Pes a člověk jsou dvojka, která spolu drží už tisíce let. A někdy to působí, jako by si člověk pořídil psa… ale ve skutečnosti si pes pořídil člověka. Kdo jiný by mu nosil granule, otvíral dveře, házel míček a hladil ho přesně v tu chvíli, kdy se mu zachce? Pes to má prostě skvěle vymyšlené.

Když se ráno probudíte, pes už stojí u postele a tváří se, že čeká celé věky. Přitom jste spali jen třeba osm hodin. Ale pro psa je to jako tři roky bez pohlazení. A když konečně vstanete, vítá vás, jako byste se vrátili z výpravy na druhý konec světa. Kéž by takhle vítali i učitelé, když přijdete do školy.

Pes je mistr ve čtení emocí. Když jste smutní, lehne si vám k nohám a dělá, že je plyšák. Když jste šťastní, skáče kolem vás jako gumová kulička. A když jíte něco dobrého, umí nasadit takový pohled, že byste mu dali i poslední sousto. A on to moc dobře ví.

Člověk má ale taky svou roli. Musí psa krmit, venčit, učit a hlavně s ním být. Pes totiž nepotřebuje drahé věci – stačí mu člověk, který ho má rád. A možná právě proto se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Protože žádný jiný kamarád vás nebude milovat tak věrně… a zároveň vám neukradne ponožku jen tak pro zábavu.