Alíkovina

Co obnáší psaní knížky a jak jsem se připravovala já

vydáno  •  Tvoření

Není to tak dávno, kdy byl vydán můj článek s ukázkou z mojí knížky, kterou jsem o trochu dříve začala psát. V diskuzi byly samé pozitivní názory, což mě motivovalo k napsání tohoto článku. Takže kdybyste se snad ptali, jakým způsobem píšu svou knížku, kde beru inspiraci a tak, to vše se dozvíte, když si přečtete článek.

Méďa čte knížku : ), © Oldiefan

První část článku bude taková obecná, druhá přímo o mé knížce a přípravách.

Obecnější část článku

Co je důležité před tím, než začnete psát?

Nejdůležitější je vybrat žánr, potom samozřejmě název. Pak je samozřejmě důležité si vymyslet a rozmyslet, kdo vlastně bude v knížce vystupovat, a také je pojmenovat.

Pak je, řekla bych dokonce nutné, si vymyslet začátek, děj, tedy obsah, no, a pak konec. Abyste si to lépe zapamatovali, můžete si vytvořit takový seznam, viz Doporučení, které vám ulehčí psaní knížky.

Doporučení, které vám ulehčí psaní knížky:

Jak jsem říkala, tato metoda se mi velmi osvědčila, takže ji musím samozřejmě doporučit. Tato „zázračná metoda“ je takový seznam, ve kterém si stručně do bodů sepíšete děj knížky. Tak například:

Řekněme, že chceme psát knížku O Červené Karkulce. Takový seznam vypadá nějak takto:

O Červené Karkulce – rozvrh knížky

Obsazení:

Červená Karkulka – malá holčička s červeným čepečkem, co nejraději chodí v červené
vlk – lesní bestie, co pořád jenom jí
babička – babička Červené Karkulky
myslivec – hajný, který zachrání Karkulku s babičkou

Stručný rozvrh obsahu:

1) babička má svátek/narozeniny, Karkulka jí nese jídlo a dárečky, jde přes les, potká vlka

2) vlk se Karkulky ptá, kde bydlí babička, Karkulka mu důvěřuje, řekne mu to, vlk to vezme zkratkou, babičku sní, Karkulka to zatím neví

3) Karkulka přijde k babičce domů, babička se jí moc nezdá, ptá se babičky, proč má tak velké uši, oči, zuby, vlk alias babička ji sní, pak usne

4) myslivec to zjistí, rozřízne vlkovi břicho, vysvobodí babičku s Karkulkou, dá vlkovi do břicha něco těžkého, zašije ho, vlk se vzbudí, jde se napít ke studni, převáží se a utopí se

KONEC

Když máte takto sestavený seznam, tak příběh rozveďte:

Byla jednou jedna holčička, a protože nejraději nosila červený čepeček od babičky, zvaný karkulka, všichni jí říkali Červená Karkulka...

Když máte celou knížku, tak se to nějak posílá do nakladatelství, s tím zatím nemám zkušenosti, to pak dopíšu do diskuze, nebo se pak zeptejte.

Část článku o mojí knížce

Jak jsem na tom s knížkou já?

Svou knížku píšu stejným způsobem, i na začátku článku jsem psala, že se mi výše popsaný seznam osvědčil.

A jak jsem se svou knížkou daleko? Moc ne, začínám psát teprve třetí kapitolu. Ale to nevadí, jednou bude hotová a (snad) vyjde.

Ten stručný seznam sem nenapíšu, protože bych to tím celé prozradila. Ale nějaké „údaje“, které asi stejně už víte, sem samozřejmě můžu napsat:

Název: Svit luny
Žánr: dobrodružné (možná trochu i fantasy), občas trochu hororová scénka (jak pro koho)
Inspirace: příběh je vymyšlený, ale trochu inspirace je ze Zákonu smečky a Bílého tesáka.

Tak to je asi všechno, co jsem k tomu chtěla říct. Doufám, že vám to pomohlo.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (15)

Příspěvek z 29. června 2018 v 10:51.
NicolasP v něm napsal:

Možná by bylo dobré se na věci podívat i z jiného úhlu.
Název knihy není nutné znát hned od začátku, občas vyplyne až v průběhu. Nemluvě o tom, že člověka může napadnout pokračování, které by se mělo jmenovat v podobném duchu. (Není to podmínkou, ale usnadňuje to hledání sérií: Divergence - Rezistance - Aliance; Harry Potter a [vlož důležitou věc toho školního roku];...)
Stává se, že máš děj dříve než postavy nebo naopak. Osobně preferuji začít postavami vrženými do situace a od toho odvinu zbytek. Pomáhá to i s jejich přirozeností (aby byly „trojrozměrné“), protože se děj podřizuje jim, ne charaktery ději. Tohle je záležitost každého spisovatele, není to možně nacpat do „pravidel psaní“.

EDIT: A s tím posíláním do nakladatelství? Naivní děvče...
Pokud člověk nemá štěstí/známého na správné pozici, sotva se to povede hned. Tím ale nechci odrazovat. Při troše snahy (a obeslání tak dvaceti nakladatelství) se někdo ozve.
Vždycky je možné vydat knihu vlastním nákladem, ale to chce zkušenosti. I když se to nezdá, vyžaduje to hodně práce - ideálně by se na tvorbě finálního produktu měl podílet grafik, editor, sazeč... Nemluvě o marketingu, o který by se v nakladatelství alespoň trochu postarali.

Nejdůležitější je asi psát, psát, psát. Odmítnou tě? Psát! Zlepšovat se.
Třeba se za pár let koukneš na své knihy a otřeseš se hrůzou. Někam je zahrabeš nebo se toho rukopisu chytneš, najdeš jeho silné stránky a upravíš je do lepší podoby. (Mnohdy to obnáší přepsání celého textu. Nejméně dvakrát.)
S vydáním knihy není třeba spěchat. Lepší počkat a přijít o titul „vydaná náctiletá spisovatelka“, než se o pár let později stydět a hledat si nový pseudonym.
Nicolas out.

Příspěvek z 25. května 2018 v 16:52.
DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

Alfa_Beta: děkuji moc@)->-

Příspěvek z 25. května 2018 v 8:40.
ANDÍLEK2009 v něm napsal:

Pěkný článek :->