Pomoc ostatním

Klára Hnátová

Jednou, když jsem byla nakupovat s kamarádkou, tak jsme uviděly, že tam nějaká paní hrozně šílí. Tak jsme se jí šly zeptat, co se děje. Odpověděla, že jí někam zmizel chlapeček a že jestli nevíme, kde je tady něco, kde by to mohla nahlásit.

Kamarádka říkala, že neví, ale že viděla takového chlapečka, jak je v krámu s oblečením, kde jsme se byly před chvilkou kouknout. Prý se jí zdálo, že je tam nějak sám, ale řekla si, že si asi maminka nebo tatínek akorát něco zkouší.

Tak jsme tam všichni běželi a naštěstí tam byl a byl to on. Ta paní byla hrozně šťastná a hrozně nám děkovala. Tak jsme s kamarádkou měly dobrý pocit, že jsme někomu pomohly.

Pomoc přírodě

Kateřina Máčková

Nevím, zda tento příběh je o hrdinství, ale spíš bych chtěla otevřít některým lidem oči.

Od útlého mládí jezdíme hodně do přírody. Miluji houbaření a přírodu jako takovou, ale bohužel čím dál, tím víc zjišťuji, jaká jsou lidé prasata. Neuvědomují si, že to, co nechávají v lese, to tam je i mnoho let. Jsem naučená, že sáčky, papírky a veškerý odpad dávám do batohu a pak to vyhodím do koše, který většinou na začátku lesa je.

Při sběru hub najdeme ledacos. Plechovky, zapalovače, lahve od piva, dětské pleny, ostnatý drát, igelity. Lesu platíme „DPH“ tím, že mu ulehčíme a nepořádek, který uneseme, vyneseme z lesa ven. Většinou máme plnou tašku odpadu, ale zase míváme i hodně hub. Les se nám vždy odvděčí. Beru si sebou i tvrdý chléb a nějaké ovoce a nechávám to u krmelce nějaké srnce k svačince.

Škoda, že lidé si po sobě neuklízí a neuvědomují si, že tím neškodí přírodě, ale i sobě. Přála bych si moc, abych jednou vešla do lesa a neviděla žádný odpad, jen krásnou čistou vůni lesa, jehličí, mech, šišky a ty nádherné hlavičky.