Jednoho krásného rána se Daisynka vzbudila a šla se nasnídat. Když ale šla do kuchyně, stalo se to, že se Daisynce zahákl drápek o koberec a zjistila, že už má drápky přerostlé. Rozhodla se, že jakmile se nasnídá, zajde si na veterinu nechat ostříhat drápky. A tak se nasnídala a šla.

Cestou na veterinu potkala svou kamarádku Nelinku, bílého králíčka s ohromnýma ušima, jak si jde taky ostříhat drápky. Spolu se rozhodly, že si zpříjemní cestu zmrzlinou. Koupily si u stánku míchanou a pak šly na veterinu spolu.

V tom se kamarádka začala bát, že by stříhání drápků mohlo bolet. Šla k veterináři poprvé, zatímco Daisynka už po třetí a byla už zvyklá. Nelinka se rozplakala a naříkala, že na veterinu nepůjde. Daisynka ji uklidňovala a navrhla, že si nechá ostříhat drápky jako první, aby kamaradku ujistila, že to nic není.

Společně došly na veterinu. Veterina byla velká místnost, vymalovaná na modro, s ošetřovacím stolem uprostřed. Po stranách stály regály a u okna byla klec. Paní veterinářka byla moc hodná. Ostříhala Daisynce drápky a kamarádka viděla a uvěřila, že to vůbec nebolí. Pak se odvážila nechat si je ostříhat také. Obě odešly z veteriny spokojené a kolemjdoucí jim drápky chválili. Nelinka se od té doby už nikdy nebála stříhání drápků.

Za odměnu Nelinka pozvala Daisynku na koláč s borůvkami, na kterém si moc pochutnaly. Obě byly pyšné na své drápky a nemohly se na ně vynadívat. Nelinka tak poznala svou pravou přítelkyni.