Prvního prosince se uskutečnilo vyhlašování výsledků soutěže dětský čin roku. A já měla to štěstí, že jsem se ho mohla účastnit. Nejprve proběhl slavnostní oběd v Praze na Střeleckém ostrově. Fotografové nás fotili, kameramani natáčeli a novináři s námi dělali rozhovory. A nakonec jsme na Staroměstské radnici dostali ocenění.
Ale pěkně po pořádku.

O soutěži Dětský čin roku jsem se dozvěděla prostřednictvím serveru Alík.cz. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám a tak jsem poslala svůj příspěvek. Nikdy bych netušila, že právě já bych se mohla stát tou oceněnou výherkyní. O to větší bylo moje překvapení, když si mě ve škole zavolala moje profesorka češtiny.

Do školy prý přišlo oznámení, že se mám dostavit 1. prosince do Prahy na slavnostní vyhlášení výsledků. Byla jsem z toho úplně vedle. Copak ta soutěž skončila teprve teď? ptala jsem se sama sebe. Vlastně od té doby, co jsem poslala svůj příspěvek, jsem na to nějak pozapomněla, a proto jsem byla tak překvapená. Navíc jsem nevěděla, proč mě vybrali a jestli jsem vůbec něco vyhrála. Doma jsem o tom pověděla rodičům, kteří předtím ani netušili, že jsem někam něco psala.

A najednou tu byl ten dlouho očekávaný den. Vyrazili jsme vlakem z Hradce Králové krátce po osmé ráno. V Praze jsme byli celkem brzy a tak jsme na "Střelák" vyrazili pěšky. Kdo to v Praze zná, dá mi za pravdu, že to žádná dálka není. I tak jsme ale do restaurace dorazili s předstihem. Ujala se nás tam jedna milá slečna a nabídla nám něco k pití. Potom jsme museli čekat a čekat, než všichni dorazí. A bylo to tu.

Hana Zoubková z Břeclavi představila příběh své třídy: Dobrá parta zmůže leckdy zázraky.

Slavnostní oběd mohl začít. Celým dnem nás provázel Aleš Háma a kromě něj tam bylo spousta známých osobností. Jako hlavní patronka soutěže zpěvačka Ewa Farna, dále herečka Petra Černocká, Dana Morávková, modelka Lucka Váchová a Jitka Čvančarová, která zrovna týden před vyhlášením vypadla ze soutěže Star Dance, paralympionik a mistr světa v cyklistice Jiří Ježek a herec a tanečník Jan Révai.

Adam Bečvář z Trutnova (vpravo) přišel představit svůj příběh: Paní ze staré fotky.

Na Staroměstské radnici jsme si sedli podle zasedacího pořádku vedle svých patronů. Tím mým byl šéfredaktor Učitelských novin Jiří Frey. Krátce po čtrnácté hodině začalo vyhlašování. To probíhalo tak, že každý výherce předstoupil před publikum spolu se svým patronem a přečetl svůj příspěvek. Poté dostal ceny. Nakonec přiběhla spousta fotografů a několikrát je vyfotili.

Veronika Bayerová z Rakovníka přečetla příběh Záchrana zvířete aneb jak ke kočičce přijít.

Já přišla na řadu jako poslední. Měla jsem obrovskou trému, ale jak jsem četla, začala ze mě opadávat. Nutno podotknout že povahově jsem zamlklý a stydlivý člověk, který se mnohem raději vyjadřuje na papíře než slovně. Hlavně a především před cizími lidmi. A těch tady fakt nebylo málo!

Tomáš Gregor z Trutnova čte svůj příběh nazvaný Chat.

Popravdě musím říct, že jsem si myslela, že dostaneme pár reklamním propisek, bloček a možná nějakou roztomilou blbůstku. Proto mne velice překvapilo, jaké hodnotné věci se v taškách, které dostali výherci, skrývaly. Kromě propisek a bločků jsme dostali skládací koloběžku nebo roztomilého plyšového medvídka oblečeného v policejním oblečku. A co jsem vlastně vyhrála? Zvláštní cenu Učitelských novin za nejlépe napsaný příspěvek.

Alena Moťátková z Brna čte svůj příběh na téma Pomoc jiným dětem.

Nakonec jsme se dočkali i zpěvu od Ewy Farné. Ale to už byl konec předávání. Ještě jsme byli pozvaní na malé občerstvení přímo v prostorách Staroměstské radnice a pak už se všichni rozjeli domů.

Magdalena Kubíčková (sepsala příběh) a Ondřej Severa (zachránce) z 5. ZŠ v Kolíně

Mě čekala cesta vlakem zpátky do Hradce a kvůli třem centimetrům sněhu jsem se domů dostala až o půl deváté. Byl to ale krásný den, tak ho přeci nemůže zkazit hodina čekání navíc někde uprostřed polí.

Markéta Dardová ze Slavkova čte ze své vítězné práce Není mi nic zatěžko.

Tímto bych také chtěla poděkovat všem, kteří se vyhlašování účastnili. Všichni byli velice milí a sympatičtí, prostě úžasní!

Také proto byla moje první věta po návratu domů: "Chci být herečka!". A na otázku "Proč proboha?" jsem odpověděla "Protože všichni byli tak milí a kamarádský."

Všechny oceněné příspěvky najdete na webu www.detskycinroku.cz. Nechybí tam ani ten můj. Jmenuje se Jak jsme s bráškou pomohli jedné paní.