Jednou ve skautu jsme hráli hru ve skupinách a my byly hotové rychleji než ostatní. Šly jsme tedy do klubovny a čekaly. Já si vytáhla uzlovačku a začala přes ni skákat, abych si to trošku zkrátila. Byla tam ještě jedna vedoucí a společně jsme si všechny povídaly.

Když už jsem se skákáním končila, zmínila jsem, že v tělocvičně v atletice švihadly házíme. Vedoucí se na mě podívala a řekla: „Proč ne? Proč bychom používali míčky?“ a zasmála se. V tu chvíli se ale rozjela živá diskuze a každá přidala něco. Kamarádka se zmínila, že hážou šiškami. To ještě šlo. Pak jiná holka řekla, že se na exkurzi měli trefovat kameny do stromu. Člověk se začne docela divit. Jenže když někdo dodá, že oni využívají bahno, je to už prostě moc.

Skrz to jsme se dostaly i k jiným školním pomůckám. „Měli jsme nová švihadla. Jednou jsme s nimi skákali, pak ale paní učitelka řekla, že jsou moc nová. Přinesla prádelní šňůru a každému kus ustřihla,“ vyprávěl někdo. Ostatní souhlasně zamručely a pár z nich dodalo podobnou historku.

A nebylo by to ono, kdybychom vynechaly, čím se háže ve třídě. Jedna kamarádka řekla: „U nás je na tabuli takový oranžový flek. My tvrdíme, že je to od třídy, co tam byla před námi, ale je to od nás. Někdo tam tehdy mrsknul pomeranč.“ „Jo, jasně, buchty, proč ne?“ odpověděla vedoucí na jiný příspěvek. A to nebylo vše. Už máme ovoce a buchty, jdeme pokračovat.

Házení houbou na tabuli či pantoflemi je klasika. Divná ale je. Penály se také vyskytují vcelku často. Jenže míří s nimi každá třída do koše?! Slupky banánu jsou podobné pomeranči. Rvačky jsou všude a mimo téma. Ale židle? Proč by někdo házel židlemi? U nás ve třídě jsou kluci schopní opřít jednu stranu lavice o židli a klouzat se jako po skluzavce ale házet s tím? Všechny jsme na holku, která je zmínila, zůstaly zírat.

A co vy? Čím házíte u vás? Jak ve škole či kroužku využíváte pomůcky?