Prostřídala jsem mnoho školek, ve kterých mě děti měli rády. Ve školkách jsem byla oblíbená už jen díky svým schopnostem "spřátelit se". Ve škole, vše probíhalo dobře První třída byla bez dvojek a proto mi všichni říkali že jsem šprt. Mně to osobně moc nevadilo ale tak trochu dráždilo. Kamarády jsem však měla a kluci mě měli taky rádi. Ve druhé třídě se počet kamarádů o hodně zvedl a já byla oblíbenou i v jiných třídách. Ve třetí jsem změnila školu. To obnáší nové přátele, ale i nepřátele. Našla jsem přítele, kluka do kterého jsem se zamilovala. Myslela jsem si, že jsem našla i novou kamarádku, ale v tom jsem se zmýlila. Ve čtvrté třídě mi ta falešná kamarádka začala dávat podmínky našeho kamarádství. Já to trpěla a doufala, že jsem její nej kamarádka. všichni a všechny. Tam jsme se nejvíce pohádaly. Od té doby jsem jí ignorovala. Avšak byl tu háček. Já vždy byla spíš ten sportovní tip a ona zase taková ta ,,barbie" a pod. Po Vánocích však začal zvrat. Založila si Facebook i když jí nebylo třináct a založila mi ho pod falešným jménem. Já to nechtěla! Já jsem v tu chvíli poznala, že nebylo moudré se s ní přátelit. Řekla jsem jí, že to nechci a ona ho musela zase zrušit. Jednou, založila falešný Facebook jiné holce kterou neměla ráda a její máma to řekla třídní, a ta to začala řešit. Musely ho taky zrušit. A to se mě snažila ještě udobřit. Po letních prázdninách se k ní přidala jiná, ještě horší holka. Probíhalo volení do třídního parlamentu a ony o mě začaly rozhlašovat že jsem hloupá, takže jsem zvolena nebyla. Našla jsem si jiné nejlepší kamarádky. Jsou sportovní a mám je do teď. Už jsem však byla v 5. třídě a tak trochu nevěděla komu věřit. Své problémy jsem s rodiči řešit nechtěla. Buď by je nepochopily, nebo začali řešit. A to já nechci! U kamarádek nemám jistotu, že má přání nevyzradí. Nejdřív spolu šly do kina a pak si udělaly tajnou abecedu. Tvrdily mi, že spolu nic nemají. Já jsem tak trochu pochybovala. Když se nemáte komu svěřit, postačí vám deník. Když už jsem totiž byla zoufalá, šla jsem do papírnictví a takovou malou knížku si koupila. Byl to můj deník. Deník jsem adresovala holce jménem Anne, která byla jen smyšlená. Má se mnou trpělivost a mně psaní ulevuje od problémů. Byla jsem ráda, že mám někoho, komu věřím, svěřuji se mu a kdo mé tajemství nevyzradí. Deník je také užitečný na oživení svých vzpomínek. Je hezké podívat se do minulosti.