Už od útlého věku jsem věděl, co budu za pár let dělat. Ale párkrát jsem změnil názor. Jednou jsem chtěl být klavírista, jako můj kamarád Matyáš Novák (matyasnovak.eu/). Znám ho už od jeho koncertu v Nechanickém Kulturním domě. V té době jsem byl ještě ve školce.

O pár let později jsem chtěl dělat exekutora. Podle mě je to celkem zajímavá práce.
Ale z toho nakonec taky sešlo.

Před pár měsíci jsem chtěl dělat řidiče autobusu. Chtěl jsem jezdit za Arrivu (www.arriva.cz/). Má výbornou práci. Jezdí zadarmo autobusem a ještě za to dostává zaplaceno. Ale pak jsem se ptal jednoho řidiče a on mi říkal: „Není to zase tak těžká práce, ale nejtěžší mně osobně připadalo parkování pozadu. Asi třikrát jsem naboural do dopravního kuželu (Co je to dopravní kužel: cs.wikipedia.org/wiki/Dopravn%C3%AD%5fku%C5%BEel). Ale prošel jsem (smích).“
No. Z řidiče taky sešlo.

Když sešlo z řidiče, chtěl jsem dělat průvodčího ve vlaku. Líbilo se mi hlavně to, jak chodí po vlaku a procvakává jízdenky. A taky jezdil zadarmo (to se mi líbí). Ale zase jim moc neplatili.
Další práce, kterou jsem „odstranil“ ze seznamu.

No a teď chci dělat programátora. Toho se zatím držím, ale možná z toho taky sejde. Ale to zatím nemám v úmyslu. Jednou bych chtěl totiž vytvořit webové stránky, na které si budou všichni pamatovat. Dokonce i Hroch Pepíček. Přece snědl superpočítač, takže je dnes něco jako člen Matrixu. Ale nevím, jestli to úplně patří do tohohle článku.

Profil Hrocha Pepíčka, © Hroch Pepíček

Každý člověk mění názory. Je to prostě takový zlozvyk nás všech.
Ale s tím se bohužel nedá nic dělat.
Nebo snad ano