocí hyeroglyfů nás ale nepřekvapila, to už jsme dělali ve škole.

Úkolem Atlantis centra je rozšiřovat si zábavnou formou znalosti ze školy. Po určitou dobu se zaměřují jen na jedno téma.

V nejvzdálenější hale n a mne čekalo nemilé překvapení. Průvodkyně byla Slovenka a já jí, i přes podobnost jazyků, moc nerozuměl. Musel jsem být strašně pozorný.

Bylï jsme v napodobenině hrobky faraa (písmeno n by mělo být v tomto výrazu krále použito jen v množném čísle) a prováděli jsme obřad. Paní průvodkyně si nejdříve vybrala dvě dívky, kterým na hlavy nasadila těžké helmy. Symbolizovaly bohyně. Bohy si pak udělala ze šesti kluků. Postupně jsme odkryli tělo mumie (dělaly to obě ,,bohyně" a jeden ,,bůh").

Paní průvodkyně nejdříve udělala obřad s amuletem na srdci a poté další ,,bohové" přikládali na tělo kůstky a četli texty, které dostali. Poté paní průvodkyně zakryla trup těla a ,,bohyně" a náš ,,bůh" obráceně opakovali první postup obřadu.

Pak jsme šli na ,,soud dvojí pravdy". To je obřad, díky kterému se mumie může dostat do podsvětí. Mě vybrali jako boha Osirise (dozvěděli jsme se, že to byl vládce podsvětí) a role to nebyla jednoduchá.

Po obřadu jsme jedli sušené datle a fíky. Bylo to výborné. Horší už byl ,,nápoj faraonů". Chutnal jako voda lehce oslazená ovocem. Z té chuti moc dobře nešlo odhadnout, co v tom ,,nápoji faraonů" bylo.

V zábavním centru jsme kromě bavení se (moc času na to nebylo) měli i prezentaci o laseru. Divné, jeli jsme tam přece proto, abychom se dozvěděli něco nového o Egyptě. Ale nemohli jsme nic dělat.

Pak jsme jeli domů. Moc jsme si to užili.