Žila byla jedna malá holčička. Jmenovala se Karkulka. Protože milovala červenou barvu, všichni jí přezdívali ČERVENÁ KARKULKA. Jednou měla jít za babičkou a měla jít přes les. V lese trhala jahody a borůvky. Našla jednu muchomůrku a řekla si, že by se jí mohla někdy hodit, tak si ji vzala s sebou. Už byla skoro v babiččině chaloupce, když vtom potkala lišku. Liška Karkulce povídá: „Ahoj, Karkulice. Copak mě nepoznáváš? Jsem jedna z tvých Facebookových přátel.“ A Karkulka lišce řekne: „Fakt? Jé, já mám pro tebe dárek.“ Tak lišce podá tu muchomůrku. Liška řekne: „Tak teda dík.“ Liška ji snědla a Karkulka říkala: „Super, teď mě budou mít ve škole všichni rádi.“ Tak přijde k babičce a říká jí: „Zabila jsem jednu lišku, co to tu očíhávala.“ A babička jí odpoví: „Lišku? Ó, děkuji holčičko. Očíhávala to tady a chtěla sníst mého Ňufíka.“ Karkulka babičce řekne: „Ňufík? Kdo je to Ňufík?“ „Ale, to je můj nový pejsek. Vlkodav!“ A Karkulka odpoví: „Aha, že jsem si ho nevšimla.“ „No to víš, je trochu stydlivý. Jé, a už sem jde můj nový kamarád z domova důchodců. Jmenuje se Andrej Myslivec.“ „Dobrý den, pane Myslivec.“ „Dobrej, ty budeš ta Karkulka, že jo.“ „Ano, jsem. Pozor, pane Myslivec! Ňufík!“ „Kde, kam, kdy, jak?“ „Ale, jenom babiččin vlkodav.“ „Vlkodav? A jmenuje se Ňufík? Co to je za blbost.“ „Ale žádná blbost. Pojďte si dát muffiny.“ „Děkuji, holčičko, ty jsi ty Muffiny přinesla?“ „Ano, babi, přinesla.“

O 15 minut později:
„Jau, mě bolí břicho“, křičí Karkulka. „Co teprve já, Karkulko“, ozve se Myslivec. „Ale já jsem přece snědla víc muffinů než vy dva dohromady.“ „Á, zvoní se na poledne“, říká babička. „Pojďte si dát oběd.“ „Ne, já nemůžu“, řekne Karkulka. „Já taky ne“, řekne Myslivec. Ale stejně si dali oběd. Měli svíčkovou s brusinkovým terčem. A pak zaznělo PRÁSK a pohádky byl konec.