Kolektivní pomoc

Kristýna Pechová

Bylo mi asi tak 10 let, když jsem začala pomáhat u maminky v práci, abych si zkusila, jaké to je pracovat. A zjistila jsem, že to není žádná legrace. Starala jsem se o starší lidi. Když jim i své mamince chcete udělat radost, je to velká dřina.

Pomáhala jsem mamince nosit obědy a jezdila jsem s ní k ostatním lidem. Zkoušela jsem jim udělat radost tím, že jsem zkoušela nové triky v kouzlení, nebo když byla nějaká akce, tak jsem jim pomáhala roznášet jídlo nebo pití.

Měla jsem je ráda, ale teď už je moc nevídám. Ale když je uvidím, tak si s nimi povídám, co se tam děje a jak se mají a podobně. Strávím s nimi několik hodin. Jsem ráda, že znám takové lidi, protože mi někdy vyprávěli i o tom, jak to vypadalo za 2. světové války.

Kolektivní pomoc

Veronika Václavková

Ahoj, chodím do základní školy, kde máme svůj ekotým. Každý měsíc se scházíme v ekoklubu, kde řešíme nadcházející akce. Máme takové projekty jako třeba uklidit okolí školy, nebo chodíme na Arpidu (k vrbenským rybníkům), také jsme pomáhali přírodě.

Už několikrát jsme obhájili titul ekoškola a jedna dívka z našeho týmu byla na předávání titulu v Praze. Taky jsme dostali možnost jet zdarma do Německa na přírodní pobyt, kde jsme bydleli v přírodních chatkách. Lesní, vodní, stromová chatka a pořádali jsme tam také projekty. A na konci školního roku jsem dostala kroniku od žákyně, která odchází na střední a společně s mojí kamarádkou se o ní máme starat.

Pořádáme také ekofesty. Máme dobrý tým a jsem ráda, že v něm mohu pomáhat.