Nedávno jsem se ptala své sedmileté neteře, co si přeje k Vánocům. Odpověď byla vcelku jasná! Dotykový mobil, MP3 přehrávač, sluchátka, tablet.

V tom mě napadla otázka: Na co bude sedmiletému dítěti telefon, tablet a jiné vymoženosti? Já v jejím věku jsem pomalu nevěděla co to je počítač. A většinou jsem si hrála s panenkami a né jako dnešní „děti“. A mé dárky k Vánocům byly prosté a hlavně praktické, například nějaké oblečení (tzv. „měkké dárky“), potřeby do školy a sem tam nějakou tu hračku. Ale nikdy jsem neřekla, že je to málo, protože jsem věděla, že je to z lásky. Já jsem například telefon dostala až k mým dvanáctinám a to „jen“ tlačítkový, který mám do dnes a vůbec mi to nevadí. Volat, esemeskovat a fotit se na něm dá a to mi stačí, samozřejmě netuším, jak to bude do budoucnosti.

Mám tedy pocit, že dnešní mládež Vánoce prožívá jen „povrchově“, bez toho, aby pochopili skutečný význam Vánoc. Vánoce mají mnozí spojeni jen s dárky, které jsou samozřejmě součástí, ale ne hlavní složkou. Hlavní složka je to, že se narodil Ježíšek. Taky je důležité to, že trávíte čas se svými nejdražšími, na kterých vám záleží a chcete je obdarovat nějakou drobností, co jste jim třeba sama vyrobili nebo koupili. Vánoce jsou také o atmosféře, tradicích, pohodě, radosti a lásce. Proto se zkuste letos o Vánocích trochu zamyslet a nechtějte po rodičích dary za XXX tisíc, ale jen nějakou maličkost, která vám je bude připomínat. Veselé Vánoce všem!

Chci jen připomenout, že tohle je můj názor na věc a jestli ty máš jiný, klidně ho napiš do komentáře ale rozhodně ten můj nekritizuj. Diky!

Ps. Už brzy, se můžete těšit na další Alíkovinu.