Alíkovina

Dětský čin roku 2015: Příběhy čtenářů, 3. díl

vydáno  •  Alík · Dětský čin roku
I v letošním roce můžete zaslat svůj skutečný příběh o dětském hrdinovi a vyhrát atraktivní smartphone. Jak vypadaly vaše příběhy v loňském roce se můžete podívat v této sérii.

Nový život - Malý koloušek na první procházce - Nový život - Malý koloušek na první procházce. (červen 2006), © Dana Kárníková

Pomoc přírodě

Tereza Dočkalová

Na začátku školního roku 6. ročníku jsem přišla na novou školu. Doslechla jsem se, že je tu nějaký ekotým. Vybírali se do něho zástupci z každé třídy a měli jednou týdně schůzky.

V každé třídě přibývaly postupem času krabice na třídění odpadu. První jsme měli plasty a papír, později hliník, potom na víčka a nakonec na PET lahve. Ve třídách se na malé písemky nepoužívaly čisté papíry, ale z jedné strany popsané. U každého vypínače se dávaly cedulky typu: „Kdo šetří má za tři.“ nebo „Šetři, šetři elektřinu, zhasni světlo za vteřinu!“ U kohoutků v umyvadlech byly podobné nápisy, ale týkající se zacházení s vodou.

Ekotým se snažil vymyslet, jak se zdokonalovat a ke konci školního roku se to povedlo. Přišli nás navštívit zástupci z projektu EKO škola. Šli zjistit, jak na tom tedy jsme. Dopadli jsme dobře a paní učitelka, která vedla schůze ekotýmu nám oznámila, že jsme dostali titul EKO školy. Týden před vysvědčením odjeli zástupci ekotýmu do Prahy pro ocenění a 22. 6. 2015 se slavnostně vyvěsila vlajka EKO školy do vestibulu školy a vyvěsil venku štítek EKO škola. Všichni jsou z tohoto úspěchu nadšení, protože v okolí žádná EKO škola není.

Všichni věříme, že se naše škola v tomhle ohledu bude zlepšovat, a že nám ti lidé z toho projektu za dva roky ten titul nevezmou. Ekotým má nachystané další plány a všichni v obhajobu věříme.

Pomoc přírodě

Veronika Štěpánová

Záchrana srnečka v lese.

Jednou, je to už delší dobu, jsme šli na procházku. Bylo moc hezky, slunce svítilo a tak jsme šli do lesa. Tam totiž byl chládek. Podívali jsme se k ohradě, ta byla oplocená drátem. Uvnitř rostly malé stromečky. Když v tom se v ohradě něco mihlo.

Byl to srnčí koloušek. Celý se třásl, nemohl skočit přes oplocení. Nikde nebyla žádná srna ani myslivec, který by možná pomohl.

Naštěstí šel s námi tatínkův kamarád. Ten byl myslivcem a věděl co dělat. Já a ostatní děti jsme stáli venku. Dospělí šli do ohrady a pokusili se srnečka chytit. Podařilo se jim ho dát ven z ohrady.

Ihned se rozběhl a my jsme opravili rozbitý plot. Vše dopadlo dobře.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!