Často si říkáme, že se nám nechce na trénink, že se nám nechce doma hrát na hudební nástroj, odkládáme spoustu věcí na později. A teď, když žádné kroužky ani tréninky nejsou, spousta z nás si uvědomí, jak jim bude aktivita chybět a co by za to dali, kdyby zase byla atletika, plavání, hudebka a všechny ty kroužky, na které byli zvyklí.
Odnaučili jsme se trávit čas v přírodě a místo toho jej často trávíme zalezlí doma nebo v obchoďácích. A teď, když se nudíme a z nudy vylezeme ven, začneme venku trávit více času a užívat si to, přestaneme znečišťovat přírodu, aby nám dlouho vydržela.
Hodně mladých lidí si neváží starých lidí a spousta dospělých ani se svými rodiči skoro nemluví. Když se budeme muset bát o jejich zdraví a životy, brzy pochopíme, jak jsou pro nás důležití, a povede nás to nyní k dodržování nařízených opatření a do budoucna k práci na zlepšování, budování vztahů se svými staršími příbuznými a v některých případech možná dokonce k pomoci seniorům v domovech apod.
V dnešní době se hodně potýkáme s nedostatkem doktorů a sestřiček. Na rodičovských sdruženích jsou rodiče na učitele nepříjemní, jako by mohli za problémy jejich dětí oni. Když si rodiče zkusí učit děti doma sami, tak mnohým z nich dojde, jak to mají s dětmi těžké. Doktoři pro nás nasazují životy, což může spoustu z nás motivovat k tomu, abychom si uvědomili, že je to jedno z nejpotřebnějších povolání.
Příliš netrávíme čas se svými rodinami, často rodinu opomíjíme, spousta rodin se rozpadá.... Najednou tu jsou dny a týdny, kdy jsme zavření doma a odkázáni pouze v rodině jeden na druhého. Je potřeba naučit se spolu vycházet, být tu jeden pro druhého, důležité je si pomáhat.
Závěrem bych chtěla říct, že možná i přes všechno špatné přinese pandemie koronaviru i něco dobrého. Třeba je to nemoc daná nám na míru.