Alíkovina

Češi očima cizince

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Právě jsem přistál na letišti v Praze. Přijel jsem sem do Česka na výměnný pobyt z Ameriky. Když vcházím do letištní haly, hledám svoji novou rodinu. Po chvíli rozhlížení jsem uviděl milou paní s cedulkou, na které stálo: Max Smith. S úsměvem jsem k ní zamířil a s nacvičeným: "Dobrý den," jsem ji pozdravil.

Česko, © iDNES.cz

Byla to velmi milá paní, i když mi moc nerozuměla. Když jsme dojeli k obrovskému domu s velkým teletem na řetězu před ním, uvažoval jsem, k čemu to tele je. Běhat to určitě neumí a jen to slintá a štěká. Seznámil jsem se se zbytkem rodiny a také s příjemnou devatenáctiletou dcerou Eliškou. Ihned mi padla do oka a vybavila se mi slova mého nejlepšího kamaráda Josého, který mi říkal: "Češky jsou krásné."  

Když jsem si vybalil v pokoji, tak mě zavolali k obědu. To, co jsem dostal před sebe, jsem nepochopil. Tak strašná kombinace jako knedlík, řízek a zelí, to se jen tak nevidí. Sníst se to dalo, ale nikdy bych si to takto dohromady nedal. Polévku úplně vynechali. Když jsme dojedli, Eliška mě tahala ven. Naštěstí uměla dobře anglicky, tak jsme si mohli popovídat. Líbilo se mi, že tak hezká slečna je i inteligentní. Jelikož byl leden, musel jsem si vzít teplou zimní bundu, protože takový chlad jsem nečekal.

Vyrazili jsme se na Staroměstské náměstí podívat na Orloj. Když jsme před ním stáli, zjistil jsem, že neumím vyslovit "r" a "ř". Eliška mě to pečlivě učila a roztomile se na mě oplazovala, když mi ukazovala, kam se klade jazyk při daném písmenku.

Příjemně mě překvapilo, že i v Praze je KFC s chlupatými kuřaty, kam jsme se vypravili. Po krásném odpoledni stráveném po památkách a výletu za Prahu, kde jsem viděl tolik polí a luk najednou, jsme se vydali domů. Když jsme čekali na autobus, jako první mě překvapilo, že přijel jen o 5 minut později. Je to zvláštní. U nás, když se chcete někam dostat, nikdy nevíte, kdy autobus přijede, protože může zůstat v dopravní špičce. Nastoupili jsme a sedli jsme si na poslední volné místo.

Začali jsme si povídat o svých koníčcích, když nás začal přeřvávat pán před námi, který něco srdceryvně vykládal do mobilu. To se jen tak nevidí, tomu muži vůbec nevadí, že jeho rozhovor vyslechne celý autobus. Po 8 minutách cesty, kdy se udělalo v autobuse velké teplo, začal se pán před námi dost potit a zavánět. Nemohl jsem pochopit, proč má na sobě pořád ten kožich, ale on byl asi tak zaneprázdněn hovorem, že mu to nepřišlo divné.

Vystoupili jsme o zastávku dříve, protože začalo sněžit a já chtěl vidět sníh. S Eliškou jsme běhali jako blázni po chodníku a chytali sněhové vločky na jazyk. Když v nestřeženém okamžiku El šlápla do psího výkalu, čekal jsem nějakou šílenou hysterickou reakci. Eliška ale jen znechuceně nakrčila nosík a začala se sama sobě smát, že teď smrdí víc, než ten pán v autobuse. Nechápal jsem to, ona si umí udělat legraci sama ze sebe a necítí se trapně. O to víc mi byla sympatická.

Konečně jsme dorazili domů a já se seznámil s ohromným teletem, které se jmenovalo Ben a byl to čistokrevný Novofundlandský pes. Zjistil jsem, že to není jen pes na řetězu, který umí jen štěkat a slintat, ale že je to bezvadný člen rodiny. Dali jsme mu žrádlo a vodu do boudy a spokojeně jsme odešli do domu. Zrovna se schylovalo k večeři.

Už jsem se hrnul po schodech nahoru, když mě Eliška zastavila a nakázala mi, abych si sundal boty. Další divná věc, oni si několikrát denně nazouvají a zase zouvají boty. Naprosto zbytečné. Když jsme dosedli ke stolu, tak jsme se tam sešli v pěti lidech. Eliška má ještě mladší sestru Lindu. Na stole stálo plno surovin a každý si mohl vzít, co chtěl. To se mi líbilo. Namazal jsem si chleba se sýrem a začal jíst. Když v tom koukám na Elišku, jakou to dělá hroznou věc. Ona si maže nutellu na rohlík. No to je kombinace. Začal jsem se jí smát. Vždyť nuttella se jí maximálně s piškoty nebo holá na lžičku! Ti Češi mají strašně zvláštní chutě.

O chvíli později začala Linda u stolu zlobit, pořád se ji něco nelíbilo. Moc mě překvapilo, že otec nijak nezasáhl a musela to udělat matka. Zvláštní, jak v Česku mají v rodině větší slovo ženy než muži. Po večeři jsme se šli kouknout na televizi a mě naprosto uhranul film Slunce, seno, jahody. Je to geniální film, kde si Češi umějí udělat srandu sami ze sebe, tak jako Eliška. Žádné povrchní řeči ani střílečky, jako v každém druhém filmu u nás.

Ve 22:00 hodin se Eliška začala strojit na diskotéku. Jen tak jsem přihlížel a El začala zkoušet, ať jdu také. Moc se mi nechtělo, ale kdo by odolal těm jejím kukadlům.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 30. května 2014 v 9:09.
Matykule v něm napsala:

Očima cizince...

Moc hezký článek. Tak ať se ti tady líbí.25

Příspěvek z 28. května 2014 ve 20:38.
a_u v něm napsala:

Vypravěč tomu psovi říkal tele, protože byl asi tak velký, ne? :DD

Příspěvek z 21. května 2014 v 10:36.
ZoLu v něm napsala:

fsf

Ja by som tiež chcela ísť na štúdium do zahraničia. Lenže na štipendium nemám vek a inak je to strááášne drahé.
A s niektorými vecami úplne nesúhlasím. Ale to má každá rodina trošku iné.7