Jaký je vlastně rozdíl mezi manželstvím a partnerstvím?
Myslím, že spousta lidí v tom může mít zmatek, a možná právě proto ani moc nechápe, o co se lidé, kteří chtějí manželství pro všechny, snaží. V zákoně se píše následující:
Manželství je trvalý svazek muže a ženy [...]. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.
Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství.
Partnerství je trvalý svazek dvou lidí stejného pohlaví, který se uzavírá stejným způsobem jako manželství. Nestanoví-li zákon nebo jiný právní předpis jinak, vztahují se na partnerství a práva a povinnosti partnerů ustanovení o manželství, právech a povinnostech manželů, vdovách a vdovcích obdobně.
– zdroj
Pokud zákon nestanoví jinak... to je sice hezké, ale co to vlastně znamená? Největší rozdíl je v tom, že stejnopohlavní páry nemůžou společně adoptovat dítě. A taky v názvu. Proč by měly být dva svazky podle toho, koho milujeme? Není to diskriminující? To, že manželství pro všechny nebylo schváleno, jen ukazuje, že lidi pořád dělíme na dvě kategorie. Na ty, co si manželství zaslouží, a na ty druhé, divné.
Krátký pohled do historie
17. 5. 1990 – homosexualita byla vyškrtnuta z Mezinárodní klasifikace nemocí. Tento den se slaví jako Mezinárodní den proti homofobii, bifobii, transfobii a intersexfobii (v angličtině zkráceně IDAHOBIT).
2001 – tento rok Nizozemsko jako první země vůbec schválilo manželství pro všechny.
Červenec 2006 – v ČR byl schválen institut registrovaného partnerství – jedná se pouze o administrativní svazek, uzavírá se na úřadě v přítomnosti matrikáře, partneři nemůžou být společně pěstouni ani nemohou společně adoptovat dítě, nemají nárok na vdovský důchod, nemají společné jmění atd.
Červen 2016 – nově možnost osvojit dítě partnera (např. dítě z předchozího vztahu nebo již adoptované dítě).
2024 – hlasování o manželství pro všechny, manželství jako takové neprošlo, místo něho bylo schváleno partnerství (viz výše). Oproti registrovanému partnerství může mít například pár společné jmění, být oddán i zástupcem církve, brát se za přítomnosti svědků anebo si zvolit společné příjmení. Pokud jeden z partnerů zemře, ten druhý bude dostávat vdovský důchod.
Leden 2025 – do platností vstoupil institut partnerství.
Tak doufám, že jsem vás příliš neunavila nezáživnými daty a citacemi zákonů, a můžeme se vrhnout na samotné odpovědi.
(2. stupeň ZŠ)
Myslím si, že manželství pro všechny by mělo být povolené, protože každý by měl mít právo se vzít s kýmkoli a na pohlaví by nemělo záležet. Vlastně všechno, co jsi napsala, by za mě mělo být legální i tady v ČR. (Tedy manželství pro všechny, i s názvem a všemi právy, jako má nyní heterosexuální manželství – pozn. autorky.) Já obecně podporuji LGBTQ+ komunitu, a to už jenom proto, že mám ve svém blízkém okolí jeden pár.
A co si myslíš o adopci?
Podle mě adopce a výchova bude pořád to stejné a nezáleží na tom (hlavně u výchovy), jak rodiče jakéhokoliv pohlaví vychovají dítě. Jediné, co mi přijde trochu nevím jak to přesně nazvat, ale těm dětem by se za to mohli smát, ale jinak nevidím žádný problém.
A co bys byla ty ochotná udělat pro queer lidi, pokud by se pro ně situace zhoršila?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, upřímně. Co se snažím dělat celou dobu, tak se snažím podporovat a prosazovat. Prosazováním nemyslím, že dělám protesty, ale snažím se prosazovat názor, že je to v pořádku. Kdyby se situace zhoršila, tak bych měla velké dilema, jestli budu něco dělat nebo jen nadávat. Kdybych neměla v mém blízkém okolí nikoho takového, tak bych asi jen nadávala.
Jelikož mám svoji sestru opravdu ráda, tak bych něco udělala, i když přesně nevím co. Zatím je to jen takový teoretický postup bez detailů, protože věřím, že někdo chytrý právo na manželství pro všechny prosadí.
(1. ročník gymnázia)
Já si myslím, že by mělo být manželství pro všechny, a nechápu lidi, kteří s tím mají problém.
A nechceš to nějak rozepsat? Nějaké myšlenkové pochody?
A co třeba adopce?
Já moc žádný myšlenkový pochody nemám. Jen si myslím, že by stejnopohlavní páry měly mít stejný nárok na manželství jako muž se ženou. Nevidím v tom žádnej problém... v podstatě to nijak nikomu ani reálně neublíží, tak nechápu, jak to může někomu vadit. Jako ano, adopce je zase jiná kapitola, tam to je dlouhý proces a taky dlouho na dítě čekáš, tam chápu, že by „normálním“ párům (t. j. párům muž a žena – pozn. autorky) mohlo vadit, že stejnopohlavní páry jim mohou „přebrat“ dítě. A tam nemám úplně jasný názor. Chápu to, že „normální“ páry jsou upřednostňovány, a zároveň to nechápu, takže to se omlouvám, ale k tomu se nedokážu jasně vyjádřit.
(1. ročník gymnázia)
Manželství není pro každého! Zaběhnuté stereotypy, že se musíte s někým vzít, jinak jste divní, už se dávno probořily
, a ne každý o manželství stojí.
Manželství je pro každého, kdo dobrovolně chce a stojí o to. Manželství je oficiální svazek dvou lidí. (Tečka!) Myslím, že nezáleží ani tak na pojmenování, ale na tom, jakou váhu a význam to má. No a samozřejmě nezáleží, kdo s kým se bere. Teda pokud tě do manželství nenutí někdo, když ty nechceš!
No a adopce?
Manželský pár, pokud chce, by si měl moct adoptovat dítě společně... No a nemanželský asi taky...? (hehe, byla to hlavní věc, které jsem se bála, že to nepůjde)
(1. ročník gymnázia)
Moje odpověď je ne. Nikdy jsem LGBTQ+ nepodporoval. A nikdy podporovat nebudu. V naší zemi máme povolené registrované partnerství, a tak si myslím, že by to mělo i zůstat. Nechci dojít do stavu, který se bude podobat Íránu, že lidé s jinou sexuální orientací budou popravováni, ale myslím, že sňatek by měl zůstat pouze mezi mužem a ženou. Vždycky tomu tak bylo a mělo by to tak i zůstat.
Dále je nutno říct, že žijeme v těžké době, a já se ptám, je tohle vážně ten progresivismus, který potřebujeme? A pokud si bude většina společnosti myslet, že ano, tak je mi té větší části upřímně líto.
Shrnutí je, že nechci nikomu brát práva, ale manželství se rovná manžel a manželka. Tečka. A že by společnost měla být méně přecitlivělá.
Něco málo na závěr
Moc bych chtěla poděkovat všem, co mi napsali.
Přestože mi přišly jen čtyři odpovědi, jsem za ně moc ráda. I když se to může zdát divné, nejvíc obohacující pro mě byla diskuze se spolužákem – v článku jako
– protože i když má úplně jiný názor než já, tak jsme se dokázali slušně bavit a já se během toho i nasmála.
Do diskuze můžete napsat ať už to, jestli se s nějakým názorem ztotožňujete a proč, ale třeba i jak je toto téma vnímané ve vašem okolí.

určitě pokud by se tím někdo chtěl zabývat tak si to ráda přečtu (i když to asi není nic pro mě.. ale zajímá mě jak tam funguje nastavování důvěry a pravidel...)
