Jak už jsem psala v úvodu článku, tato knížka porušuje pravidlo. Ničit ji totiž můžeš, dokonce tě k tomu vyzývá. Takže ji můžeme přiřadit třeba k sešitu s domácími úkoly. Nejsou v ní ale úkoly z matematiky ani z češtiny, jsou to „návody“ k tomu, jak ji zničit. Vždyť se tak i jmenuje. Najdete tam třeba stránku, na kterou máte vylít kávu, nebo stránku, ze které si máte vyrobit kelímek, z něhož se napijete. Líbí se mi na ní ale hlavně to, že si uchovává (stejně jako deník) data z dřívější doby, a to například tak, že si do ní napatláte kus vaší večeře.

Destrukční deník 2

Destrukční deník
S Destrukčním deníkem jsem se seznámila v knižním katalogu, co nám dávají ve škole. Ale až po několika vydáních katalogu jsem si přečetla jeden článek a „odhodlala“ se pro zakroužkování. Upoutávka tam ale moc neseděla, což je jeden z důvodu, proč píšu tento článek.
Teď ale přejdeme na ta důležitější fakta a otázky:
- Kdy vyplňovat? Když se potřebujete uvolnit. Věřte mi, že trhání papíru je fakt uspokojující.
- Kde vyplňovat? Na co nejšpinavějším místě, např. neumytý jídelní stůl. Cílem je tuto knížku přeci zničit.
- Mám jít popořadě? Ne, nemusíš. Úkoly jako třeba zmiňované napatlání večeře přece nejdou udělat před večeří. Nebo snad jo?
- Komu to doporučuji? Všem, co mají problém začít si psát deník, ale chtějí si nějaká ta data uchovat. Ano, tento problém jsem měla taky.
- Jak je dlouhý? To úplně nejde zjistit, aneb jsem moc líná si to tam sama (součástí jednoho úkolu) dopsat. (Podle internetu má ale stránek 224.)
Tuto knížku velice doporučuji. Užijete si s ní dozajista hodně zábavy!