Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Charles Dickens – Oliver Twist

    vydáno  •  Knihy

    Dnes jsem se rozhodl popsat knížku jménem Oliver Twist od anglického spisovatele Charlese Dickense. Knížka byla vydaná už roku 1838 a byla několikrát zfilmována. Také byl příběh zpracovaný formou filmového muzikálu.

    Knihovnička old, © Alpina

    Děj knížky nás zanese o století nazpátek a plně vylíčí, jak těžce se měli někteří lidé na úkor boháčů, kteří hleděli jen na svoje potřeby, ale také poukáže na nástrahy velkých měst, kde není o špinavé řemeslo nouze.

    Hlavní postavou je Oliver Twist, jehož matkou byla neznámá tulačka, která zemřela při porodu. Jelikož otec znám nebyl, stal se Oliver sirotkem a byl umístěn do sirotčince. Po mnoha útrapách, které byly pro Olivera na denním pořádku, se rozhodl utéct do Londýna. Avšak Londýn pro něj velkou záchranou nebyl, jelikož se dostal mezi podivnou chásku, které velel žid Fagin. Poté byl Oliver obviněn z krádeže, kterou rozhodně nespáchal, ale naštěstí byl svědek, který dosvědčil, že Oliver neměl na loupeži ani sebemenší podíl.

    Tímto činem se Oliverovi změnil život, jelikož se svědek jménem Brownlow rozhodl, že si vezme Olivera do opatrovnictví. Oliverovi začaly zlaté časy a velmi rád sloužil panu Brownlowi, jelikož se k němu choval jako k vlastnímu dítěti.

    Tato doba však netrvala věčně, jelikož byl unesen a ocitl se zase u prolhaného žida Fagina. Jeho naděje na osvobození byla minimální, což naplňovalo jeho duši smutkem, ale i nenávistí a zlostí k Faginovi. Dlouho byl v zajetí těchto zlodějíčků, kteří mezitím usoudili, že Olivera i přes jeho nesouhlas použijí k vyloupení jedné vily.

    Vyloupení se samozřejmě uskutečnilo v noci, když byli lupiči v domnění, že všichni v domě spí. Podle jejich plánu měl Oliver vklouznout do domu oknem a uloupit nějaké cennosti. Plán se však zvrtnul a Oliver byl střelen. Ostatní zlodějíčci utíkali, co jim nohy stačily, a na Olivera si ani nevzpoměli. Oliver nebyl mrtev, jen zraněn, takže lidé z vily dokázali Olivera za poměrně krátký čas uzdravit. Tímto činem se dostal znovu mezi vyšší londýnské obyvatelstvo, mezi lidi, kteří o něj s láskou pečovali. Nemalý smutek mu ale učinilo zjištění, že pan Brownlow odjel z Londýna neznámo kam.

    Mezi zloději se odehrálo ještě mnoho scének, avšak naštěstí už není Oliver mezi lupiči. Pro čtenáře se také odhalí Oliverův původ. Krutý pán, který se o Olivera staral v sirotčinci, byl uvržen do velké bídy a nakonec se ocitl ve špitále a poznal na vlastní kůži, co znamená chudoba.

    Také se pozná, že jedním z lidí, co o Olivera pečovali, byla jeho teta. Po čase se zpátky do Londýna nastěhuje pan Brownlow, který si Olivera adoptuje. Tímto dobrým skutkem nabírá Oliverův život klidu.

    Podle mě knížka dokázala barvitě vylíčit a přiblížit život z jiné doby a přitom měla napínavý, propletený děj. Ze začátku jsem měl trochu strach, jestli nebude knížka nějak rozvláčná, ale během chvilky jsem zjistil, že jsem se mýlil. Naopak, tato knížka dosahuje kvalit a čtenář se nudit nebude. Musíme ovšem myslet na to, že je skoro 200 let stará, takže pro dnešní netrpělivé čtenáře, kteří přečtou dvě stránky denně, asi moc není. Avšak i tak tuto knížku doporučuji.

    Na závěr ještě vypíšu úryvek:
    Nadešel večer a hoši zaujali místa u stolu. Správce v obvyklém kuchařském přistrojení se postavil k měděnci a jeho špitálské pomocnice si stouply za něj. Každý hoch dostal svou porci kaše a dlouhou modlitbou se štědře děkovalo za skoupý božidárek. Kaše zmizela, chlapci si začali šuškat a mrkali na Olivera, jeho přímí sousedé ho šťouchali loktem. Ačkoli ještě takové dítě, byl hlady zoufalý a z bídy všeho schopen. Vstal od stolu, s miskou a lžicí v ruce popošel ke správci a vlastní odvážností poněkud polekaný řekl: „Prosím, pane, já bych chtěl ještě trochu.“ Správce byl tlustý, statný muž — ale zbledl jako stěna. V strnulém úžasu poulil několik vteřin na malého buřiče oči a potom se podepřel o měděnec, aby neupadl. Pomocnice byly zkoprnělé údivem, hoši strachy. „Cože?“ vyrazil ze sebe správce konečně slabým hlasem. „Prosím, pane,“ opakoval Oliver, „já bych chtěl ještě trochu.“ Správce se rozehnal sběračkou Oliverovi po hlavě, sevřel ho v pažích jako v kleštích a ječivým křikem volal serbusa...

    Autor: (13 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (5)

    Příspěvek z 20. dubna v 19:33.
    Alpina v něm napsal:

    Děkuji všem:->.

    Příspěvek z 20. dubna v 0:03.
    Grillerka v něm napsala:

    Hezkej članek (8:o)

    Příspěvek z 19. dubna ve 23:19.
    X_NeL-a_X825_D v něm napsala:

    super článek a je dobre ze jsi tam dal i film brzo se kouknu a podivam se i do skolni knihovny