Alíkovina

Cizinec v mém domově

vydáno  •  Rodičům
Vracíme se ze společného výletu, vlak drkocá po kolejích svůj pravidelný rytmus, do obličeje mi svítí sluníčko a zahřívá i na duši. V protější sedačce se tulí usměvavá máma s Tomášem. Jsem ráda, že ho má, jsem ráda, že ho mám i já, jsem ráda, že se máme navzájem...

(ilustrační snímek), © Profimedia.cz

Přivírám unavené oči a přemýšlím, jaký to byl v počátku těžký boj. Není snadné přijmout, že s mámou už nebydlí táta. Dávám si sluchátka do uší. Dan Landa zpívá o touze, která je zázrak. Před rokem jsem si přála, aby mámin přítel vyšuměl, nesnášela jsem ho a teď se za vše tolik stydím...

Už od rána lítala mamka s hadrem, vysavačem, prachovkou. Vařila, žehlila si nóbl hadry a na hlavě měla natáčky. Lehce mě upozornila (dneska už po sté...), že přijde ON a zda se konečně převléknu z toho včerejšího pyžama. Samozřejmě, že se nepřevléknu, protože mě ten chlap vůbec nezajímá. Neznám ho, nechci ho ani vidět a nechápu, proč ho tahá do našeho domova. Tady nemá co dělat.

Máš problém?

Možná máš problém, s kterým se nedokážeš poprat sám/sama. Zkus nahlédnout do poradny Alík radí dětem a najít tam příslušné téma. Pokud není, vyhledej dotazy podle určitého slova, třeba rozvod. Možná odpověď na svou otázku najdeš hned. Pokud ne, můžeš se (anonymně) zeptat.

Celá seznamovací akce je totální nesmysl, předem ztracený čas. Probíraly jsme to spolu několik večerů – zbytečně! Ráda ho mít nebudu! Nikdy! Mám svého tátu, a třeba se naši k sobě jednou vrátí. Tak proč si hledá nového přítele? Proč? Vždyť není sama - má přeci mě?

Ze skříně vybírám batikované triko a černé džíny. Mámina příprava šatů se mine účinkem. Ona neposlouchá mě, já nebudu poslouchat ji. Namaluji si černé linky, tmavé oční stíny a výraznou rtěnku. Chlápek pochopí, že nejsem žádné dítě, že mám svou hrdost a svá práva a vlastně – já se s ním nebudu ani bavit. Velmi rychle mu dojde, že je nezvaným hostem. 

Vzteky zamykám svůj pokoj a společného oběda se nezúčastním. Beztak je to šaškárna na počest někoho, kdo mě vůbec, ale vůbec nezajímá.

Mamka ťuká na dveře. "Maru, pojď už, Tomáš tu je za chvilku. Prosím, už kvůli mě, odemkni." Slyším mámin hlas a brečím. Na tváři se míchají stíny s řasenkou a já nepřestávám bulet. Ta bezmoc už nejde zastavit. Je mi to tak strašně líto. Táta se už asi nevrátí. Nechci, aby to tak dopadlo. To je zrada!

Proč měli spolu dítě, když teď spolu být nechtějí? Nechápu, jak mi to mohli udělat? Kam táta odešel? A proč ho máma pustila? Sakra a proč já mám bydlet s nějakým úplně cizím chlapem? Nebudu, prostě nebudu!

Tomáš chválí mámě oběd a přinesl dárek. Podle tvaru to vypadá na CD, ale dělám, že mě to moc nebere. Mě si chlapec nekoupí. "Máš večer nějaký program?" Proč se ptá? On snad zešílel a myslí si, že s nimi budu trávit i zbytek dne. Nasadím výraz, který mu odpověděl, že budu večer raději rubat uhlí, než cesta kamkoliv v jejich doprovodu. "Pokládám na stůl lístky na nový muzikál Landy a záleží na tobě, zda tu zůstanou do rána." Tak tohle je tedy podpásovka. V mé hlavě šrotují všechna pro a proti. Dobrá, jeden večer přežiju.

Vzpomínám si, jak máma plakala a měnila se smutkem, když od nás táta odešel. Ve tváři jí přibývaly vrásky a uvadala. Nic ji nebavilo, netěšilo. Neviděla, neslyšela, jen koukala z okna, polykala slzy a muchlala papírové kapesníčky. Přestala i vařit, nakupovat a já se tolik bála, že se moje maminka už nikdy neusměje. Přemýšlím, jaký nastal obrat, když poznala Tomáše. Moje maminečka zkrásněla, jakoby znovu zářila a ta jejich láska se drala všude kolem. Nejdříve mi to lezlo na nervy. Jenže láska – to je nakažlivá mrška.

Společně s Tomem vybíráme mamce dárek k narozeninám. Tajně zvládnem upéct veliký dort. Nazdobit kuchyň a pustili jsme si na zahradě hořící balonek štěstí. Mamka tehdy plakala a stále mě mačkala. Já měla strach, že je to zas v háji a Tomáš uteče. Ale kdepak. Nebudu říkat Tomášovi nikdy táto, protože to můj táta není. Ale mám ho ráda a jednou, jednou mu to možná povím i nahlas. Ale on to stejně už ví...

"Maru, vstávej, vystupujeme". Mamča skládá všechny věci v kupé a Tom stíhá při balení žertovat a vykládat, kam pojedeme příště. Už se těším. A vám všem, kteří neznáte spojení "máma a táta" posílám velikou pusu, protože každý konec je nový začátek. V mém případě - začátek spokojené rodiny...

Článek sepsán podle pravdivého vyprávění. Jména na žádost dívky pozměněna.

Dejte cizinci v rodině šanci

Každému z nás se může stát (a taky se stává...) v životě mnoho nepředvídatelných událostí. Odchod jednoho z rodičů a zároveň příchod "náhradníka", je jednou z nich. 

  • Máte právo žádat vysvětlení, ale rodič má právo na svou novou lásku.
  • Můžete býti naštvaní, ale vybijte si svůj vztek sportem, psaním, křikem či jinou aktivitou. Rozhodně neničte svůj vztah k mámě.
  • Máma stále je a bude vaší mámou, jen potřebuje mít ráda ještě někoho jiného. Neubírá nic z té vaší lásky. Vytváří si lásku druhou.
  • Mluvte o svých pocitech, zamčené dveře nic nevyřeší.
  • Dejte novému cizinci v rodině šanci.
  • Nebuďte samotní, máte přátele, tak je dobré si o všem promluvit, nebo společně jen mlčet.
  • Láska mámy, je ta nejcennější láska, kterou v životě máte, tak ji nerozmačkejte a nepošlapte návalem vzteku. Jen těžko se vše slepuje a rovná.
  • Věřte své mámě, že vás má stále ráda.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (15)

Příspěvek z 9. října 2009 v 17:12.
tapisek v něm napsal:

hezký článek

podle mně je to moc hezký článek a ty Hana-2 nepomlouvej ostatní666

Příspěvek z 8. října 2009 v 15:35.
Mišáček27 v něm napsal:

Smutek

Moji rodiče se rozešli když mi byli 4 roky , a dnes mám nového tatínka : TOMÁŠKA dříve jsme neměli moc peněz a takk jsme trčeli doma a  nudili se sice jsme sem tam zašli do kina nebo na bruslák ale bylo to takové divné .. Dnes už má tátu který mě MÁ rád stará ,se o mě učí se semnou ,jezdí s náma na vílety a takové krásné věci ..


Ze začátku mi Tomáš vadil nebyla jsem zvyklá že bych se s někým musela dělit o mojí mamku :-( .. Ale teď jsme s mamkou stastné a myslím že si to já a mamka zasloužíme 7

Příspěvek z 8. října 2009 v 15:31.
Mišáček27 v něm napsal:

hmmmm