Vy si možná myslíte (kvůli tomu názvu), že to je nudná kniha. Ale ujišťuji vás, že jste na omylu. Už jsem ji četl dvakrát a pořád se mi líbí.

A teď vám napíšu základní informace z přední kapsy obálky. Cituji: „Při zkouškách školního divadelního představení se příliš nedaří. Hercům vynechává paměť, zapomínají své role, a jakmile zazní hudba, Sedmikrásek začne výt o sto šest. Nikdo kromě Kallovy detektivní kanceláře si proto nevšimne, že režisérovi kdosi podezřele často telefonuje. Když pak ještě Ferda čirou náhodou objeví výhružný dopis, je pro čtyři kamarády spolu s pejskem Sedmikráskem rozhodnuto - musí režiséra sledovat na každém kroku! Jenže stopa vede naneštěstí přímo na školní záchody.“ 

Postavy vám asi nemusím představovat, ale pro jistotu těm, kteří mým článkem poznávají tuto knihu jako úplně první z této série. Vypravěč, který jakoby vypravuje všechny příběhy z těchto knih, se jmenuje Ferda. Další postavy, jeho kamarádi: Ředkvička, sestra Ředkvičky Štefka, a Kalle (právě šéf jejich detektivní kanceláře, na kterou si rádi hrají). 

Ostatní role: Sedmikrásek - Ferdův pejsek, matka Ferdy - jméno neznámo, Roland Marten - režisér představení „Poklad na školních záchodech“ Titus Müller-Líbezný - herec, komisařka Müllerová - příbuzná Tita Müllera-Líbezného, komisař Štekr, pan Fialka, instalatér pan Kratochvíl, ředitel školy (Hardy) Zdeněk Šlitr - třídní učitel Ferdy a jeho kamarádů (přezdívají mu Hardy) paní Kratochvílová - manželka pana Kratochvíla, která napsala scénář k té hře paní učitelka Šubrtová - učitelka, kterou má Ferda velice rád (dodávám, že měla syna) paní učitelka Červinková - učitelka, která má ječivý hlas.

Nepříliš důležité role: Jakási herečka - jméno neznámo. Teta Helena a strýc Waldemar. Bankovní úředník u přepážky.

A teď na závěr ukázka:

O velké přestávce jsem se stáhl se Štefkou a s jejím dvojčetem Ředkvičkou do odlehlého kouta na školním dvoře. I když jsme měli přestávku už aspoň pět minut, Kalle, šéf naší detektivní kanceláře, na kterou si rádi hrajeme, se pořád ještě někde poflakoval po škole.“Tak co bude, Ferdo?“ zeptala se mě Štefka.“Proč jsme sem měli jít s tebou?“ „Něco jsem našel,“ odpověděl jsem.“Něco cenného?“ zajímal se Ředkvička.“A nikdo to nesmí vědět, co?“ „No teda, chlape! Žádná cennost to není.“ „A co teda?“ divila se Štefka. Místo odpovědi jsem z kapsy vytáhl pomačkaný papír a podal jí ho. Štefka ho rozevřela, a když si ho přečetla, vytřeštila oči:“To je nějaký vyděračský vzkaz!“ vykřikl Ředkvička. Štefka kývla. „Vypadá to tak. Písmena jsou vystřižená z časopisu jako u nějakého anonymního dopisu. Úplně jako z detektivky! Kdes to našel?“ zeptala se nakonec.“Tady ve škole na schodech. Vlastně jsem ten papír chtěl jen sebrat a hodit do koše, ale pak jsem si všiml těch nalepených písmen.“ 

Budu rád, když si tuto Alíkovinu přečtete. Určitě byste si tuto knihu mohli přečíst. A samozřejmě si sežeňte i zbývající knihy z této série. Tak nashledanou.