Alíkovina

Čiperčiny druhé Vánoce

vydáno  •  Pohádky

Začal prosinec a veverčí kamarádky Čiperka a Verunka, které možná znáte z článků Veverka Čiperka a ořechy a Veverčí Vánoce, se už moc těšily na své druhé Vánoce.

Vánoční veverka , © Wallhere

Bylo pátého prosince a veverka Čiperka byla na svém stromě a nudila se. Tak přeskočila na vedlejší strom a navštívila svoji kamarádku veverku Verunku.

Veverka na stromě, © Scancore

Ve 4 hodiny odpoledne už byla tma, tak se veverka Čiperka rozhodla, že se vrátí domů. Když se chystala skočit zpátky na svůj strom, tak na ni zavolala veverka Verunka: „Počkej! Dneska přece přijde Mikuláš! Nechceš tu zůstat se mnou?“

Čiperka řekla: „No jo, Verunko! Máš pravdu! Zůstanu a počkáme tu na něj spolu.“ Tak si veverky daly svačinu a za hodinu a půl přišel Mikuláš a donesl jim oříšky.

Veverka s oříškem , © iReceptář

Část oříšků snědly a část si nechaly do zásoby. Pak se Čiperka rozloučila s Verunkou, vrátila se na svůj strom a obě šly spát.

Po 15 dnech si veverka Čiperka uvědomila, že je 20. prosince a pořád není sníh. Chtěla lyžovat a sáňkovat, ale nemohla. Tak šla za veverkou Verunkou a zeptala se, jestli jí to taky vadí. Verunka řekla, že ano, a navrhla, aby spolu jely na dovolenou někam, kde je hodně sněhu. Čiperka ale odpověděla: „To ne, já chci být na Vánoce i na Nový rok doma.“ „Ale Čiperko,“ řekla Verunka, „přece můžeme jet od 25. do 31. prosince!“ Tento nápad se Čiperce zalíbil, tak souhlasila. Veverky se tedy domluvily, že den po Vánocích pojedou na dovolenou a den před Novým rokem se vrátí.

Další den se veverky domluvily, že ozdobí stromeček. Vybraly si malý, metr vysoký stromek, který je mezi Čiperčiným a Verunčiným stromem, a ozdobily ho. Pak si spolu hrály, daly si večeři a každá šla spát na svůj strom.

Další den napadla trocha sněhu, ale jen 3 centimetry, tak se veverky pokusily postavit sněhuláka. Nakonec se jim povedl jen malinký sněhuláček, ale i tak měly velkou radost.

Veverka staví sněhuláka , © Vadim Trunov

24. prosince dopoledne se šly Čiperka s Verunkou podívat na jejich stromeček. Moc se jim líbil a rozhodly se přidat ještě pár ozdob. Tahle byl stromek nádherný. Bylo 11 hodin a veverky se nudily. Tak se rozhodly, že si zahrají na schovku. Schovávaly a hledaly se až do půl jedné, kdy už obě měly velký hlad, tak se šly naobědvat. Daly si polévku. Moc jim chutnala, tak si ještě přidaly. Po velkém obědě byly hodně unavené, tak se rozhodly, že si půjdou na půl hodiny odpočinout. Byly ale tak unavené, že usnuly.

Vzbudily se ve čtyři hodiny odpoledne a už byla tma tak, jak to v zimě bývá. Verunka vykřikla: „Vstávej! Zaspaly jsme Vánoce!“ Čiperka to uslyšela a lekla se: „Neeee! To snad ne! Budeme muset čekat rok na další Vánoce? Vždyť jsme se tak těšily!“ Pak se podívala na hodinky a zjistila, že jsou teprve 4 hodiny odpoledne, a řekla Verunce, že Vánoce nezaspaly, že je teprve odpoledne. „Uf,“ řekla veverka Verunka, „už jsem se bála, že Vánoce nebudou!“

Když veverky zjistily, že je teprve odpoledne, tak si chvilku hrály. Za hodinu šly připravovat večeři. Kapra s bramborovým salátem. Za hodinu měly připraveno, tak daly dárky pod stromeček a přesně v šest hodin večer šly večeřet. Jídlo jim moc chutnalo. Až se najedly, rozbalily si dárky. Obě měly velkou radost. Chvilku si prohlížely dárky a dělaly s nimi to, k čemu byly. V půl desáté už byly obě hodně unavené, tak se rozhodly, že se každá vrátí na svůj strom a půjdou spát. Čiperka Verunce připomenula zítřejší dovolenou, Verunka odpověděla, že o tom ví, a domluvily se, že se zítra v 9 hodin ráno sejdou u jejich vánočního stromu.

Další den se opravdu přesně v devět sešly na domluveném místě. Pak si ale uvědomily, že vlastně neví, kam pojedou a jak se tam dostanou. Chvilku přemýšlely a už si myslely, že žádná dovolená nebude. Ale pak Čiperku napadlo, že se půjdou podívat na autobusovou zastávku, která je jen 100 metrů daleko. Třeba odtamtud jezdí autobusy i do jiných zemí! Tak tam došly a opravdu uviděly autobus, ale rozhodly se, že tímhle autobusem nepojedou. Už ho někdy viděly, jezdí jen po městě a ony potřebovaly do jiné země. Takže tímto autobusem nejely. Tak se rozhodly jít dál. Za 10 minut došly na hlavní nádraží, kde jezdí vlaky i autobusy i do jiných zemí. Rozhodly se, že pojedou vlakem. Už mířily do nádražní budovy a plánovaly si, že nastoupí do nějakého vlaku, když v tom uviděly autobus, jak zrovna zavírá dveře a chystá se na odjezd.

Verunka řekla: „Čiperko, pojedeme radši tímhle autobusem, jede hned teď!“ Čiperka souhlasila a jelo se. Za 5 hodin tam byly. Netušily, kde jsou, ani jak se dostanou zpátky, ale byl tam sníh a to bylo důležité. Tak si postavily sněhuláka, koulovaly se a lyžovaly.

Veverka lyžuje , © Geert Weggen

Tohle dělaly každý den. Moc je to bavilo. 31. prosince chtěly jet domů, tak hledaly autobusovou zastávku. Našly ji a uviděly tam stát autobus, tak jely. Vůbec nevěděly, kam jede, ale nastoupily. Později zjistily, že to byl ten správný. Po cestě domů si povídaly o své dovolené a obě se shodly, že se jim tam moc líbilo, i když vlastně nevěděly, kde byly. Po pár hodinách dojely domů. Než našly svůj les a své stromy, už byl večer. Veverky už byly unavené, ale ještě se zašly podívat na novoroční ohňostroj. Tam ale zůstaly jen chvíli, protože to na mě bylo moc hlasité. Ale chvilku to vydržely, protože to vypadalo krásně. Po ohňostroji se rozloučily a šly spát.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok vám všem! $>>X<-

Autorka: (12 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 14. prosince 2019 v 15:29.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Díky. :-)

Příspěvek z 14. prosince 2019 v 15:17.
Zuzkarebelka v něm napsala:

Krásný@)->->X<-

Příspěvek z 14. prosince 2019 v 11:49.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Děkuji moc.