Alíkovina

Co si připomínáme 17. listopadu?

vydáno  •  Historie

Dne 17. listopadu se nejde do školy, i když je to pátek. Každý volný den je dobrý, že. Ale proč to tak je? Ví někdo, co se tento den připomíná, že se stal svátkem?

Václav Havel, © Pralinka2

V kalendáři máme kromě sobot a nedělí, kdy je volno, i několik dalších dnů, kdy se nejde do školy a práce, a to jsou svátky. Některé svátky jsou proto, že se připomínají nějaké události. Jedním ze svátků připomínajících i poměrně novou historii je právě 17. listopad. A tento svátek připomíná hned dvě události, a to 17. listopad 1939 a 17. listopad 1989.

Listopad 1939
Jak jsme si nedávno připomněli, 28. října 1918 vznikla první samostatná Československá republika. Tato republika trvala v původní podobě asi tak do září 1938, kdy na základě tzv. Mnichovské dohody její část připadla nacistickému Německu, tehdy vedenému Adolfem Hitlerem. A dne 15. března 1939 Československá republika zanikla úplně, její západní část obsadilo Německo a vytvořilo zde „Protektorát Čechy a Morava“, a z východní části se stal samostatný „Slovenský štát“, který byl silně spřízněn s Německem. Tato základní fakta by většina z vás měla znát z dějepisu.

Po obsazení Čech a Moravy nacistickým Německem docházelo k protestním akcím. Jednou z nich byly demonstrace, které probíhaly dne 28. října k výročí vzniku Československa, tedy k výročí, jehož připomínání bylo nacisty zakázané. Proti demonstracím nacisté násilně zakročili, a při tomto násilném zákroku byl mimo jiné postřelen student lékařské fakulty Jan Opletal. Na následky zranění zemřel dne 11. listopadu 1939. Jeho pohřeb dne 15. listopadu se opět stal rozsáhlým protestem.

Nacistické orgány na tyto protesty reagovaly tím, že v noci z 16. na 17. listopadu obsadily vysokoškolské koleje, pozatýkaly studenty a 9 významných studentských vůdců bylo popraveno. Ke dni 17. listopadu 1939 pak byly uzavřeny všechny české vysoké školy.

Na základě těchto událostí pak byl v roce 1941 v Londýně den 17. listopad vyhlášen jako Mezinárodní den studentstva. Jeden z mezinárodních dnů, který byl inspirován událostmi v Čechách. V následujících desetiletích byl tento významný den uváděn v kalendáři, byl připomínán, ale nebyl to svátek, byl to normální pracovní den.

Druhá světová válka
Události listopadu 1939 se odehrávaly v období druhé světové války. Někdy se uvádí, že tato válka trvala od 1. září 1939 do 8. května 1945, ale není to jednoznačné. Adolf Hitler se v Německu dostal k moci v roce 1933, a po několika letech začalo Německo obsazovat některé okolní země. Již 12. března 1938 došlo k tzv. ánšlusu Rakouska, tedy k připojení Rakouska k Německu, v září 1938 pak došlo k připojení českého pohraničí k Německu, dne 15. března 1939 došlo k obsazení Čech a Moravy, a to jsou jen události z našeho bezprostředního okolí. A teprve 1. září 1939, kdy Německo napadlo Polsko, je považováno za oficiální datum začátku války. Likvidace Rakouska a Československa tedy proběhla ještě v době takzvaného míru. V Asii je však za začátek druhé světové války považován 7. červenec 1937, kdy došlo k přepadení Číny Japonskem.

Jako konec druhé světové války v Evropě se v současné době uvádí 8. květen 1945, ale v Rusku se uváděl a snad ještě uvádí 9. květen. Podle některých zdrojů je to tím, že Sovětský svaz neuznal první podepsanou německou kapitulaci, podle jiných zdrojů je to tím, že k podepsání došlo kolem půlnoci, v době, kdy na východě v Sovětském svazu už po půlnoci 9. května. U nás se před rokem 1989 slavil konec války 9. května jako v Sovětském svazu, mimo jiné asi taky proto, že 9. května dorazily sovětské tanky až do Prahy, byť už po oficiálním podepsání kapitulace. Nicméně celosvětově válka skončila až 2. září 1945 kapitulací Japonska.

Proti nacistickému Německu se bojovalo z více stran, mimo jiné na východní a na západní frontě. Ze západu postupovaly armády západních států, zejména americká, britská a další, z východu postupovala Rudá armáda. Tyto armády se setkaly ve střední Evropě a jejich postup měl vliv na poválečné uspořádání Evropy. Československo, jehož větší část byla osvobozena Sovětským svazem, se dostalo do sovětské sféry vlivu. A pod sovětským vlivem se zde od února 1948 začal budovat politický systém, který si říkal socialismus. Ten trval až do listopadu 1989.

Před rokem 1989
Zatímco druhá světová válka skončila před 72 lety, takže už patří nenávratně do historie a mohou si ji pamatovat jen lidé starší než 74 let, ale spíš 80 let, doba před rokem 1989 je ještě poměrně nedávná a živá minulost, kterou si může pamatovat každý starší než 35 let, možná i vaši rodiče. Takže se dá i dobře srovnávat, co je dnes jinak než tenkrát.

Pro děti asi nejsou moc zajímavé politické detaily, jako že v Ústavě byla zakotvena vedoucí úloha KSČ (Komunistické strany Československa), takže ve volbách se nevolilo z více stran a kandidátů jako dnes, ale „vybíralo“ se z jednoho kandidáta navrženého Národní frontou, což bylo uskupení vedené KSČ. Zajímavější asi jsou praktické věci ze života.
To, že tehdy nebyl internet, samozřejmě nebylo dáno politickou situací, ale technologickým vývojem; ale jak by to s internetem vypadalo za socialismu, můžeme vidět například v Číně nebo Severní Koreji. Ale některé věci se porovnávat dají.

Stát zejména dobře hlídal informace, aby se lidé nedověděli něco, co neměli. Existovalo asi pět celostátních deníků, které byly důkladně kontrolovány. Rozhlasové a televizní vysílání bylo rovněž kontrolováno státem, mimo jiné bylo naprosto nemyslitelné, aby někdo mohl jen tak zatelefonovat do rozhlasového vysílání a něco tam živě říkat, zatímco dnes jsou pořady, do kterých mohou posluchači telefonovat, celkem běžné. Nějaké soukromé noviny nebo soukromé rozhlasové či televizní vysílání neexistovalo. Nebylo možné, aby někdo vlastnil kopírovací zařízení. Když někdo potřeboval něco okopírovat, musel zajít do některé k provozoven, kde se to dělalo, ale kdo tam zašel a chtěl si okopírovat nějakou stránku papíru, musel předložit občanský průkaz. Kopírky existovaly v některých zaměstnáních, ale tam bylo použití velmi přísně evidováno.
Významným zdrojem informací v té době bylo zahraniční rozhlasové vysílání v češtině a slovenštině, například Svobodná Evropa, Hlas Ameriky nebo BBC. Poslech zahraničního vysílání nebyl zakázán (na rozdíl od doby Protektorátu Čechy a Morava), ale některé zahraniční rozhlasové stanice byly rušeny. Některé zdroje uvádějí, že na to rušení se spotřebovalo více elektřiny než na vysílání.

Omezené bylo cestování do zahraničí. Volně cestovat se dalo do Německé demokratické republiky, Maďarska, Rumunska, Bulharska a někdy Polska, ale bylo zapotřebí na každou cestu vyplnit papír se jménem „celní prohlášení“ a na něj vylepit kolek v hodnotě 25 Kčs, což odpovídá asi tak 250 dnešním korunám. Omezené bylo cestování i do Sovětského svazu. A do západní Evropy (včetně Německé spolkové republiky a Rakouska) bylo velmi obtížné a pro někoho nemožné se dostat. K tomu bylo zapotřebí výjezdní povolení a devizový příslib. Výjezdní povolení mnoho lidí prostě nedostalo, aniž by bylo možno se proti takovému rozhodnutí nějak odvolat. A o devizový příslib mnozí lidí žádali i řadu let, než ho dostali.

Peníze, které tehdy lidé v Československu a v jiných socialistických státech vydělávali svou prací, nebyly tzv. volně směnitelné. To znamená, že za tyto československé koruny bylo možno nakupovat v Československu, ale v západní Evropě byly bezcenné. Což se týkalo nejen lidí, ale celého hospodářství. Proto i ceny zboží v ČSSR nebyly srovnatelné s cenami v zahraničí; za československé koruny se zahraniční zboží nedalo koupit. Pro nákup zahraničního zboží byly přidělovány tzv. devizové prostředky, ale bylo jich málo. Proto i v obchodech bylo málo zahraničního zboží, jako například tropické ovoce nebo kakao. Ale byl nedostatek i domácího zboží, byly doby, kdy se například nedal sehnat toaletní papír nebo některé mléčné výrobky.

Ceny zboží byly centrálně stanovené a stanovoval je Federální cenový úřad. Takže většinou byly poměrně stálé, ale když už se měnily, tak dost zásadně, například o 100 % (tedy na dvojnásobek). Takové oznámení Federálního cenového úřadu se obvykle zveřejňovalo ráno v ten den, kdy začalo platit, aby si lidé nemohli rychle nakoupit ještě před zdražením.

Ale zásadní věcí byla činnost takzvané Státní bezpečnosti. To byla neuniformovaná politická složka Sboru národní bezpečnosti, tedy tehdejší policie. Ano, i dnes existují různé tajné služby, ale tehdejší Státní bezpečnost byla zaměřena především proti vlastním občanům. Nebylo povoleno kritizovat státní zřízení, zpochybňovat vedoucí úlohu KSČ, kritizovat státní a stranické představitele, zpochybňovat komunistickou ideologii. Veškerá činnost byla pod kontrolou státu. Kdo řekl nejméně dvěma lidem něco proti státu, dopustil se trestného činu pobuřování. Když se skupina lidí společně pomodlila mimo kostel, dopustili se trestného činu maření státního dozoru nad církvemi. A podobně.

Mladí lidé byli organizováni v Socialistickém svazu mládeže (SSM), děti pak v Pionýrské organizaci SSM. Jiné dětské a mládežnické organizace nebyly povoleny. Jakákoli organizovaná aktivita dětí a mládeže musela být pod hlavičkou SSM. Členství nebylo povinné, ale kdo členem nebyl, měl horší šance pro přijetí na střední a vysokou školu. Takže naprostá většina dětí ve školách byla v PO a v SSM (řekněme tak jeden nebo dva ze třídy tam nebyli), ale 75 % členů nevyvíjelo žádnou činnost a byli tam jen proto, aby tam byli.

Rok 1988 a 1989
Po celou dobu trvání socialismu existovaly projevy odporu a nesouhlasu. Ale šlo většinou o jednotlivce, které nebyl problém pozavírat. V roce 1977 skupina občanů včetně Václava Havla sepsala a podepsala text nazvaný Charta 77, který se dožadoval, aby ČSSR dodržovala svoje vlastní zákony zejména co se týče lidských práv. Tento dokument podepsalo jen několik stovek lidí, někteří byli pozavíráni, jiní vyházeni z práce. Přesto Charta 77 působila až do roku 1989, ale zůstala záležitostí několika málo lidí.
Během roku 1988 však nespokojenost vzrůstala, mimo jiné asi pod vlivem Sovětského svazu, kde pod vedením Michaila Gorbačova docházelo k politickému uvolňování. V srpnu 1988 pak došlo v Praze k demonstracím u příležitosti 20. výročí okupace z 21. srpna 1968. Tyto demonstrace byly násilně rozehnány Veřejnou bezpečností. Další demonstrace byly 28. října 1988 k 70. výročí vzniku Československa. I tato demonstrace byla násilně rozehnána. Dne 10. prosince 1988 se pak konala demonstrace v Praze na Škroupově náměstí, která byla dokonce oficiálně povolena a vystoupil na ní i tehdejší francouzský prezident François Mitterrand. O měsíc později se konala série demonstrací k 20. výročí upálení studenta Jana Palacha. Tyto demonstrace probíhaly denně od 15. do 21. ledna 1989 a později byly označeny „Palachův týden“. Některé z těchto demonstrací byly rozehnány dost brutálním způsobem.
Další demonstrace, opět násilně potlačené, se konaly například 21. srpna a 28. října 1989,

Listopad 1989
Blížil se 17. listopad, který, jak již bylo uvedeno, se od roku 1941 připomínal jako Mezinárodní den mládeže a studentstva. Přitom šlo přesně o 50., a tedy dost významné výročí událostí roku 1939. K tomuto výročí byla plánována studentská vzpomínka na Albertově. Tato akce byla oficiálně organizována Socialistickým svazem mládeže a byla oficiálně povolena, proto na ni šli i ti studenti, kteří měli obavy se účastnit nepovolených akcí. Sešlo se několik desítek tisíc studentů, a po projevech na Albertově se vydali napřed na Vyšehrad a pak do centra Prahy. Na Národní třídě byli obklopeni kordony ozbrojených jednotek Bezpečnosti a byli vyzváni k odchodu, ale současně byli obklíčeni tak, že odejít nemohli, nebylo kam. A po nějaké době vyčkávání byli brutálně zmláceni, uvádí se, že tam bylo několik stovek zraněných, mnoho z nich velmi vážně. Vyskytly se i pověsti o jednom mrtvém, které se nepotvrdily.

Protože akce byla oficiálně povolená, zúčastnilo se jí i mnoho studentů, kteří by na nepovolenou akci asi nešli. Zmlácených a zraněných studentů bylo hodně, ale bylo mezi nimi i dost dětí významných představitelů, novinářů, politiků, a dokonce i dětí příslušníků Státní bezpečnosti. Proto tímto násilným aktem přetekl pohár trpělivosti lidí a vznikly skutečně masové protesty, proti kterým již bylo obtížné zasahovat. V pondělí ráno vyšly noviny, a zatímco až dosud všechny oficiálně vydávané noviny buď policejní zásahy obhajovaly, nebo mlčely, v pondělí 20. listopadu 1989 tomu bylo jinak. Deníky Svobodné slovo, Lidová demokracie a Mladá fronta velice podrobně psaly o násilí na Národní třídě a důrazně to odsuzovaly. Tím se o událostech dověděli i lidé mimo Prahu, a to i ti, kteří nesledovali zahraniční rozhlas. Lidem došla trpělivost, události se daly do pohybu. V následujících dnech probíhaly rozsáhlé demonstrace na Václavském náměstí a postupně i v dalších místech mimo Prahu. V sobotu 25. listopadu proběhla demonstrace v Praze na Letné, na které bylo asi 750 tisíc lidí. Následující týden Federální shromáždění zrušilo ústavní článek o vedoucí úloze KSČ, což v podstatě znamenalo konec komunistického režimu. V prosinci byla napřed 3. a pak 10. prosince jmenována nová vláda, s významnějším zastoupením nekomunistů. Celou dobu probíhala intenzivní jednání o pokojném předání moci. Co přesně se dojednalo, se neví, říká se, že šlo o výměnný obchod - že komunisté pokojně a bez odporu předají moc a na oplátku se jim nic nestane. Někdy bývají tyto dohody kritizovány, je otázka, zda je lepší takováto dohoda, nebo občanská válka. V komunistické straně bylo přes milión lidí (i když ne všichni z přesvědčení), k tomu jejich rodiny, takže nějaký plošný postih komunistů by byl dost problematický.
Po dalších jednáních a změnách, které by bylo dlouhé vyjmenovávat, byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

Rumunsko
V listopadu 1989, kdy probíhaly zmíněné události v Československu, již byly významně změněné politické režimy i v Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice. Tyto změny ve střední Evropě byly asi umožněny i tím, že sovětský prezident Gorbačov slíbil, že v těchto státech Sovětský svaz nebude vojensky zasahovat, jako zasahoval v roce 1956 v Maďarsku nebo v roce 1968 v Československu. V listopadu 1989 tedy jedním z posledních států s trvajícím komunistickým režimem bylo Rumunsko. I tam se v prosinci 1989 objevily masové demonstrace, a to zejména v městě Temešváru. Avšak tehdejší rumunský komunistický vládce Nicolae Ceaușescu nechtěl o dohodě ani slyšet, a proti demonstrantům vyjely tanky. Výsledkem bylo několik stovek mrtvých a pokračující ozbrojené boje. Nakonec se Nicolae Ceaușescu pokusil uprchnout a byl zadržen. Několik dní po zadržení byl 25. prosince, tedy zrovna na vánoční svátek, odsouzen a téhož dne popraven, i se svojí manželkou. Celkem měla revoluce v Rumunsku pravděpodobně přes tisíc obětí na životech.
Myslím, že průběh konce komunistického režimu u nás a v dalších středoevropských zemích byl lepší než to, co se dělo v Rumunsku.

Kalendářní poznámka
Po událostech roku 1989 se 17. listopad přejmenoval na Den boje za svobodu a demokracii a od roku 2000 je státním svátkem, tedy dnem, kdy se nechodí do školy a do práce.
Není bez zajímavosti skutečnost, že v roce 1939 i v roce 1989 byly dny v týdnu stejně jako letos - tedy 28. října v sobotu, 17. listopadu v pátek, 20. listopadu v pondělí.

O 17. listopadu se v Alíkovinách již psalo, a to například v roce 2009, v článku
www.alik.cz/a/proc-se-17-listopad-zapsal-do-historie-dvakrat

Není bez zajímavosti, že 17. listopadu 1989 byla u nás vidět i polární záře, o tom se píše tady:
www.alik.cz/a/polarni-zare

Videa:

V týdnu po 17. listopadu 1989 se někteří představitelé KSČ snažili lidi uklidnit a přesvědčit, že všechno vyřeší, což se jim tak úplně nedařilo. Například vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán pronesl projev k dělníkům v ČKD. Jaký měl jeho projev ohlas, ukazuje následující video:

A za několik měsíců, když už definitivně došlo ke změně politického režimu, natočili herci Vladimír Kaiser a Jiří Lábus scénku „Hodina dějepisu v roce 2010“, kde naznačili, jak si představují pohled na aktuální události z odstupu dvaceti a více let. Tehdy ještě tato představa byla docela komická, jak uvidíte z reakcí publika.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (23)

Příspěvek z 4. ledna v 18:51.
Rodé v něm napsala:

R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^R^

Příspěvek z 17. listopadu 2018 ve 20:26.
DžungaráčekChlupáček v něm napsala:

Takže dnes mám dvojitý svátek

Příspěvek z 17. listopadu 2018 v 10:43.
amandamesa v něm napsala:

Take je dnes den nedonosenych miminek