Diskuze k Alíkovině
« Přejít na článekČím budu, až vyrostu?
Ahoj, taky mě to trápí, jenže já to mám ještě dá se říct horší. Mám totiž sníženou imunitu - nemůžu jít na kdejakou školu, nejradši bych na uprumku, ale ta tak úplně nejde dělat online, zatím chodím na online školu, do budoucna nevím.. Ale ráda bych chtěla na uprumku :/
Je hrozný, když za budoucnost téměř dospělých dětí rozhodují striktně rodiče. Moc pěkně napsaný článek, dost se v něm vidím.
Děkuji všem.
Kjuba13: Rodiče mi to zakázali, protože podle nich bych se tím nebyl schopný uživit. Zároveň to nepovažovali za přínosný obor. Navíc jsou hodně konzervativní a mysleli si, že by mi na školách podobného typu „vymyli mozek“. Obecně asi cokoliv z filozofické fakulty by mi vůbec neprošlo. (nyní se ale rozhoduji za sebe)
Já jsem na tom podobně, ale ne že bych nevěděl, ale bojím se že se svět změní tak, že se neuplatním
Ne, je naprosto v pořádku to ve 20 letech nevědět. A taky se toho vzdycky hodně mění. Svět se mění a můžou se změnit i naše zkušenosti a vášně. Měl jsem několik zaměstnání. Spojoval jsem je s cestováním - chtěl jsem chvíli žít v jiné zemi, tak jsem si našel práci, která mi alespoň trochu vyhovovala, abych to na rok zvládl. Můžes začít pracovat s čímkoli, v čem jsi alespoň trochu ok, a později věci změnit. Není důvod ke stresu. Lidé si až ve 30, 40, dokonce i v 50 letech uvědomí, že mají nové zájmy, a v pozdním věku musí často měnit práci. Jsi naprosto v pořádku.
Tenhle článek se mi hodně líbí – jak po stylistické stránce, tak i jeho hlavní myšlenka. Řeším stejnou otázku, jako ty. Sice mám trochu více času, ale jak jsi napsal – ubíhá.
Díky

