Alíkovina

Děsivý Halloween

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Byl Halloween. Jess šla sama v dešti a přemýšlela. Kdyby tady byla její kamarádka Nikki, slavily by Halloween spolu. Jenže tady nebyla a Jessica musela jít sama v dešti po temné ulici.

Ali Amiri jako upír - Upíří party , © Marek Navrátil

Domů se jí nechtělo a tak procházela různými ulicemi. Přemýšlela a ani si nevšimla, že zabočila do nesprávné ulice. Po chvíli vzhlédla. Hrůzou vykulila oči. Stála v Černé ulici. Nikde nikdo nebyl.

Do téhle ulice by se nikdo neodvážil ani odpoledne a ona tady stojí večer a ještě k tomu na Halloween. Chtěla se otočit a jít pryč, ale v tom uslyšela volání: „Jess! Tady jsem!“ Rozhlédla se kolem sebe. Nikoho neviděla. Pak se ale zase ozvalo: „Jessico! Tady, nahoře! Ve Strašidelném domě!“

Dívka se podívala před sebe. Tyčil se tam obrovský dům, kterému se říkalo Strašidelný, protože v něm dřív prý bydlel upír. Co na tom byla pravda, se nevědělo, ale i tak se mu všichni vyhýbali a nikdo v něm nebydlel. Jess se podívala do oken a v jednom z nich uviděla svoji kamarádku Nikki. „ Nikki! Co tam děláš?“ zavolala Jessica vystrašeně. „Jess, pomóc!“ zakřičela Nikki a pak zmizela.

Dívka zaváhala, ale potom se rozběhla do zahrady. Když otevírala branku, ta zlověstně zaskřípala, ale Jess pokračovala dál. Pomalu šla po štěrkové cestě a dostávala strach. Po chvíli stála přímo před obrovskými dveřmi. Stála tam a nevěděla, jestli má jít dovnitř. Pak ale zaslechla: „Prosím! Pomóc!“ Vzala za obrovskou kliku a vstoupila dovnitř.

Byla tam tma. Vytáhla z kapsy mobil a posvítila si. Pruh světla ozářil velkou místnost s vysokým stropem. Zatáhla deštník a pomalu se vydala dál. Všechno bylo zaprášené. Při každém kroku pod ní skřípaly parkety. Nejistě šla dál. Kdyby nevěděla, že někde nahoře je Nikki, okamžitě by utíkala pryč. Měla hrozný strach, jako snad nikdy předtím. Až bude po všem, tak už se do téhle ulice ani nepodívá. Nejradši by šla pryč, ale nedokázala tam kamarádku nechat.

Pokračovala dál po rozvrzaném schodišti. „Áááá,“ zaječela, když před ní přeběhl pavouk. Šla dál do chodby, kde byla spousta dveří. Do kterých má jít? Kde najde schodiště do dalšího patra? Vydala se do prvních dveří. V místnosti byla na zemi rakev a na zdech pavučiny. Už chtěla odejít, ale vtom se víko odsunulo. Jessica strachem jen otevřela pusu a přitiskla se na dveře. Z rakve vystoupil muž.

„Zdravím,“ řekl, a když otevřel pusu, zazářily mu v ní bílé špičáky. Vydal se ke dveřím. Jess strachem neudělala ani krok. „S dovolením, slečno,“ řekl, když pořád stála před vchodem. Jessica ustrašeně uhnula. „Děkuji. Mějte se,“ usmál se a vyšel ze dveří. Jessica překvapením ani nedýchala. Stála na místě a byla tak ohromená a ustrašená, že se ani nedokázala pohnout. Po chvíli vyběhla ze dveří. Upír nikde nebyl. Udiveně pokračovala dál.

Vydala se do dalších dveří. Opatrně vešla. Čekala, že na ni vyskočí nějaká příšera, ale nestalo se nic. V místnosti bylo prázdno a všude se válely vrstvy prachu a pavučiny. Ani východ nebo schody tam nebyly a tak se vydala hledat dál. Nejistě chytla za další kliku a udělala pár kroků vpřed. A na konci místnosti uviděla… Dveře! Radostně se k nim rozběhla. Ale když je otevřela, jen vykřikla: „Áááá!“

Přímo před ní stál kostlivec! Jessica podruhé vykřikla: „Áááá,“ a utíkala pryč. Jenže kostra se vydala za ní. Jess zpanikařila. Rozběhla se do chodby a bezmyšlenkovitě vběhla do dveří hned naproti. Zděšeně se rozhlédla po místnosti. Nikde nebyly žádné dveře ani schody. A kostlivec už byl skoro u ní. Byl čím dál blíž. A blíž. Nebezpečně se přibližoval a dívka nevěděla, co má dělat. Co s ní asi udělá? Kostra už byla v místnosti. Jess skrz její kosti viděla chodbu. Z prázdných děr místo očí na ni zářila strašidelná červená světla. Už byl v místnosti. Otevřel pusu a z jeho čelisti vyšel strašlivý ďábelský smích. Jessica se zoufale přitiskla na zeď.

Vtom se ozvalo cvaknutí a ona spadla do malinké místnosti. Dveře se zavřely a najednou stoupala nahoru. Zjistila, že to byl vlastně výtah. Sedla si na zem a zoufale zabořila hlavu do dlaní. Tak toužila být doma. Nikdy neměla jít na tuhle procházku, která nejspíš skončí velmi špatně. Rychle si zase stoupla, protože stěny i podlaha byly pokryté lišejníkem a mechem. Najednou se dveře otevřely a Jess rychle vyšla ven. Stála přímo před chodbou. Jediné, co v ní bylo, bylo okno a jedny dveře.

Když prošla kolem špinavé okenní tabulky, spatřila město. Byl tu krásný výhled. V oknech všech domů svítilo tlumené světlo. Všude nejspíš slavili Halloween a snažili se svoje přátele co nejvíc vystrašit. To ona byla vystrašená až příliš. Na Halloween se od tohoto roku zavře doma ve svém pokoji a celý večer bude dělat cokoli, jen aby to nesouviselo s tímto příšerným svátkem. V dálce zahlédla i svoje obydlí. Toužila být doma a slavit. Nikdy sem neměla chodit.

Pak jí ale došlo, proč sem vlastně šla. Je tu přece Nikki! Rozběhla se ke dveřím na konci chodby. Před ní byly schody. Byly pokryté silnou vrstvou pavučin. Znechuceně vystoupala nahoru, kde ji čekaly další schody. A tentokrát jich bylo hodně. Jessica unaveně zívla a podívala se před sebe. Tohle prostě musela zvládnout. „Jess! Prosím, jsi tady? Pomóc, “ ozvalo se zpoza dveří.

„Nikki!“„Jsi to ty? Pomoc!“ Dívka co nejrychleji běžela po schodech. „Počkej, Nikki, už jsem tady,“ volala udýchaně. Běžela, co nejrychleji mohla. Konečně vzala za kliku a prudce vběhla dovnitř. „Nikki!“ Nic se neozvalo. „Jsi tady?“ Zase nic. „Jestli tady jsi, tak se prosím ozvi,“ volala zoufale.

„Jessico, Jessico, Jessico, Jessico,“ ozývalo se za ní. Každým slovem se hlas měnil a byl čím dál tím víc hlubší a drsnější. Když doznělo naposledy její jméno, nebyl to hlas Nikki, ale někoho úplně jiného. Prudce se otočila. Za ní stál nějaký muž. „Jessico,“ ďábelsky se rozesmál.

„Kde je Nikki,“ zakřičela Jess, „co jste s ní udělal?“ „Myslíš tvoji kamarádku? Tak ta tu nikdy nebyla. Všechno to byl přelud,“ smál se. Jessica se rozběhla do dveří. Srazila muže, který jen tak tak nespadl na zem. Rychle utíkala ze schodů dolů do chodby, potom výtahem dolů chodbou a zase po schodišti. Narazila do dveří. Uchopila kliku a prudce s ní škubla. Nic. Zkusila to podruhé, ale nic se nedělo. Dveře byly zamčené. „Nééé,“ zakřičela Jessica. Zlý muž už byl u ní: „Odsud neutečeš.“ „Néé,“ křičela Nikki.

„Co se děje, Jess? Tobě se ten návrh tak nelíbí?“ „Co? Jo! Jo, líbí!“ „Tak proč jsi křičela, že ne.“ „To neřeš,“ usmála se na kamarádku Jessica, „stejně bys to nepochopila.“ Takže se to vůbec nestalo! Zasmála se radostně. Všechno byla jenom její fantazie. Byla tak ráda jako nikdy předtím. To by teda bylo. Jess nad tím mávla rukou a pustila se do příprav té správné halloweenské párty.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 20. února 2015 v 18:03.
Titulu-12 v něm napsala:

ble

Ble to je strašidelný 16