Ráno jsme se vzbudili, měli jsme snídani a potom už jsme šli, tedy alespoň jsme mysleli, že půjdeme. Jenže před chatou paní učitelka povídá: „Pojďme se ještě před chatou společně vyfotit.“ Vyfotili jsme se, ale pak ještě polovina třídy chtěla mít třídu na vlastním mobilu.

Na louce, © TIMYSEK

Konečně jsme vyšli. Šli jsme po louce a trochu po rašeliništi. Agátka hopsala a běhala, někdy jsme jí házeli šišky a ona je nosila. Ale ne moc, protože paní učitelka říkala, ať ji neunavíme.

Třídní pes, © TIMYSEK

Za chvíli jsme vešli do lesa. Tam tekl potok.

Filipohuťský potok, © TIMYSEK

Pomyslel jsem si „To je takový nádherný přírodní šumivý potok.“ Podle mapky jsem zjistil, že se tento potok jmenuje Filipohuťský. Byla tam nádherná lesní příroda, tak hezká, až se to nedá popsat. Blízko ale byla silnice, a ta to částečně rušila. (Věřte mi, já mám civilizaci docela rád, ale teď by mne potěšilo, kdyby tam nebyla.)

Náhle se potok začal vzdalovat (respektive my od něj). Na cestě se objevily mokřady a bláto, takže jsme někdy museli přeskakovat po kamenech a stromech. Ale zvládli jsme to. Došli jsme do Modravy. Chtěli jsme jít do koloniálu, jenže měl zavřeno. Naštěstí v Modravě mají krásné informační centrum, kde jsem si koupil kominíčka, co slézá po žebříku, pohled a poštovní známku.

Všem se nám tam moc líbilo a Agátce taky, moc jsme si to užili.
Těším se až někam zase pojedeme.

Děkuji za přečtení.