Bylo takové jedno běžné táborové odpoledne. Někteří byli vevnitř v budově a hráli deskovky, karty a tak podobně, jiní venku na louce a část nás seděla pod altánkem na zahradě, kde vládnul Dračák (fantasy hra Dračí doupě). Já jsem seděla v altánku a luštila sudoku, poslouchala Dračák a chvílemi se pohupovala v „hedži“ (to je takové látkové houpátko, které visí mezi dvěma sloupy, je to trošku podobné houpací síti, ale pohodlnější). To by nebylo nic neobvyklého, taková zábava tam byla celkem běžná. Najednou nám k tomu začalo pršet, ani to by však tak moc nevadilo, parta z louky by zalezla dovnitř a altánek před deštěm dokáže ochránit, takže tam se může zůstat.

V hedži

Jenže v jednu chvíli, kousíček od naší hájenky, kde jsme spali, uhodil blesk. Bylo to do takové jako plechové boudy. Celkem jsme se lekli, což by v takové situaci asi nebylo moc překvapivé, ale v tu chvíli jsme ještě neměli ani tušení, co ten blesk způsobil.

Fotka z našeho pokojíku, vlevo pod tím stromem je ta bouda, do které uhodil blesk

Když jsme se pak vraceli do hájenky, protože nás už zvoneček svolával na večeři, tak jsme se dozvěděli, že vůbec neteče voda. A to nikde, v celé budově. Blesk totiž úplně zničil čerpadlo, které vodu ze studny čerpalo do domu. Nemohli jsme tedy do sprchy, umýt si ruce, napustit vodu na pití, vyčistit zuby, ... Prostě nic. Navíc, aby toho nebylo málo, tak nám v patře, kde jsme všichni spali, nefungovaly ani zásuvky.

Další den ráno k nám přijeli „na návštěvu“ hasiči. Dovezli nám vodu. Jenže čerpadlo stále nefungovalo... Bylo totiž několik desítek metrů pod zemí, kam vedla jen úzká trubka, takže bylo jasné, že to hned tak opravené nebude. Naštěstí byla volná ještě jedna stará studna, takže nám mohli tu vodu nalít tam. Jenže tím to rozhodně neskončilo.

Altánek na zahradě a studny

Voda sice byla ve studni, ale tím, že ta studna byla hodně dlouhou dobu nepoužívaná, tak se tam na stěnách usazoval prach. Když se tam pak z obrovské výšky nalila voda a padala dolů, tak se ten prach zvířil a z pitné vody, která se tam lila od hasičů, už byla jen užitková. Ale ani to nám tolik nevadilo, hlavně, že jsme se mohli osprchovat, umýt si ruce a tak podobně. Bylo nám u toho ale řečeno, že raději opatrně, aby to ty staré trubky, které dlouho nikdo nepoužíval, vydržely. Ovšem ani toto nevyšlo, voda zase téct přestala, trubky to nedaly.

Hasiči už přijet nemohli a stejně by nám neměli kam tu vodu dát, takže jsme si museli poradit i bez toho. Sprchování byl konec, v jednom z umyvadel jsme měli kyblík, ve kterém byla voda na ruce. Neměnila se po každém jednom umytí, ale prostě až když byla víc špinavá. Vedle toho byla taková nádoba s užitkovou vodou, která se do toho kyblíku doplňovala. S pitím už to bylo horší. Byli jsme na samotě, uprostřed ničeho, byl tam akorát les, takže někdo z vedoucích musel každou chvilku jezdit autem do nejbližší vesnice a vozit nám vodu. Tu jsme krom pití dostávali taky ráno a večer do kelímků, abychom si mohli vyčistit zuby.

Hájenka

Koupat jsme se chodili do přehrady, abychom nebyli úplně jako čuňátka, když už jsme se nemohli sprchovat, ale jinak voda prostě nebyla. Zásuvky nahoře taky pořád nefungovaly, ale hlavní bylo, že tam alespoň fungovalo světlo. Bylo to takové složitější, ale dalo se to zvládnout. Hlavní vedoucí nám totiž říkala, že jsou 2 možnosti. Ta první je, že si prostě poradíme a zvládneme to – vykoupeme se v přehradě, opláchneme v kyblíku, ... No, a ta druhá, že obvolá všechny rodiče, ať si nás odvezou domů hned. Jenže to samozřejmě nikdo z nás nechtěl!

Naštěstí to netrvalo úplně dlouho, akorát od čtvrtka do soboty, kdy tábor končil, kdyby to mělo být celý tábor, tak by nás asi museli všechny poslat domů. Já si dost často říkám, že už mě na táborech nemůže nic překvapit, protože už jich mám za sebou tolik, že už jsem zažila fakt leccos, ale tohle opravdu ještě ne. Jenže člověk pak jednou bude i takové zážitky vzpomínat s úsměvem, protože když se něco stane, tak si to každý, kdo to zažil, o to lépe pamatuje.

Tady se ještě můžete pobavit, jak si náš tým poradil s jedním úkolem. Měli jsme si vymyslet rytíře, příběh a ještě mu vyrobit, na čem má jezdit (my měli zebru, ale tu vyfocenou nemám).

Příběh našeho týmu a erb

Pokud máte z tábora nějaký podobný zážitek, tak se klidně pochlubte v diskuzi pod článkem.