Všechno začalo před měsícem, 5. března se mi sám od sebe přepnul styl vizitky na gumové medvídky. Přišlo mi to celkem vtipné a nebyl jsem si jistý, jestli to není nějaká chyba nebo vlastnost související s vývojem Alíka, nebo nějaký předčasný apríl. Další dny se má vizitka měnila sama od sebe dál, objevovala se na ní spousta fotek Alíka, měnily se i texty, bydliště se měnilo na zaječí noru a tak podobně.
Vůbec mě nenapadlo, že někdo cizí mohl uhodnout mé heslo! Když se nad tím zpětně zamyslím, byl jsem docela hloupý – jako heslo jsem měl svoje křestní jméno (tedy „alík“) – tím jsem si o napadení přímo koledoval. Velikonoční zajíček sice porušil zákon a zasloužil by si za hacknutí několik let za mřížemi, ale já mu ten zločin vlastní neopatrností usnadnil. 
Instrukcí, jak zvolit správné heslo, je na internetu spousta...
Pár dní jsme používali můj účet „Čokoládový Alík“ oba dva. Já psal jako já, on psal jako lempl, bez diakritiky a bez jakékoliv úcty k pravopisu. Pak v poradně požádal o přejmenování. Následně i změnil heslo, čímž mě od účtu úplně odřízl, a změnil mi vizitku. To ale bohužel nebylo to nejhorší...
Dne 9. března jsem byl doslova unesen. Zajíček mě vyškubnul z prostoru vedle pravidel loňského adventního kalendáře, kde jsem vleže přemýšlel o dalším postupu. Zůstala po mně hrozivá díra... 
Díra pod adventním kalendářem
Alík mi předvčírem ukazoval, jak rozsáhlé pátrání rozjel. Touto cestou bych vám všem chtěl moc poděkovat, že jste se zapojili do dešifrování digitálních stop pomocí superpočítače. Díky, že jste mě našli!
Obrazovka Alíkova superpočítače
Čtyři z vás při té příležitosti vyhráli v soutěži. Měli jste docela štěstí, že šifra vyskakovala v rozumnou hodinu večer a ne třeba ve tři v noci, to by vás asi pomohlo méně. 
Ale zpět k mé situaci. Krátce po únosu mě zajíček rozpustil a moji čokoládu nalil do formy patnácti vajíček, takže jsem moc nevnímal, co se děje. Vlastně ani nevím, kde přesně jsem byl, Alík mi to nechce sdělit. Vím jen, že tam bylo chladno, tma a příšerný zápach. 
Nemohl jsem být moc daleko, protože jsem slyšel urputné klikání ve dnech, kdy superpočítač vyzrazoval část šifry. Prý jste při té příležitosti i pokořili sedm let starý rekord v klubovně, to jste pašáci!
Důležité je, že jsem se nakonec našel. Alík mě před začátkem velikonočních prázdnin vyndal z mého vězení a rovnou mě rozmístil po webu, čímž odstartoval pětikolovou velikonoční soutěž.
O co se hrálo
Stejně jako při adventní soutěži si i při této dvojici soutěží mohli soutěžící každý den zvolit, co by chtěli vyhrát, kdyby je vybral los.
Opět byla v každém kole na výběr věcná cena, počítačová hra a nějaký obnos kaček. Největší zájem byl o karetní hru Krysí válka a o Mudlovské omalovánky.
Krysí válka, © ALBI Česká republika a.s.
Z her pak zaujaly nejvíc česká klasika Fish Fillets 2 a překvapivě i Worms.
Většinu soutěžních kol však byl o něco větší zájem o kačky než o věcné ceny nebo hry. Z toho usuzuji, že když nejsou Vánoce za rohem, uvažujete víc dlouhodobě. 
Aprílové kolo velikonoční soutěže bylo zvláštní v tom, že nabízelo pouhých pět kaček, a přesto si tuto vtipně nízkou sumu vybralo skoro 200 lidí. Těžko říct, co si od toho slibovali, tím Alíka trochu nachytali, 
proto se nakonec rozhodl, že je nezařadí do losování, ale že dáme každému z nich padesát kaček za odvahu!
Dalo by se říct, že v této dvojici soutěží každý čtvrtý něco vyhrál. 
Co se bude dít dál?
Když zahřívá vejce slepice, vylíhnou se z nich kuřátka. Když zahřívá vejce Alík, vznikne z toho rozpuštěná čokoládová hmota. No, každý nějak začíná.
Nyní jsem ve sklenici. Cítím se v ní celkem dobře, má šroubovací zavírátko, takže mě nikdo jen tak neschramstne. Chvíli asi ještě potrvá, než se dostanu do formy. Možná vás i poprosím o pomoc.
Jo a málem bych zapomněl – velikonoční zajíček nám uprchnul. Zmizel už před začátkem Velikonoc, což od něj bylo poněkud zbabělé a nesváteční. Stopa vede do Austrálie. Někdy se za ním nejspíš vypravím.
