Pomoc ostatním

Slavomila Korotvičková

V našem městě je Dobrovolnické centrum, kam chodí lidé, aby pomáhali ostatním. Každý, kdo se sem přihlásí, je zaškolen a může chodit do nemocnic, kde si třeba povídá s pacientem a nebo mu třeba i čte, podle domluvy s pacientem.

Já chodím na dětské oddělení a na onkologii. Onkologie je oddělení, kde jsou lidé s různými nádory a rakovinou. Je hezké jim aspoň trochu dát naději do života. Navíc to přináší nové zkušenosti do života, hrozně ráda totiž pomáhám ostatním.

Dále jsem zapojená také do programu 5p, to je program, kde dobrovolník tráví čas s dítětem ze sociálně znevýhodněné rodiny, alespoň 1x týdně 2 hodiny. Jsou to děti, které jsou nějak vyřazovány z kolektivu. Jejich rodina je na tom nějak sociálně špatně, takže si nemůžou dovolit kroužky, jsou nějak šikanovány a nebo trpí nemocemi (jako je cukrovka) a jejich maminka se bojí je pouštět ven. Celé je to o tom, vytvořit přátelský vztah dítě + dobrovolník. My ho bereme třeba do kina, na procházku, na různé výstavy nebo třeba do zoo.

Je skvělé takhle někomu pomoct. Je skvělé mít dobrý pocit, že pomáháme.

Záchrana lidského života

Ema Lédlová

Jednou jsme jeli na dovču do Itálie. A jednoho večera byl nějaký koncert u moře a já jsem se šla okolo projít, protože mě to už nebavilo. Tam za koncertem byla taková stará budova a kolem pár popelnic a krabic. A potom jsem slyšela jako když se někdo dusí a pak jsem uviděla malého kluka na vozíku, bylo mu tak 9 let.

Vypadalo to, že se dusí. Hrozně jsem se bála, byla docela už tma a já jsem nevěděla jestli to sama zvládnu, tak jsem začala křičet o pomoc. Za chvilku ke mně přiběhli dva páni, naštěstí jeden uměl česky. Tak tomu klukovi pomohli a vše dopadlo dobře. Říkali mi, že kdybych se nešla projít, kdybych toho chlapce nenašla, mohl by umřít. Prý byl nějak postižený, ale dobře to dopadlo.