Odběry se mezi sebou vždycky o něco liší, třeba o to, kolik musí dárce vážit, kolikrát do roka může darovat, ale i místa, odkud se látky odebírají. Také ale mají několik společných věcí – dárce musí být starší 18 let, ale mladší 65 let u darování krve, 60 let v případě plazmy a 40 let při dárcovství kostní dřeně, musí vážit víc jak 50 kilogramů, mít trvalý pobyt v České republice a hlavně musí být naprosto zdravý.
Darování krve
Darování krve může probíhat 3× ročně pro ženy a 4× ročně pro muže a mezi samotnými odběry musí být rozestup minimálně 10 týdnů. Odběry probíhají v transfuzních oddělení nemocnic, kde krev následně zpracují. Tato krev se dělí i podle krevních skupin, mezi něž patří A+, A-, B+, B-, AB+, AB-, 0+ a 0-. Může se stát, že jednoho typu krve mají málo a je potřeba jej doplnit, a jiné zase mají dost, proto jsou odběry dočasně pozastaveny.
Samotný odběr trvá kolem 10 minut, během kterých se odebere krevní vzorek, který se rozebere v laboratoři a zjistí se, jestli je dárce skutečně zdravý a jaký je jeho krevní obraz, a následně 450 mililitrů krve. Není třeba se ho bát, protože probíhá stejně jako normální odběr krve, jsou lidé, kteří se báli jehel a normálně darují, čímž dělají dobrou věc a sami překonávají svůj strach.
Krev se skládá z 57 procent z krevní plazmy, 42 procent červených krvinek (erytrocyty) a 1 procenta bílých krvinek (leukocyty) a krevních destiček (trombocyty). Krev je v našem těle velmi důležitá, zajišťuje životně důležité funkce, mezi které patří udržování tělesné teploty, podíl na imunitě člověka, ale i okysličování, transport kyslíku a oxidu uhličitého, a v neposlední řadě i roznášení živin do tkání a odvod zplodin po metabolismu.
Krev dárce se může využít mnoha způsoby, nejčastěji během operací, po těžkých úrazech, nebo jako transfuze pro pacienty s onemocněním krve. Z krve se vyrábí i léky, které užívají lidé s poruchami srážlivosti nebo lidé s popáleninami.
Darování krevní plazmy
Darovat plazmu může člověk na transfuzních odděleních v nemocnicích, ale i v jiných zdravotnických zařízeních, např. odběrových centrech k tomu určených. Některé zdroje uvádí, že je větší potřeba krevní plazmy než krve, protože krev jako taková se dá nahradit, ale plazma ne. Obě dvě složky jsou přitom velmi důležité a jejich potřeba je velká. Darovat plazmu lze 2x do měsíce, mezi odběry musí být rozestup minimálně 2 týdny.
Plazma je součást krve a je tvořena z 90 procent vodou, z 8 procent plazmatických bílkovin a 2 procent minerálních látek. Je velmi důležitá hlavně při operacích a po úrazech, z plazmy se častěji vyrábí léky. Pro darování platí to samé, co při darování krve. Platí zde přísná pravidla, hodně zájemců o darování je vyloučeno. Zatímco u darování krve může být překážkou i krevní skupina, v případě plazmy to tak není.
Odběr probíhá pomocí přístroje. Dárce je připojen k přístroji, který mu odebere krev, ta se na přístroji rozdělí na plazmu a zbytek krve, která se následně vrací zpět do těla dárce. Odběr trvá okolo 45 minut, ale může být i delší, záleží na stavu dárce, na jeho krvi a stavu jeho žil. Během jednoho odběru se mu odebere 650 - 800 mililitrů. Po skončení odběru se ztracená tekutina nahradí fyziologickým roztokem. Výhoda krevní plazmy je, že se její množství obnoví během několika dnů.
Darování kostní dřeně
K dárcovství kostní dřeně se může přihlásit spousta lidí, ale je jen velmi malé procento případů, kdyby opravdu člověka vybrali, aby mohl darovat natolik potřebnou složku, že i menší množství někomu zachrání život. Jde o kostní dřeň, tedy o velmi důležitou část lidského organismu, která se nachází v kostech a kde vzniká krev, tedy červené krvinky, většinu bílých krvinek a krevní destičky.
Tato část je velmi důležitá. Vážně nemocnému člověku se do těla vpraví krvetvorné buňky, které se uchytí a začnou pracovat i v těle někoho jiného. Je velmi důležité, aby se tyto buňky dárce shodovaly s buňkami pacienta, může se stát, že je jeho tělo nepřijme a naopak to bude k jeho škodě.
Odběry probíhají dvěma způsoby. Jedním z nich je odběr v narkóze, tedy že je dárce uspaný a nic necítí, vypadá to jako malá operace, a druhý by mohl připomínat odběr výše zmíněné plazmy, kdy se buňky oddělují v přístroji. Dobré je, že i tuto důležitou část si organismus brzy „doplní“, takže pro dárce jsou dopady minimální. Množství odebrané látky závisí na stavu dárce a na jeho hmotnosti, nejvýše je to však 1500 mililitrů.
Na závěr bych chtěla zmínit jen to, že všechny tyto postupy a odběry zdravému člověku nic nevezmou, ale nemocnému dají mnoho, klidně i život. Dárce může být každý, kdo se rozhodně udělat takový dobrý skutek. Je důležité připomenout, že právě dárci jsou superhrdiny každého dne.