Šikana je jev, který se v dnešní době objevuje často, ať už ve školách, nebo na sociálních sítích.
Většinou terčem a oběťmi šikany bývají lidé, kteří něčím vynikají, nebo kteří jsou odlišní od ostatních. Jejich okolí je ale spíše vidí jako „podivíny“. Nejsou totiž stejní jako oni. Terčem posměchu můžou být kvůli čemukoliv – například kvůli obezitě, jinému stylu oblékání, nebo talentu, který mu ostatní závidí.
Ač to nerada říkám, se šikanou se v dnešní době můžeme setkávat hlavně ve školách. Ze začátku se šikana nemusí nijak zvláštně projevovat a kolektiv „pouze“ odstrkuje danou osobu. Postupně se ale šikana stupňuje a zhoršuje.
Nejhorší na šikaně je to, že ji mnohdy nelze rozpoznat. Oběť se často bojí, že pokud se se šikanou někomu svěří, šikana se ještě zhorší. Mnohdy tomu tak bývá a oběť může být ještě více zesměšňována a napadána. Pamatujte, že vždycky je dobré se někomu se šikanou svěřit.
Pokud rodiče nebo učitelé vaši šikanu podceňují, máte možnost se kdykoliv svěřit například zde na Alíku, nebo Modré lince, která má na výběr různé druhy komunikace – záleží na tom, která je vám příjemnější. Můžete se s nimi zkontaktovat přes e-mail, zavolat na telefonní číslo, chatovat a nebo se objednat osobně.
Rozlišujeme šikanu psychickou a fyzickou. Psychická – ta se projevuje sprostými urážkami, nejapnými poznámkami, deptáním oběti. Zatímco psychická šikana je založena pouze na slovech, v té fyzické už se míra agresivity stupňuje jakoukoliv formou fyzického napadání – kopáním do oběti, bitím, házením předmětů, škrcení a podobně.
Oba dva druhy šikany jsou velmi závažné. A to z toho důvodu, že oběť si začne myslet, že je ošklivá, tlustá, k ničemu a prožívá pocity beznaděje a bezmocnosti. Mnoho lidí téma šikany zlehčuje, bohužel opak bývá pravdou. Šikana totiž nemusí vést k pouhým depresím. Často následkem šikany dochází i k sebepoškozování se a ubližování si. Beze včasného zásahu šikana mnohdy může končit i smrtí, protože oběť už nezvládá denní teror, ponižování a urážky.
Z vlastní zkušenosti vím, jaká šikana dokáže být. Sama jsem si ji prožila. Nikdy jsem nebyla příliš oblíbená v kolektivu (asi proto, že jsem se lišila – mám talent na zpěv a také jsem v době šikany natáčela na Youtube).
Začalo to tím, že mě moji vrstevníci v kolektivu asi od páté třídy začali odstrkovat a nikdo se se mnou moc nebavil. Postupně to došlo až do bodu, kdy mi nezbyla ani jedna nejlepší kamarádka. Děti z ostatních tříd po mně mnohdy házely hlínu, dělaly si ze mě srandu a došlo i na fyzické násilí. Tehdy to každý zlehčoval a myslel si, že se nic neděje, i když jsem se několikrát svěřila.
A to se dostáváme k dalšímu kamenu úrazu — pokud se oběť svěří a rodiče, nebo profesoři to zlehčují, či dokonce přehlížejí, dítě má pocit, že mu nikdo nevěří, že je bezcenné, a opravdu neví, co má dělat.
A z toho potom mohou vzniknout trvalé psychické následky. Neznamená to, že když někdo šikanu objeví a zarazí ji, oběť je úplně v pořádku. Častým následkem šikany může být nedůvěra k lidem, strach mluvit s lidmi, či absolutní izolace od okolního světa a uzavření se do sebe.
Ještě se také často můžeme setkat i s kyberšikanou, která by se také neměla zlehčovat – v základu je stejná, jako klasická šikana, akorát probíhá přes internet. I kyberšikana se považuje za závažný přestupek. Agresor oběť jednoduše uráží a psychicky deptá přes sociální sítě – ať už je to Facebook, Whatsapp, nebo jiná sociální síť. Je ale většinou složité kyberšikanu dokázat – důkazem sice mohou být zprávy a výhrůžky, ale pokud si agresor smaže profil, je těžší jej dohledat.
Ať už někdo zažívá psychickou, fyzickou šikanu a nebo kyberšikanu, tyto druhy jsou stejně závažné a měla by se jim přikládat důležitost úplně stejně! Je nesmysl si myslet, že psychická šikana je o něco lepší, než ta fyzická, a podobně!
Je opravdu velmi důležité šikanu nepodceňovat a pokud zaznamenáte jen menší náznak, šikanu se snažit zastavit. Pokud dokonce víte, že ostatní někoho šikanují, nenechejte to jen tak! Mnoho lidí šikanu neřeší, bohužel ve finále může mít fatální následky a při nevčasném zásahu končit i tragicky...
