Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Co mám dělat?

    vydáno  •  Škola a poznání · Čtenáři píší Alíkoviny · Kamarádství · Vztahy · Kamarádi
    Nevím, co si po přečtení tohoto příběhu o mně řeknete. Doufám, že nic špatného. No tak tedy k věci. Tento rok před Vánoci jsem měla hodně špatné období. Rodiče na mě hodně křičeli, kamarádky na mě kašlaly a k tomu všemu mi umřel pes. Byla jsem hodně smutná, na dně.

    V dětských domovech ve Walesu se v minulosti podle nově zveřejněného dokumentu zneužívalo a děti zde zažívaly opravdová muka., © Profimedia.cz

    Jednou jsem se v hodině češtiny nudila a začala si psát s kamarádkou do takového sešitu. Začalo nás to bavit. Psaly jsme si snad každou hodinu. Já tam psala, jak mám strašný život a že bych se nejraději podřezala.

    Zanedlouho se stalo, že učitelka našla náš sešit. Řešila to snad celá škola. Bylo to příšerné. Všichni mě pořád sledovali. Děcka v naší třídě mi říkali: „Sebevrahu! Vrahu!" Pořád jsem brečela. Všichni se na mě vykašlali.

    Probíralo to se mnou snad dvacet učitelů. Nakonec mě náš třídní poslal ke školní psycholožce, která mi hodně pomohla. Všechno se mnou probrala. A dodnes k ní chodím jednou týdně. Je mi s ní hrozně příjemně. Vždycky se jí vyzpovídám a ona mi pomůže s trablemi. Ostatní se mi však za to často smějí. Co byste dělali na mém místě?

    Kdo ti může pomoci v náročných životních situacích?

    V našem životě může dojít k situacím, kdy potřebujeme pomoc druhého. A je jedno, jestli je nám osm, patnáct, dvacet či čtyřicet. Každý za náročnou životní situaci považuje něco jiného. Někdo se s problémy vyrovná ihned, někomu to trvá déle a neví si rady, třeba proto, že se toho zkrátka sešlo více.

    Důležité je mít na paměti, že to, co se nás momentálně netýká, může se nás za čas týkat. A třeba nám pomůže právě ten, koho jsme viděli před časem se trápit. Často se stává, že pochopíme stav druhého až v momentě, kdy sami něco nepříjemného zažijeme. Život bývá občas těžký a nefér, ale tyto mezníky člověku pomáhají posouvat se dál, poučit se ze situace a i trochu zmoudřet. Důležité je vědět, že okolo existují lidé, kteří mohou pomoci. A není žádná hanba, že nejsou z řad důvěrných kamarádů, ale jedná se o odborníky. Odborníci vždy vědí, že musejí zachovávat diskrétnost, a tak se nestane, že se tajemství tvého problému dostane na světlo mezi spolužáky.    

    V případě náročné životní situace se můžeš obrátit na svého třídního učitele. Určitě tě vyslechne a pomůže situaci řešit. Ve škole existují i tzv. poradenská pracoviště. Jednotlivé funkce vykonávají obvykle učitelé, které znáš.

    Na každé škole zajišťuje poradenské služby výchovný poradce. Na něj se můžeš obrátit se všemi problémy. Poradit se s ním můžou i učitelé a rodiče. Výchovný poradce zároveň poskytuje kariérové poradenství. Je pro tebe jak důvěrníkem, tak odborníkem. Na škole působí i metodik prevence. Můžeš tedy klidně zajít i za ním.

    Na školách dále působí školní psycholog. Nemusíš ho však najít ve své škole. Stále se zatím v každé škole nenachází, případně do ní dojíždí jednou za čas.  

    Mimo školu se obvykle v každém okrese nachází pedagogicko-psychologické poradny (tzv. PPP). Zkus se podívat na internet, kde ve tvém okolí toto zařízení najdeš. Vážné životní krize pak řeší OSPOD – oddělení sociálně právní ochrany dítěte (tzv. sociálka). Zařízení se nachází v každém větším městě jednotlivých krajů.

    Případně můžeš využít důvěrné linky různých organizací. Podívej se ve škole na nástěnku, kde jsou různé kontakty uvedené.

    Autorka: (12 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (15)

    Příspěvek z 28. června 2014 v 8:54.
    IvankaPeknikova v něm napsala:

    ignorace

    Aj môj
    spolužiak
    chodí k psycholožcea nesmejú sa mu
    ale keď sa tebe smejú, ignoruj je
    oni potom prestajú
    aj mne sa vysmievali
    že neviem matiku
    že trošku som nesmelá
    ignorovala som ich
    a prestali. 7

    Příspěvek z 17. května 2014 ve 21:52.
    Potos v něm napsala:

    vydrž

    já jí rozumím byla sem na tom stejně kdysi 7

    Příspěvek z 30. dubna 2014 v 15:33.
    TimeTraveller v něm napsal:

    Vydrž

    Ahoj, tak pokud tě rodiče vyloženě netýrají (ať už fyzicky nebo psychicky), tak s tím asi sama moc neuděláš. Můžeš na ně třeba být příjemná a pokud to jejich stav umožňuje (nejsou opilí, unavení nebo vytočení), tak bych si třeba alespoň s jedním z nich zkusil promluvit (záleží s kterým máš lepší vztah). A prostě mu říct, že tě mrzí jak na tebe křičí. Třeba jim říct, že nevíš cos udělala špatně a jestli si myslíš, že něco špatně děláš, aby ti to v klidu vysvětlili.
    Pak samozřejmě se můžeš svěřit třeba nějaké jejich dobré kamarádce, aby jim domluvila, ale to už by se taky mohlo obrátit proti tobě, tak s tím opatrně.
    No a pak se zamysli kolik ti je... Zbývá ti 6 let a pak už si můžeš dělat co chceš. Je to sice dlouho, ale uteče to jako voda. A jestli nechceš plýtvat časem, tak už teďka se můžeš připravit. Bydlet sama a sama se živit není zrovna jednoduché. V tom ti může pomoct vzdělání. Ale je otázka, jestli s vašima vydržíš celou střední - to neumím zhodnotit. Ale spoustu věcí můžeš ovlivnit už teď.
    Můžeš se třeba zaměřit na to, co tě baví. A tomu se věnovat naplno. A ať už je to cokoli, můžu ti poradit ať se naučíš co nejvíc jazyků co dokážeš. Pak budeš mít v jakémkoli oboru mnohonásobně víc možností. Pokud ve svém oboru bys nenašla práci "doma" v Česku, můžeš se třeba na pár let sbalit a jít na zkušenou do ciziny ;-)
    Tak ti držím palce a dej vědět, jak budeš situaci řešit a jak se ti daří.