Pro mě byli králíci něco, o čem jsem kdysi neměla ani páru. Dnes nechápu, jak jsem to mohla vydržet. Já vlastně ani netušila, že je máme, nikdy jsem je nepohladila, ba se na ně ani nepodívala.
Chcete vědět víc?Zaujal vás článek o chovu králíků a chcete vědět víc? Na www.Hobby.cz najdete podrobný návod Jak na chov krok za krokem. |
Ale dnes už žiju jenom jimi a raduji se z toho. Asi v šesté třídě na konci školního roku nám pomalu ubývalo učení a já se začínala nudit. Žádnou kamarádku, se kterou bych se vídala i po škole, nemám a hlavně proto jsem si našla cestičku k mým milovaným ušáčkům.
Náš chov se skládá asi z tří desítek králíků a jednoho morčete, já vám teď popíšu, jak se o ně vlastně starám. Nejdůležitější ze všeho je krmení, bez něj by nám králíčci umřeli. Krmíme ráno, odpoledne a večer, někdy i víckrát, když jsou zbytky z kuchyně.
Ráno se s ušáčky první zdraví taťka, kdy jim dává seno a vařené brambory. Odpoledne, po škole, přichází řada na mě. Dávám jim směs zrní a vodu. Večer krmí někdy taťka, jindy já. To králíčci dostávají seno, popř. trávu, kukuřici a řepu. Po dvou až třech týdnech přichází kydání hnoje, které zatím přenechávám taťkovi, já jen asistuji, tak, že králíčky přendávám z kotce do kotce.
Nejmilejší část, na kterou se těší každý chovatel, je očekávání nového přírustku. Současně máme čtyři samice, maminky, každá mívá od 5 do 13 malých králíčků, a také vlastníme jednoho samce, tatínka. Matky, asi čtyři dny před očekávaným narozením králíčků, staví ze sena a slámy hnízdo, kam své potomky, po vystlání svými chlupy, uloží. Březost trvá kolem 32 dnů. Porod se nejčastěji odehrává v ranních hodinách.
Stalo se mi, že jsem šla maminku jednou ráno pozdravit a ona zrovna rodila. Lekla se a králíčky snědla. I to se bohužel někdy stává.
Největší radost nastává, když maličcí ušáčci vyběhnou z hnízda a kolem maminky dovádějí, to je radost sledovat. Ovšem s tím, jak rostou, přichází i chovateli obávaná nemoc, kokcidióza. Je to nemoc, kdy králíčci mají průjem, nejedí a vržou zoubky. Někdy se vyléčí, jindy ne. Proto, abychom této nemoci zabránili, dáváme jako prevenci do vody Acidomit, přípravek proti kokcidióze a v letních měsících pelyněk. V další části života je nutné nechat králíčky očkovat proti daleko závažnějším nemocem, moru a myxomatóze.
A teď se už stačí jen dívat, jak ušáčci krásně rostou a obávat se dne, kdy růst přestanou, protože poté nastává porážka. Ano, je to tak. Králík domácí se chová za jediným účelem, pro maso.
Já se s tím už smířila, ale je mi jasné, že někomu teď připadám jako zabiják, vrah a nevím, co ještě. Máme štěstí, že většina králíčků je zbarvena černě a zkuste si nějakého černouška mezi tolika rozmazlit, že? Proto, když se narodí třeba strakáček, skáču radostí a hledám mu majitele, aby neskončil na pekáči.
Děsím se dne, kdy se budu muset naučit králíka jednoduše praštit, ale to je, doufám, ještě daleko. Uklidňuje mě, že taťka králíčky zabíjí bezbolestně, do dvou vteřin už nevnímají. Znám některé, co králíka nechávají trpět klidně půl hodiny! Toto považuji za opravdovou surovost, nic horšího snad nemůže být.
Pokud jste vydrželi číst až sem, tak vám moc děkuji za čas věnovaný tomuto článku a doufám, že vy, co máte tu možnost, nebudete králíčky jen ignorovat. Vneste trochu radosti do jejich života třeba tím, že je vezmete na procházku ven. Možná se vám i odvděčí, jako mně jedna maminka, ale to je zase jiný příběh.