Stačí otevřít knihu Drsnej brouk: Zahrada strachu. Jedná se o hmyzí detektivku, kterou mladý britský spisovatel Paul Shipton sepsal a vydal roku 2003. Anotace zmiňuje, že si hlavní postava, Všivák Muldoon, vede stejně bravurně jako náš Ferda Mravenec. Jak v oblíbenosti čtenářů, tak v originalitě příběhu nezůstává daleko ani za Pánem Prstenů či Harry Potterem.

A nyní tedy podrobně: hlavní postavou knihy je soukromý detektiv Všivák Muldoon. Jednoho večera, když relaxuje v baru, k němu přistoupí dva mravenci beze smyslu pro humor a s jasnými rozkazy. Dopravit zmíněného brouka do Mraveniště.

Jenže Muldoonovi se nechce a komu by se po takovém dni chtělo? Tři škvoří bráchové ztratili čtvrtého. To se stává, mohl zajít do jiné zahrady, nedal však žádnému z bratrů sbohem. Jenže případ nakonec vedl úplně jinam - bratříček skončil na pavučině a vzápětí v žaludku pavouka. Obvyklý příběh, který soukromý detektiv slyšel už tolikrát.

A teď, když se snaží pročistit si hlavu a vzpomenout si, co mu to říkal jeho přítel Jake (moucha domácí, závislá na cukru), přiženou se k němu ti dva nevychovaní mravenci a nenechají ho ani vypít jeho nektar.

Ve chvíli, kdy se Všivák snaží popsat svou nervozitu, neochotu a nejistotu se nejspíše budete smát, neboť popisy, co autor používá, dokáží odlehčit děj natolik, aby vás napětí nezačalo nudit. Zároveň si můžete být jistí, že se opravdu nic nezdá být tak jasné a zřejmé.

Po konverzaci s mravenčí královnou a jejím maršálem Kragem se dozvíme o jakémsi nepopsatelném nebezpečí všech synchronizovaně pracujících mravenců, o jakémsi Spolku individualistů. Mravenci, kteří se nerozhodují v zájmu Mraveniště, ale ve svém. Mravenci, co neuznávají pravidla ani řád. Kdo to kdy slyšel?

A tak se nacházíme na počátku jedné nitky, která vede k dalším a dalším uzlům a navazuje na sebe další a další zápletky, osoby a dramatické chvíle.

Co na knize oceňuji já?

Že je psaná realistickým vjemem: nikomu z čista jasna nespadne z nebes nápad, jak se vloupat do nevloupatelného vězení, jak zastavit útok nespočetné armády s několika málo členy. Že hlavní hrdina věru není nesmrtelný, často ho zachrání jen geniálně umístěné postavy v ději, za takovou dějovou linii musím autorovi vysmeknout velikou poklonu. A pokud už se opravdu nenajde nikdo, kdo hrdinu zachrání, tak ho prostě autor zachraňovat nebude a nechá ho vymáchat se v pořádné špíně.

Také musím vyzvednout velmi originální zápletku, která patří ke každé detektivce. V ní se dozvíme, po čem se doopravdy jde a oč se vlastně jedná. V každém zločinu je hustá a spletitá pavučina otázek, kterou autor dokonce zhmotnil a postavil na ní velikánského, neustále hladového, pavouka. O jeho smyslu se dozvíte asi ve čtvrté šestině příběhu.

Knížka je sice tenká a jejích 124 stran má kdekdo spolknutých během hodiny, ale nabuší vás dobrodružstvím, akcí a dějem, že vstřebávat jí budete ještě dlouho po zavření desek.