Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Davové šílenství

    vydáno  •  Volný čas venku · Rodičům · Krása · Rodina
    V kapse mě hřála fungl nová občanka a já si říkala, že mám právo měnit svět. Že se mi splní všechna přání, že dokážu i skály lámat a co chci, to budu mít. Nejpozději ihned. Na rodiče jsem přestala normálně mluvit a jen "hubákovala" - to je slušnější výraz pro držkování...

    Hříchy českých ulic - Na co chodit ke krejčímu, ty džíny si ohrnu, © Archiv redakce

    Zamykala jsem dveře svého pokoje, poslouchala metalové písničky a rozhodla se, že nové džíny změním k lepšímu. Vytvořila na nich uměle prošoupané díry a cítila se jako mistr světa. Ale jen chvilku, než můj výtvor uviděla mamča...

    Nenadávala, nerozčilovala se, jen vzala ty kalhoty, odnesla je do kuchyně, položila na stůl a tiše, strašně moc tiše plakala. Její ruka držela ty prokleté kalhoty a já tam stála a vůbec nevěděla co říct. Puberťák, který neměl ani tucha, co prožívá jedna unavená máma. Teď už vím, jak moc jsem jí ublížila. Nešlo o ty díry, nešlo o zkažený dárek, nešlo o vyhozené peníze. Mé nemožné chování vyvrcholilo a mamka rezignovala. Nevím, kolik tenkrát ty džíny stály korun. Nemám nejmenší ponětí s jakou radostí je mamka vybírala a s jakou starostí je platila. Jen vím, že ten den mi docvaklo spoustu věcí...

    Podařilo se mi udělat vícero blbin, za které bych si nejraději nafackovala. Já si barvila řasy, protože holky ve třídě už to také tak měly. Upravovala obočí a ve finále vytrhala celé. Batoh na učebnice vyměnila za tašku přes rameno a zadělala si tak na pořádnou bolest zad. Schválně jsem razila o půl hodiny později domů a ustarané čelo rodičů mi fakt bylo šumák. Nechtěla jsem chodit na flétnu, odmítala nudné prázdniny u babičky, pouštěla volume na magiči maximálně doprava a házela pytel s odpadem vedle popelnice, nikoliv dovnitř. Páni... co já toho předvedla!

    Dělají to všichni, tak proč bych já měla dělat něco jiného?

    Určitě každému z vás projela hlavou stejná myšlenka. A tak si někteří necháváme "provrtat" do pupíku piercing a nabarvit proužky ve vlasech. Druzí celé tělo podrobí kontrole a oholí každý chloupek. Co na tom, že to v koutku duše ani tak moc nechceme? Hledáme stejnou značku mobilu a rodiče přemlouváme na všeobecnou výši kapesného. Odmítneme v zimě nosit čepici, v létě používat opalovací krém. Jen tak se cítíme správně. Táhnuti vlnou davu.

    • Nedělejte věci jen proto, že je dělá většina
    • Nenechte se zmanipulovat do problému jen proto, že ho tvoří všichni kolem
    • Nešlapte cestou davu jen proto, že je na první pohled po rovině a bez zatáček
    • Jděte za svými sny
    • Tvořte vlastní svět
    • A buďte tím, čím toužíte být

    Nesmím zapomenout na mužskou stranu světa :-) Ti totiž machrují s první cigaretou a gestem ruky naznačí, že já jsem kápo a ostatní jsou míň, než nic. Nedopalek významně odhodí na trávník, protože tak to dělá každý. Rozbalí žvýkačku (totiž ta cigareta byla fakt hnus) a papírek přistává vedle nedopalku, později míří na chodník (koberec) i použitá žvýkačka. Tak prostě vystupuje frajer - žádné koše, žádné zábrany a žádné příkazy. Jedním slovem - hlupák.

    Každý člověk je jedinečný a v tom spočívá jeho krása

    Držíme rytmus většinového zástupu. Když někdo plivne, plivnu také. Když se druhý posmívá spolužákovi, také si rýpneme. Chceme mít kamarády, chceme jít s houfem a náš názor, naše výchova a mnohdy hlavně náš rozum... to vše necháváme zavřené v šuplíku. Proč taky vyčnívat?

    Možná proto, že na člověku je nejhezčí právě on sám. Jeho osobitost, vlastní já. Kam zmizel náš názor, náš postoj, naše zájmy? Kde zůstala svoboda jedince, jeho nezávislost a soběstačnost? Zmizela nenávratně pryč, protože je mnohem jednodušší nechat se táhnout, moc nemyslet a šlapat ve vytyčeném směru velikého davu.

    Přítomnost v davu má vliv na chování jednotlivců, silně se zde projevuje princip nápodoby. 

    Snad jste pořádně rozčilení, nevěřícně kroutíte hlavou a většina z vás významně zvedá obočí, že to fakt není váš případ. Bylo by fajn zjistit, že davové šílenství nezasáhlo čtenáře Alíkovin. Hrozně těžko se totiž staví zbouraná důvěra u rodičů. Velmi složitě lze dokázat kamarádům, že nejsem ta loutka, se kterou se dá manipulovat. A člověk má nejvíc práce se svým já. Bývá totiž nejsložitější uklidit si ve vlastních názorech a přiznat třeba tak jednoduchou záležitost, jako fakt, že mám rád svačinu od mámy a nebaví mě kupovat si bagetu v automatu. Že tátova pusa na veřejnosti je pro ostatní megatrapas, ale mě hřeje na tváři po celý zbytek dne.

    Chtěla jsem za sebe napsat nějaké moudro na závěr, ale Jan Werich to už dávno dokonale řekl:

    Když už člověk jednou je,
    tak má koukat, aby byl.
    A když kouká, aby byl, a je,
    tak má být to, co je,
    a nemá být to, co není,
    jak tomu v mnoha případech je.

    Další zajímavé články:

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (55)

    Příspěvek z 9. června 2010 v 19:25.
    Nicolletta v něm napsala:

    Pro Hromču

    Bylo to úžasné a pravdivé a to se mi na tom právě líbí.4252516

    Příspěvek z 9. června 2010 v 19:24.
    Nicolletta v něm napsala:

    Reakce na Zrzka97:

    Jo, stálo. I když se mi to na první pohled číst nechtělo, nakonec jsem se do toho pustila a bylo to senzační.44444444444444444

    Příspěvek z 9. června 2010 v 19:21.
    Nicolletta v něm napsala:

    Reakce na Zrzka97:

    Já bych takový napsat nedokázala. Je to opravdu moc hezky napsané.71625