Už od mala věřím na anděly. Věřím v to, že mi dokážou pomoci nebo že mi alespoň dodají kus energie.

Vždycky, když je o něco žádám nebo jim jen tak říkám, co mě trápí, vždy se zamyslím nad tím, zda bych i já mohla být anděl. Lidí, co pomáhají, snaží se o něco lepšího s vytváří lidem na tváři úsměv není nikdy dost.

Ráda bych byla také taková, posílala pomoc dál, podala ruku tomu, co je na dně. Tomu, co potřebuje právě mojí pomoc. Tomu, co potřebuje vykouzlit úsměv na tváři. Tomu, kdo potřebuje setřít slzy. Právě tohle chci. Chci být ta, co bude pro někoho anděl.

Nepomohla jsem zatím nějak významně, ale i maličkost může pomoci. Prozatím jezdím do dětských domovů dávat hračky. Když vidím kamarádku, jak je smutná, snažím se jí rozveselit. A nejen kamarádku.

Už jen tím, že potkám starou paní a nabídnu jí pomoc s taškami, už jen tím jí vykouzlím úsměv na tváři.

Z Alíkova Katalofu dárků získám za své bodíky dárky, tyto věci chci věnovat, protože někdo je potřebuje víc, než já.

Někdo potřebuje právě tvojí pomoc. Věřím, že jednou tu budou zase oni pro mě, až budu potřebovat pomoc já. Budou tu pro mě a budou při mně stát. Mí andělé.