Na tento den se mi povedlo v práci si domluvit dovolenou, a tak jsem se mohl jet podívat na celý tento slavnostní akt. Věru, zážitek to byl úžasný. Budu se snažit zde vypsat celý ten můj den alespoň v přibližných časech...
Ráno 6:35 Vstávám. Po ranním čtení Biblického zamyšlení si vařím kafe, jdu do koupelny a pak snídám. Ke snídani mám (překvapivě) chleba (No, co jste také mohli čekat, že?)
7:37 Odcházím a zamykám branku. Čas si pamatuji podle toho, že mi zavolal můj strýc, se kterým jsme se domluvili, že pojedeme společně. Prý kde jsem, že už čeká na nádraží. Říkám, že tam za chvilku budu. Mám to pár kroků.
7:50 Kupuji u pokladny lístek. Svého strýce nikde nevidím a tak jdu na nástupiště. Tam mu volám. Prý už je ve vlaku, takže v pořádku. Ten má jet v 7:57.
8:02 Vlak se rozjíždí. Sedíme v kupé s jakýmsi sympatickým mladým párem cestujícím do Prahy a pak do Londýna, pak také se strýcovými známými. Baví se a já, který nemám co dělat, instinktivně vytahuji učebnici švédštiny. Mám prý napsat cosi o jedné ze švédských slavných osobností. Vybírám si Zlatana Ibrahimoviče.
10:01 Náš zpožděný vlak právě dorazil na hlavní nádraží v Praze. Vystupujeme a Nějací lidé mému strýci přejí šťastnou cestu na Hrad. Zvykl jsem si. Podobnost jeho a Petra Pavla je opravdu téměř neuvěřitelná.
10:20 Kupujeme jízdenky na metro. Jedeme až druhým, protože první se mi zdálo příliš plné. Můj příbuzný s poněkud známým obličejem si ze mě kvůli tomu dělá legraci. Prý je to naprosto to samé.
10:30 Vystupujeme z metra na stanici Malostranská a jdeme po zámeckých schodech směrem na Hrad. V půli cesty strýc udýchaně zastavuje, že prý se musí „podívat na Prahu“, přestože přes vysokou zeď podél zámeckých schodů už skoro žádná Praha není vidět. Chápu ho. Nasadili jsme do toho kopce opravdu vysoké tempo.
10:35 – 11:00 Procházíme kontrolou před areálem Hradu. Je nutné vyndat na stůl všechny kovové předměty. Také nám prohlíží batohy. Pak vcházíme dovnitř do nádvoří a hledáme tu nejbližší cestu k tomu třetímu, kde má pak, podle plánu, pozdravit prezident z balkonu lidi. Začínáme si všímat asi deseti aut České televize, policistů, vojáků v maskáčích a auta psovodů s jejich majiteli a dvěma psy (nejspíše na vyhledávání něčeho nezákonného).
11:17 Zaujímám své místo na třetím nádvoří Pražského hradu. Vtom mi volají rodiče. Vědí, kam jsem se vypravil, a prý jestli se nemůžu ukázat v (zde všudypřítomné) televizi a poslat jim pozdrav. Ať se ale snažím, jak se snažím, kameraman mě, skoro jako naschvál, míjí. Trošku rodičům vyčítám jejich radu vzít si teplou a nepromokavou bundu (to ještě netuším, že za ní budu později vděčný).
11:50 Přijíždí pan prezident Pavel. Lidé na Hradčanském náměstí ho nejspíše vidí, my ze třetího nádvoří musíme jít na to druhé. Pan prezident vstupuje jakýmsi podloubím do Hradu a zahlédnout je prozatím možné pouze jeho siluetu, kterou však bezpečně poznáváme podle svítivě bílých vlasů. Je to pouhý okamžik, pak zachází dovnitř. Znovu tedy jdeme na druhé nádvoří. Trošku mě mrzí, že uvnitř nádvoří není možné sehnat nic moc k jídlu nebo pití. Ale vzhledem k tomu, že mám kvůli brzkému příjezdu celkem slušné místo, odkud je dobře vidět, nechci moc nikam chodit. Absolvuji ale tři hodiny čekání. Prezident se má na balkoně objevit až po složení slibu, ve 14:50.
12:16 Chrám sv. Víta mě fascinuje a tak fotím. Myslím, že se mi to celkem povedlo. Později ho používám i jako nové pozadí na plochu. Nádvoří se mezitím pomalu zaplňuje.
Chrám sv. Víta
12:31 Česká televize právě prochází kolem a míří přímo ke mně. Konečně! Mám možnost poslat pozdrav domů a také toho využívám. Smekám čepici a dělám přitom jakési pukrle. Vzápětí mi volají z domova, že mě právě viděli. Píšou mi i někteří přátelé. O něco později to dávám vědět i vám.
13:13 Jak se tak občas procházím po nádvoří, zpozoruji, že se pod balkonem cosi děje. Lidé nadšeně tleskají a povykují. Až pod onen balkon přijelo luxusní auto a z něj vystoupil drobnější a ne příliš nápadný prošedivělý člověk, kterého ovšem zdejší lidé vítají tím nápadněji. Je to Miloš Vystrčil, předseda senátu. Jde poskytnout rozhovor České televizi, jejíž štáb se tísní téměř v rohu nádvoří u chrámu sv. Víta. Lidé ho s nadšením doprovází.
13:24 Dav trochu polevuje. Povede se mi přes cizí hlavy udělat jednu, alespoň trošku dobrou fotku tohoto, mně velice sympatického, pána.
Miloš Vystrčil při rozhovoru pro ČT
13:41 Dav u balkonu opět nadšeně tleská a křičí. Z dalšího vozu vystupuje... Petr Fiala. Hned vzápětí přijíždí i Markéta Pekarová-Adamová s Pavlem Rychetským. „Oni ti lidé opravdu žijí“, bleskne mi hlavou. Ne, že bych tomu dříve nevěřil, ale přece jen se člověka zmocní jakési překvapení, když najednou vidí ty, které dříve znával pouze z televize.
13:45 Přijíždí Dagmar Havlová. Její vůz míří kousek dále než pod balkon. Vystupuje z něj a je na ní vidět pár vrásek navíc, ale přesto vypadá stejně mladě jako kdysi. Přeje nám všem krásný den. Ne potichu, ale ani tak protivně nahlas, jak by to udělal někdo jiný. Pak vchází, jako všichni ostatní, do vchodu pod balkon. Zjišťuji, že po tomto momentu mám vlhko v očích. Možná je to tím, že jako jediná přijíždí sama. Už s ní nepřijel onen muž, kterého kdysi miloval celý národ.
13:48 Další z luxusních aut míří ještě o kus dále. Má zatmavená skla, takže nevidíme, kdo sedí na zadních sedačkách. Zastaví teprve u jakéhosi postranního vchodu s rampou. Tam se také dozvídáme, koho přiváží. Dav poměrně ztichne a pak najednou začíná zlověstně mručet. Z auta vystupuje jakási tmavovlasá paní v modrém. Nejprve mi nedochází, kdo to může být. Až když se otevřou druhé zadní dveře a je přistaven kolečkový vozík, na nějž kdosi usedá a je vyzdvihnut pomocí rampy ke dveřím. Reakce davu je opravdu o dost jiná a mnohem zlověstnější. Ozývá se i nepřeslechnutelné „Fúúúj“, či „Hanba“. Nutno se studem přiznat, že jsem se k oné reakci po těch deseti letech nechal vyprovokovat také.
Prapory
14:00 Začíná inaugurace nového pana prezidenta. Sál je plný politiků, herců a jiných pozvaných osobností, my ostatní toto sledujeme na velké obrazovce v nádvoří. Pan prezident přečte, s rukou na Ústavě, slavnostní slib, pak podepíše. Následuje uvedení do úřadu slovy paní Pekarové a hymna. Během ní se na počest prezidenta ozývá salva z nedalekých hradních děl. Pak si on sám bere slovo. Venku občas vydatně prší. Je to ale i tak úžasná podívaná. Hodně lidí tleská, při hymně některým nezůstanou oči suché. Opravdu silné momenty.
14:40 – 14:53 Vítr rozevírá a zavírá okno těsně nad balkonem, kam má vystoupit pan prezident. Vede to ke komickým situacím. Párkrát se otevřou i vnitřní dveře, snad aby někdo měl přístup k onomu oknu. Tehdy dav začíná zase jásat, ale když zjistí, že jde jen o zavření okna, křik vždy poleví.
14:53 Se tříminutovým zpožděním se konečně otevírají oboje dveře na balkon. Jak ty vnitřní, tak i vnější. Jimi vychází na balkon secvičený dívčí pěvecký sbor a následně pan prezident se svou chotí. Zaznívá opět česká hymna a poté Petr Pavel mluví k lidem v nádvoří. Když skončí, rozloučí se prostým „Na shledanou“.
15:00 Procesí v čele s Petrem Pavlem pokračuje prý k soše T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí. To ale my nevidíme. Ti, co měli nejlepší místa těsně pod balkonem, se musí připravit, že pro množství davu, který se dere z Hradu ven, o tuto podívanou prostě přijdou.
15:46 Když se konečně dostanu ven, potkám tam svého strýce, který se ode mne předtím odpojil. Prohodíme pár slov a následně vidím pochod „mužů v červeném“ s bubny a trumpetami. Také auta s vlaječkami Makedonie a Pákistánu. Asi z velvyslanectví? Myslím si...
Muži „v červeném“
15:40 – 16:23 Pomalu, ale jistě scházím opět ke stanici Malostranská, kde se mám sejít s Lívanečkem. Chce si také jít „vychutnávat“ tu slavnostní atmosféru, třebaže už je po samotné inauguraci.
16:45 Setkávám se s Lívanečkem. Spolu pak jdeme zpátky ke Hradu.
17:04 Prošli jsme Hrad. Nyní sedíme na terase jedné kavárny vysoko nad okolní Prahou, povídáme a prohlížíme fotky, které jsem nafotil. Do toho zavolá strýc, že už je u stanice Malostranská, a tak spolu scházíme k metru.
17:20 Opět se setkáváme s mým strýcem. Jak se zdá, i Lívanec je trochu vyveden z míry „jistou“ podobností. Jdeme všichni do metra, pojedeme kus spolu.
17:35 Loučíme se s Lívanečkem, jenž cestuje ještě dále. My dva přesedáme a jedeme směrem na Pankrác. Odtud pojedeme domů...
18:02 Jsme na Pankráci. Zde nás má vyzvednout známý mého strýce, se kterým máme domluvený odvoz. Ještě fotím místní mrakodrapy a chvíli na to už lezeme do jeho auta. Byl to náročný, ale krásný den.
Pankrác
Pátek 14:05 Všímám si, jaký poprask vzbudilo v nástěnce Ten pocit, když... mé tvrzení, že jsem byl v televizi. Napadá mě jeden (ne moc úžasný) nápad, jehož přípravu později „odnese“ –MM– (tímto mu za to děkuji). Tady je výsledek onoho nápadu:
Ano, taky mě těší. 
Sobota 1:15 Dopisuji tento článek a půjdu spát s doufáním, že vás to třeba potěší.
Pozdrav od Bochníka
