Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Co s tím (otravným) podzimem?

    vydáno  •  Podzim · Hry

    Mnoho lidí na podzim nadává nebo truchlí. Toto „šedivé“ období si totiž dokáže často pohrát s naší náladou a občas i nadějí na lepší zítřky. Ale skutečně musí být podzim tím, co musíme pouze přetrpět, než přijdou ta hezká ostatní roční období?

    Tajemný podzim, © VelkýBochník

    V kuchyni i tam venku za oknem v rozlehlém vnitřku domovního bloku panovala už skoro úplná tma, ale u Denků přesto ještě nerozsvěceli. Otec nebyl doma, měl odpolední službu a vrátí se až někdy před půlnocí. Maminka poslouchala jakýsi hudební pořad z rozhlasu a Vláďa mrzutě zíral z okna do spleti ztemnělých dvorků a zahrad.

    Hodiny na stěně jednotvárně tikaly a někde v hlubinách domu plakalo čísi děcko. Vláďa neměl rád tyto tísnivé chvíle podzimního stmívání, při kterých se nedalo nic dělat než čekat, až se ještě více setmí, aby se vyplatilo rozsvítit.

    A v této hodině, ba vlastně v této minutě se začalo zvolna a nenápadně tkát předivo zvláštních událostí, jež měly Vláďovi neuvěřitelně poznamenat celý jeho další chlapecký život…

    (J. Foglar – Dobrodružství v Zemi nikoho)

    Jak by to možná řekl pes Baryk v zase jiné knížce: „Tak už je podzim – čas psího počasí“. Sluníčko nám po většinu dne kamsi zaleze a stejně jako Vláďa Denk smutně a znuděně koukáme ven s očekáváním zimy a (prvního) sněhu. A kdoví, jestli té zimy. Někteří ani ji nemají rádi, tak rovnou očekávají jaro. Krom toho ten podzim také vyvolává špatné nálady, deprese a různé smutky. Vždyť doktoři říkají, že právě sluneční svit je dobrý pro duši, kdežto špatné počasí dovede s člověkem udělat doslova divy.

    Přes to všechno jsem si podzim dokázal oblíbit ze všech ročních období snad nejvíce. Měl jsem totiž kdysi kamaráda (budu mu tu říkat třeba Jirka), který měl plno nápadů na různé hry a dobrodružné výpravy (ne, že by onen kluk už nežil, ale všichni jednou dospějeme a budeme mít plno starostí, ani on není výjimkou). Nejvíce těchto „akcí“ nás vyvedlo z našich teplých bytů právě na… podzim. Dodnes si pamatuji, jak bylo asi půl šesté večer a já uviděl z okna již potemnělou ulici, ponořenou do podzimní mlhy. Osvětlovalo ji tehdy akorát pár lamp a měsíc, od jehož svitu se leskla i špička kostela. Neměl jsem tenkrát jiné přání, než zavolat Jirkovi a společně s ním naplánovat nějakou tu večerní hru nebo jít s baterkou kamsi „na průzkum“. Možná také právě díky němu jsem získal tu lásku k práci s dorostem, vymýšlení různých her a podobných věcí.

    Mimochodem, četl někdo z vás také Foglarovu trilogii o dobrodružství Rychlých Šípů ve Stínadlech (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta)? Já vím, že určitě ano. Kdykoli se mluví o těchto napínavých příbězích, neumím si pro dějiště příběhu představit jiné roční období než… onen ponurý a mlhavý podzim. Podzim, kdy z každého koutu Stínadel zní onen tajemný a hrozivý nápěv Vontů. Anebo viděl někdo film z prostředí amerických tajných služeb jménem Mission Impossible? Dnes má již několik dílů, ale co je pozoruhodné, ten první se z větší části odehrává v podzimním mlhavém a potemnělém městě – v Praze. Zde přišla o život celá jednotka agentů a hlavní hrdina se snaží najít zrádce ve vlastních řadách. Nedokážu si představit, že by se děj odehrával někde jinde, třeba v poušti.

    Pokud už ne právě taková knížka nebo film, podzim je pro mne také čas, kdy bych si zapálil oheň v krbu, jenže holt žádný nemám. Nahradím to tedy těmi dechberoucími soundtracky z filmů… třeba od Hanse Zimmera:

    Podzim je pro mne zkrátka obdobím, kdy se můžu těšit, že stihnu některé z těch věcí, které už tak dlouho odkládám (trochu podobné je ještě i předjaří, kdy je stejně sychravo a šedivá obloha, i tam tyto rady doporučuji). Půjdu s kamarádem ven za mlhavé tmy, kterou osvětluje pouze pár lamp (protože už by vypadalo divně, abych ve svém věku hrál nějakou bojovku uprostřed města, ale to vy můžete), pokud nebudu mít s kým se projít, vezmu do ruky napínavou knížku, kterou už si dlouho chci přečíst, nebo si pustím nějaký akční film, nejlépe z prostředí tajných služeb. Podzimní tajuplná atmosféra je na to „jako dělaná“. (Pozor! Je rozdíl mezi čtením akční napínavé četby nebo koukáním na film a pak mezi horory, „krváky“ a podobnými filmy, plnými démonizmu nebo magie, po kterých se v noci s hrůzou budíte nebo máte deprese. Nic se nemá přehánět!)

    Možná vás ale nebaví knížky a filmy toho typu tolik jako mě, ale určitě existuje v životě každého človíčka něco, do čeho už se dlouho chtěl pustit, ale prostě na to vždycky zapomene, nebo nestíhá. A možná právě v těchto mlhavých dnech, kdy jen tak smutně koukáte ven, přichází tato příležitost a hlasitě buší na dveře.

    Hodně lidí vymýšlí vlastní světy nebo píše příběhy. Pusťte si příjemnou hudbu a zamyslete se nad příběhem, rozdělaným světem, mapou...

    Turecko, Kavkaz a města

    ...nebo čímkoli jiným, co jste už dlouho odkládali. Podzim je také čas barevného listí. I s tím se dá dělat plno věcí (některé radši se svolením rodičů, pokud si třeba chcete nějak vyzdobit pokoj…). Další věc, která se dělá na podzim, je pálení listí. Pokud něco takového chystáte společně s rodiči, je po domluvě s nimi možné sezvat pár kamarádů a udělat společné „rozloučení se s létem“, opéct si pár špekáčků, donést ještě nějaké jiné dobroty a užít si večer. Jestli jste někde ve skautském oddíle, zeptejte se vedoucích, zda by bylo možné si na podzim zahrát nějakou městskou hru (teď jsem možná hodně naivní) nebo, pokud máte nápady, ji začněte vytvářet sami.

    Pro inspiraci sem vkládám jednu, kterou jsem kdysi připravoval pro náš dorost:

    Potřeby

    • Několik klidných městských ulic, ze kterých je možno sestavit „herní území“.
    • Mapa města pro každého: Bude buď slepá, nebo z ní budou vymazány údaje nacházející se v herním území. Zároveň na ní budou zvýrazněny hranice herního území a základna (nejlépe nějaký park dobře ohraničený cestou).
    • Kontrolní papír se zadanými otázkami a vypsanými odpověďmi.
    • Jednotlivě nastříhané otázky pro účastníky hry.
    • Rozstříhaná zpráva na jednotlivá písmenka nebo slabiky (podle počtu předem přihlášených účastníků). Písmenka (nebo slabiky) budou z druhé strany papíru označena pořadovým číslem tak, jak budou následně řazena ve zprávě.
    • Výkupné úkoly.
    • Smysl boje ve druhé fázi hry.
    • Hodinky nebo stopky; každý svoji tužku; píšťalku.

    Příprava hry:

    Jeden z vedoucích projde celé herní území a na místní zajímavosti vymyslí otázky, které potom i se správnými odpověďmi zapíše na kontrolní papír. Na druhý papír vypíše samotné otázky. Tento člověk při samotné hře nebude „v poli“, ale „na základně“ (pro inspiraci sem dám příklad několika otázek a odpovědí: Jak se liší řadové domy v ulici K. Čapka od ostatních řadových domů? (mají šikmou střechu se střešním okénkem), Jaký je název slepé ulice? (Edwarda Beneše), Kolik lamp je (pouze na herním území) podél nábřeží? (15), Jakou zvláštnost mají dveře domu č. 4 v ulici Pardubická? (mají klepadlo), Zjistěte adresu dvoupatrového růžového domu se zahradou, ve které je bazén, kamenné sochy lvů, skleník a okrasné stromky s korunou zastřiženou do tvaru koule. (Průběžná 96) atd.). Počet těchto otázek musí odpovídat počtu písmen (nebo slabik) v závěrečné zprávě. Jako písmena či samostatné slabiky se počítají i mezery mezi slovy.

    Ostatní vedoucí si mezitím připraví jednoduché výkupné úkoly (např. řekni vyjmenovaná slova po m, zjisti mi barvu bundy Vaška (pokud samozřejmě hraje tuto hru)).

    Všichni vedoucí dohromady pak mohou přichystat mapy území, rozstříhat kopii otázek (bez toho řešení) na jednotlivé otázky, připravit a rozstříhat závěrečnou zprávu.

    Průběh samotné hry:

    V této hře představovaly naše děti zvědy na cizím nepřátelském území, konkrétně ve městě (měl jsem tu výhodu, že bydlím v jiném městě, než kam dojíždím na pravidelné schůzky našeho oddílu, a hrálo se to právě tam „u nás“. I ve výchozí obci, myslím, tuto hru půjde dobře naplánovat a hrát.). Tato hra má dvě fáze: První fáze trvá hodinu a půl + závěrečný úkon, druhá fáze 15 minut.

    V první fázi hry jde o to zjistit o nepřátelském území co nejvíce informací. Děti se na herním území snaží nacházet odpovědi na rozstříhané otázky. Vedoucí se, ještě před zahájením hry, rozmístí po celém herním území a budou představovat hlídky. Mají za úkol dotekem ruky chytat zvědy (děti).

    Děti začínají ze základny, kde jim „základnový vedoucí“ dává tyto rozstříhané otázky na papírcích. Základna je zároveň jediné místo, kde jsou děti před (ostatními) vedoucími chráněné. Sem také přibíhají „základnovému vedoucímu“ říkat odpovědi na jednotlivé otázky. Ten je kontroluje podle kontrolního papíru. Pokud je odpověď správná, „základnový vedoucí“ jim dá jedno náhodně vylosované písmeno z rozstříhané závěrečné zprávy a další otázku na papírku, se kterou je pošle opět na výzvědy. Pokud je však odpověď špatná, posílá je vedoucí opět se stejnou otázkou na stejný průzkum. (Výjimkou jsou otázky s odpovědí typu ano/ne, pokud nějakou vaši vedoucí také zadají. Zde je v případě špatné odpovědi logicky písmenko do zprávy pro „zvěda“ ztracené a „základnový vedoucí“ zadá novou otázku.)

    Pak jsou tu ještě oni vedoucí „v poli“, kteří chytají jednotlivé zvědy. Pokud nějaké dítě chytnou, vezmou si od něj papírek s otázkou. V tom případě má zvěd dvě možnosti: buď si doběhne k „základnovému vedoucímu“ pro otázku novou, nebo se rozhodne splnit výkupný úkol onoho vedoucího. Pokud jej splní, vedoucí mu vrátí papírek s otázkou. Zvěd poté běží se zvednutou rukou na základnu (znamení pro ostatní vedoucí „v poli“, že právě vykoupil otázku a nemůže být chytán). Na základně počká cca. 10 vteřin a vybíhá znovu najít odpověď. Vedoucí, který ale chytil onoho zvěda, rozhodně nečeká na místě na splnění výkupného úkolu, ale mezitím plní dál svou „povinnost“ hlídky. Pokud je chycených už více a jemu dělá problém pamatovat si, komu dal jaký výkupný úkol, poznamená si to ke svému seznamu úkolů. Původně chycený zvěd si tohoto vedoucího sám musí najít. Také se ale může rozhodnout to vzdát.

    Ta druhá možnost po chycení tedy je také, že to vzdá rovnou. V obou těchto případech vzdávání ponechá vedoucímu svou otázku a běží si pro novou. Přitom běží také se zvednutou rukou.

    Po hodině a půl „základnový vedoucí“ odpíská konec první fáze. Pokud některý zvěd přiběhne na základnu s vyřešenou otázkou až po odpískání, nebude mu už započítána (a tedy nedostane písmeno do zprávy). V této chvíli je čas pro onen závěrečný úkon: sestavení oné závěrečné zprávy z toho, co děti získaly. Pokud se jim nedaří z nějakého důvodu sestavit tuto zprávu, je dobré na to zadat určitý časový limit (např. ono pověstné „posledních 5 minut“). Důvody pro to mohou být dva: Buď se dětem prostě nedaří onu zprávu sestavit, nebo (a to je asi běžnější případ) nenasbíraly dostatečný počet písmen k jejímu sestavení či k domyšlení zbývajících. V tomto případě jsou „zvědové“ (děti) poraženi „hlídkami“ (vedoucí v poli) a hra končí. Pokud ovšem zprávu úspěšně sestaví, postupují do druhé fáze hry.

    Druhá fáze se řídí tím, co je napsáno v závěrečné zprávě. Když jsem tenkrát tuto hru připravoval pro naše dorostence, v oné závěrečné zprávě bylo napsáno cosi ve smyslu: „Abyste zvítězili v této hře, musíte dopadnout zrádce, který vás prozradil hlídkám. Tím je (moje jméno a příjmení pozpátku).“ Během sestavování zprávy jsem se od nich začal nenápadně vzdalovat. Na celou tuto „akci“ měli tedy 15 minut. Chytali mě opět pouze v prostoru herního území. Vedoucí „z pole“ jim tentokrát už nebránili.

    Smysl druhé fáze ale může být i jiný, např. opět se probojovat přes vedoucí k místu, kde je ukrytý nějaký válečný zajatec, tajná informace nebo poklad. To už záleží na fantazii vaší (pokud se rozhodnete něco podobného připravit) nebo vedoucích.

    Oheň v mém pomyslném krbu tiše dohořívá a já sepisuji závěr tohoto vyčerpávajícího článku. Zdálky se ozývá vytí vlků. Tedy… je to spíše hluk aut na nedaleké dálnici, ale naší fantazii se přeci meze nekladou. Chtěl bych, aby si každý dokázal užívat oněch krás podzimu tak jako já. Neříkám tím, že mě nikdy nedožene špatná nálada nebo nudná chvíle, ale přesto beru (nebo se o to alespoň snažím) onen podzim jako plnohodnotné roční období. Období, kdy se sice člověk nemůže opalovat na pláži, koupat u vody nebo koulovat, bobovat a další z těchto radostí, ale jsou tu zase jiné možnosti. Můžete tvořit něco z toho, co už jsem jmenoval, můžete shlédnout film či přečíst knížku plnou napětí nebo prostě vykročit ze svého domu do onoho mlhavého napětí tam venku a třeba se jen tak projít nebo si zahrát s kamarády či oddílem nějakou zajímavou bojovku.

    Teď odkládám brko (sice je to klávesnice, ale o té fantazii už jsme si něco řekli) a nechávám to na vás.

    Váš Bochník

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (8)

    Příspěvek z 28. listopadu ve 14:22.
    Patrik009 v něm napsal:

    VelkýBochník: 1v8na: Nevím jak vy, ale já volím třeba Bahňáka. :-D

    Příspěvek z 16. listopadu ve 21:10.
    VelkýBochník v něm napsal:

    1v8na: Evokovala Stínadla??? Tak to splnila účel. To bylo v plánu;-) Fotka je z jednoho zákoutí našeho městečka. Věděl jsem tu o dvou takových, leč to druhé bylo vybouráno a zčásti nahrazeno novými stavbami.

    A jinak děkuju všem za milé komentáře:-)

    Příspěvek z 16. listopadu v 11:02.
    1v8na v něm napsala:

    Přiznám se, že od doby, co jsem na rodičovské dovolené a mám děti, které by nejraději lítaly po hřišti a nebo si hrály na písku, trochu podzimem trpím, protože teploty venku už moc vysedávání na písku nepřejí.
    Zima je pro mě pak přece jen lepší, když už se zase vyřádíme ve sněhu.
    Nicméně moc děkuju za tip, co dělat a hned si jdu najít seriál o Rychlých šípech - ještě ten starý černobílý, pokud si pamatuješ.
    Mimochodem, kde jsi fotil tu fotku? Když jsem ji viděla prvně (a to jsem nečetla článek), tak už jen samotná fotka ve mě evokovala Stínadla a viděla jsem tajemného Em a vybavila se mi otázka - „Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka?“