Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Dětský čin roku 2015: Příběhy čtenářů, 8.díl

    vydáno  •  Dětský čin roku
    I v letošním roce můžete zaslat svůj skutečný příběh o dětském hrdinovi a vyhrát atraktivní smartphone. Jak vypadaly některé vaše příběhy v roce 2015, se můžete podívat v této sérii.

    Koťata, © Dana Dydowiczová

    Pomoc přírodě

    Žaneta

    Jednou jsme jeli autem s mamkou, taťkou a sestrou z výletu, z hradu Trosky. Jeli jsme dlouhou cestu v dešti, ve tmě, byla jsem šíleně unavená, až se mi z toho zavíraly oči, ale já se vždycky bála spát v autě. Koukala jsem ven skrz okýnko, jak kapky deště padají na sklo a všude kolem, jak rychle mizí stromy a keře, jak se světla aut předjíždějí a jak měsíc běží rychle nad námi, abychom mu neujeli. „Mami, jak to, že ten měsíc je stejně rychlý jako my?“ zeptala jsem se a čekala jsem moudrou odpověď „Ale to se ti zdá, on je pořád na stejném místě, jen my se hýbeme,“ odpověděla mamka mírně pobaveně „Aha!“ řekla jsem zklamaně. Přestala jsem se zajímat o měsíc a najednou jsem v příkopě uviděla něco, co se hýbalo, kouklo to na mě.

    „Tati stůj!“ jekla jsem. „Co je? Co se děje?“ zpomalil a ptal se vyděšeně. „Zastav prosím!“ neodpověděla jsem mu na jeho otázku. „Ale já teď nemůžu zastavit!“ trošku na mě křikl. „Prosím!“ řekla jsem potichu. Konečně zastavil a já rychle vyběhla z auta směrem zpět. Zaběhla jsem do příkopu a tam bylo malinkaté kotě v krabici s dekou, kouklo na mě těma zalepenýma očima a tiše mňouklo. Nebylo špinavé, jen ty modré oči mělo trochu zalepené, ale to koťata mívají, nebylo ani vyhublé, bylo krásné mourovaté.

    Přiběhli ke mně rodiče se ségrou a já jen slyšela jednohlasné „Jéééé..!“ Udělala jsem dva malé a pomalé kroky ke kotěti. Kotě udělalo jeden malinkatý krůček, já si dřepla a koťátko se rozeběhlo ke mně. Zastavilo se, já natáhla ruku a pohladila ho. Okamžitě začalo příst a plést se mi okolo nohou. „Vezmeme si ho domů? Prosím!“ řekla jsem nadšeně a ukázala na ně to malé mourovaté stvoření s modrýma očima. Mamka s taťkou se na sebe koukli a řekli „No, tak dobře, ale budeš se o něj starat,“ usmáli se. „Jasně!“ Byla jsem ohromně šťastná.

    Dobrý nápad

    Pavel Novák

    Můj příběh začal na základce. Byl jsem takový tichý typ. Co mám říkat. Tichý, trošku dost stydlivý, prostě plachý člověk. Vše se změnilo po tom, co jsem se pohádal v červnu s nejlepším kámošem. Přes prázdniny jsem si tedy s ním nepsal, a tak jsem se nudil, hrál různé hry. Až nakonec v září, když jsme si spolu začali povídat, tak mi řekl: „Sakra, Pavle, takhle se mi líbíš, když si dost povídáš a nechováš se jak naprostý hlupáček.“ (Nemohu sem napsat, co řekl doopravdy místo hlupáček).

    A tak jsem dostal nápad. No jo. Proč se tak chovám? Takže se snažím být normální. Byl jeden kluk, který mě stále štval. Když jsme ho s kámošem potkali, kámoš řekl: „Hele, necháš Pavlíka být, jasné?“ Prostě on je to strašně dobrý kámoš. Nedokážu si představit, co bych dělal bez něj. Bez něj bych se normálně nechoval.

    Vím, že to sem nejspíše nepatří, ale... Někdy se vyplatí mít dobrého kamaráda, toho nejlepšího. A i když se chová jako hlupáček. Beru ho takového jaký je, někdy je v pohodě, ale z větší části má taky své chyby. Když jsme byli v domě, bydlíme v paneláku, tak pro nic za nic začal křičet. Musel jsme mu říct, aby toho nechal. Tedy moje rodina bydlí v paneláku, on bydlí v domě, o nějaký kus dál.

    Ale zpátky. Když jsem byl tichý, lidé do mě strkali. Nemohl jsem s tím nic dělat. Prostě jsem pokračoval dál. Děti ve škole si myslely, že jsem divný. Děti na učilišti se prý ptají toho kámoše, co mi je. On říká, ať to neřeší. Ale já už nevím, co mám dělat. Snažím se zapadat, zatím mi to trochu jde.

    Málem jsem se s tím kámošem pohádal, dokonce mě dokázal rozbrečet. Někdy to prostě nevyjde. Ale dokud to bude můj kámoš, vše bude v pohodě.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!