Alíkovina

Co se o prázdninách dělo kdysi

vydáno 2. září ve 4:00 • prázdniny

Dřív to o prázdninách bylo úplně jiné než teď. Máme každý jistou představu o tom, jak by prázdniny měly vypadat. Něco máme všichni stejné, něco má zase každý jiné. Tak jak to bylo kdysi?

Přespávání pod stanem na chatě, © žibafa

Zkusila jsem se zeptat mých rodičů a prarodičů na to, jak trávili své prázdniny, když byli dětmi.

Babička Soňa

Kam jste s rodinou jezdili o prázdninách?
Jezdili jsme k babičce a dědovi do Soběšovic u Žermanické přehrady. Všude, kde jsou teď chaty, bylo pole. Chovali kozy, králíky, prasata a slepice. Kozy jsme každé ráno vodili na pastvu a králíky jsme vždycky dali do ohrady. Když všechnu trávu vyžrali, posunuli jsme je. Pomáhali jsme také s vařením. Nejlepší bylo, když babička udělala kynuté knedlíky. Kdo měl službu, myl po obědě ve škopku nádobí. Nemohli jsme tam ani dát jar, protože se to potom dávalo prasatům. Vždycky jsme se těšili na koupání v přehradě. Hodně jsme hráli na schovku nebo šmejdili ve stodole a na půdě.

Kolik vás na chatě dohromady bylo?
Pět dětí, babička s dědou, někdy přijeli naši nebo teta z Ostravy.

Babička Milena

Co jsi dělala o prázdninách?
Jezdili jsme na vesnici k babičce a pomáhali. Babička měla králíky, slepice a dvě prasata. Za odměnu jsme se mohli jít navečer vykoupat. I když jsme to měli zakázané, chodili jsme do JZD a lozili po kombajnech. Nebo jsme se šli podívat do kravína. Svoji první pětistovku jsem si vydělala, když jsem lámala mák.

Byla jsi někdy s rodiči v cizině?
Ne, nikdy.

Jezdili jste na prázdniny i k jiným příbuzným?
Ano, k tetě do Šternberku a k druhé tetě na Šumavu.

Táta

Jak jsi využíval své prázdniny?
Jako malý jsem jezdil s babičkou na chatu do Soběšovic, to byla vždycky nuda. Pamatuji si, že jsme se nemohli dočkat na rodiče, s kterými jsme podnikali výlety do Beskyd a hlavně chodili na přehradu. Jako školák jsem jezdil na pionýrské tábory do Tavíkovic a Mrákotína. Od jedenácti jsem přešel do skauta. První tábor byl označen jako turistický – skaut tehdy nebyl povolen. Zpočátku jsem myslel, že to tam nezvládnu, ale po pár dnech jsem si tam natolik zvykl, že se mi skaut stal životem. Od osmnácti jezdím také s kamarády na vandry hlavně na Balkán a do Rumunska, se spolužáky z gymplu a jejich rodinami jezdíme každý rok na tzv. čundrpartu.