Prosinec je ideální měsíc na čokoládové soutěžení. Venku mrzne, sněhu málo, proto děti hledají úkryt doma... a když už jsou doma, tak hledají úkryt Čokoládového Alíka. Nebo čekají na Ježíška... a na dohledání hrocha. 
Moje adventní úkryty
Stejně jako loňský rok jsem se každý den od začátku prosince až do Štědrého dne schovával na jedné stránce webu Alík.cz, v místě, kde běžně bývá ilustrační portrét Alíka (což je můj nečokoládový bratr). Od velikonočního incidentu vypadám stále jako sklenice s čokoládovou pomazánkou, takže jsem na první pohled chutná kořist každého hledače. Úkolem soutěžících bylo: najít mě, nesníst mě 
, kliknout na mě, opsat si heslo... a to zadat do formulářového políčka v adventním kalendáři.
Každý den jeden vylosovaný šťastlivec vyhrál věc, kterou si ve formuláři vybral – buď věcnou cenu, nebo počítačovou hru, nebo připsání kaček na konto, nebo měsíc využitelnou slevu na jeden libovolný dárek z katalogu dárků.
Skrýval jsem se většinou na podobných místech jako loni, akorát v jiném pořadí. Kde přesně mě hledat, to naznačovala rýmovaná nápověda... vyjma 9. prosince, kdy vás prozaická rada „nezničitelný akční hrdina nezná rýmu“ měla nasměrovat ke vtipům o Chucku Norrisovi. Tam byl loňský nejúspěšnější úkryt. Letos mě Chuck zklamal, propadl se na osmé nejnenalezitelnější místo. On už prý šel do důchodu (ani nevypadá, že je mu 78 let), tak se v dalším roce raději schovám k Pepíčkovi...
Nejdůmyslnější úkryt byl překvapivě u předchozího adventního kalendáře z roku 2017 
... schoval jsem se přesně na to místo, odkud mě velikonoční zajíček v březnu uloupil. Dne 17. prosince, s nápovědou „chytrý sedmnáctý krok: zamysli se, uber rok“, byla účast skoro poloviční oproti rekordnímu 2. prosinci, kdy jsem byl na úvodní straně vtipů.
Nejlepší úkryt roku 2018 je v roce 2017
Dohromady se mimochodem adventního kalendáře zúčastnilo něco přes dvanáct set lidí.
Stejně jako loni jsem strávil jeden celý jeden den v chatu a říkal jsem heslo, pro 22. prosince znělo „HROCH“. Z každého sezení v klubovně vzniká záznam, na který se může chatující člověk (chatař?) kdykoliv podívat. Neodolal jsem zvědavosti a mrknul jsem se na záznam svého celodenního sezení. Všiml jsem si, že je úplně obrovsky veledlouhatánský 
... vůbec se mi nevešel na monitor! Půjčil jsem si tedy další monitory a ty se mi zase nevešly do pokoje. Přesunul jsem postupně čtyřicet sedm monitorů do bráchovy prostorné boudy a tam jsem se konečně na záznam podíval. Bylo to krásné! Dokonce jsem zjistil, že když otočím takovým tím malým kolečkem na myši, můžu obrazem posouvat. Pro lidi, co mají málo monitorů, šikovná věcička.
Další den mi pak Alík psal dopis, že už k němu pošta nejspíš doručila hrocha Pepíčka, protože viděl moji monstrózní konstrukci a na ní všude nápis „HROCH“. Dokonce zkoušel mé monitory slušně pozdravit. Copak takhle vypadá hroch? Hroši sice mají nožičky, ale nemají jich čtyřicet sedm. Také jsou víc zaoblení a nemají tak jemné rozlišení. Nejspíš neměl nastudovaný přírodopis.
Hledání hrocha Pepíčka superpočítačem
Druhá velká prosincová soutěž byla superpočítačová, cílem tedy bylo přijít ve správný čas na správné místo – přesněji na stránku soutěže – a tam si přečíst část šifry. Různým lidem se zobrazila různá část, takže k vyřešení soutěže bylo nezbytné spolupracovat s nějakou kamarádkou či kamarádem (klidně neregistrovaným). Nebo zajít do klubovny a chytit si nějaké nové kámoše tam.
Triangulace pozice hrocha Pepíčka Alíkovým superpočítačem
Oproti adventnímu kalendáři byl širší výběr výher – v každém kole si účastník mohl vybrat krom kaček a slevy ze tří věcných cen a tří her. I množství losovaných výherců bylo větší – v každém kole udělal superpočítač radost hned třem z vás.
V prvním kole, den po štědrém večeru, si na účast v soutěži našlo čas 122 lidí. V jednu chvíli sedělo v klubovně u stolů najednou 79 lidí. Byla to sice nižší čísla, než při podobné soutěži v březnu, ale když uvážím, že zdejší soutěž konkurovala rodinným sešlostem, které obvykle touto dobou bývají, nebylo to vůbec špatné. Druhé kolo bylo slabší, protože nebylo načasované na večer, ale na brzké odpoledne. Po třetím silvestrovském kole následovalo překvapivě ještě čtvrté kolo, které proběhlo na přelomu roku. Dohromady 57 lidí slavnostně vstoupilo do roku 2019 s myšlenkou, že musí najít hrocha. 
Pro ty z vás, kdo nesledovali má předchozí dobrodružství: Hroch, kterého hledal superpočítač, se jmenuje Pepíček a byl adoptovaný klokanicí, která pracovala pro mafii tasmánských čertů, viz předchozí článek. Nyní o něj chtěl pečovat Alík, ale dopravit hrocha z Austrálie není snadné, ani když je to malý hroch a malý světadíl.
Po zralé úvaze a ještě zralejším bezradném mlčení jsme nakonec zvolili tradiční poštu. Zabalil jsem Pepíčka do balíku a nalepil na něj tucet známek, těch pěkných českých s Fifinkou. Ofifinkovaný balík jsem položil na poštovní schránku, která pak udělala takový divný zvuk, jako když chrastí papír, a získala nový mnohem úspornější tvar. Pomyslel jsem si, že tím má práce skončila. Zbytek je na pošťácích.
Pošta bohužel mého hrošího kamaráda kamsi založila. Naštěstí byl už od narození nadšeným konzumentem internetu věcí, snědl spoustu chytrých zařízení, která vysílají rádiový signál. Alíkův superpočítač tedy prováděl triangulaci a s vaší pomocí nějak jakoby... prostě ho vytrianguloval! Tak.
Nyní je Pepíček u nás. Sedí tu vedle mě, kouká mi na klávesnici na Num Lock a trpělivě čeká, než si Alík konečně odklidí haraburdí ze své prostorné boudy, aby měl kde bydlet. Nějak se s tím loudá, nepořádník... 
Povídání o výhrách
O výhercích rozhodoval stejně jako v předchozích soutěžích los.
Největší zájem z věcných cen byl o penál se sovami od Albi, o Mudlovské omalovánky a o Mimoně 3 a Velkou knihu Barta Simpsona od nakladatelství CREW Kids.
Velká kniha Barta Simpsona, © Nakladatelství CREW s.r.o.
Z počítačových her oslovily tradičně Trine 2, české Fish Fillets 2, Hellblade a Epistory.
Tak... to bychom měli. Nezapomněl jsem ještě na něco? Á, už vím, vy byste asi chtěli tu slíbenou odměnu za účast ve více kolech adventního kalendáře, že ano?
Výše odměny je částečně závislá na tom, jak se Alíkovi líbila celková účast. Základní suma byla dva tisíce kaček... a tu zdvojnásobíme! Nechybělo mnoho a mohla být i ztrojnásobená. Mezi 785 uživatelů dnes večer rozdělím zhruba dva miliony kaček.
Co se bude dít teď?
Pepíček prošvihl Vánoce, tak mu teď alespoň dodatečně pořídíme pyžamo, župan, ponožky, žabky na nožky... to bude žůžo.
Na Velikonoce zase bude pátračka, ale možná proběhne i nějaká soutěž před tím. Někdy letos bych rád získal zpátky svůj tvar! Jako sklenice už si totiž připadám moc okoukaná. Zvažuji také, že si změním jméno na Čokoalík, abyste si mě méně pletli s nečokoládovým bráchou...
A to je asi vše. Líbily se vám soutěže? Dejte vědět v komentářích a pokud se vám líbil tento článek, nezapomeňte ho otlapkovat.
