Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Dětský čin roku 2015: Vítězné příběhy

    vydáno  •  Dětský čin roku
    Vítězné příběhy Dětského činu roku 2015 v jednotlivých kategoriích.

    Adam Zezulka (13 let), ZŠ V Domcích, Trutnov, oceněný v kategorii Záchrana lidského života, © Dětský čin roku 2015

    Dětský čin roku 2015 na Alík.cz

    Své příběhy do Dětského činu roku jste mohli zasílat i prostřednictvím Alík.cz. Vítězné příběhy soutěže s Dětským činem roku na Alík.cz najdete zde.

    • Kategorie: Kolektivní pomoc
      Vítěz: Tomáš Soldán (8 let), ZŠ Prostějov, Prostějov
      Sborník pro seniory


      Jmenuji se Tomáš a chodím do 3. třídy. Společně se svými kamarády jsme se stali organizátory soutěže pro seniory. Soutěžit mohli nejen naše babičky a dědové, ale i všichni další, kteří měli chuť se s námi podělit o vzpomínky ze svého dětství. Soutěžní téma mělo název Moje oblíbená hračka. Asi za tři měsíce jsme obdrželi 90 soutěžních prací, obrázky a fotografie hraček, se kterými si hrály děti v době, kdy jsme ještě nebyli na světě. Velké překvapení pro nás bylo, že dříve děti neměly tolik hraček a že některé děti neměly hračky žádné. Bylo těžké vybrat nejzajímavější příběhy, protože ty, které se nám nejvíce líbily, byly základem sborníku, který jsme společně vytvořili. Dětské ilustrace, které doplnily zajímavé příběhy, upoutaly svojí barevností i originalitou. Sborník jsme společně předali všem autorům příběhů. Předávání sborníku seniorům bylo moc dojemné, protože sborník jsme pokřtili dětským šampaňským a slavnostní den jsme obohatili naším společným vystoupením. Všem se to moc líbilo.
    • Kategorie: Záchrana lidského života
      Vítěz: Adam Zezulka (13 let), ZŠ V Domcích, Trutnov
      Epileptický záchvat


      Ahoj, já jsem Adam a chodím na výtvarný kroužek do umělecké školy. Jednoho dne jsme já a tři spolužačky odcházeli poslední. Ještě jsme se na chodbě chvíli bavili, když jedna z holek vešla do šatny a najednou se ozvala veliká rána. Rychle jsme vběhli do šatny a naše spolužačka se zmítala na zemi ve velikém záchvatu. Poznali jsme, že jde o epileptický záchvat a snažili jsme se jí rychle pomoci. Jedna dívka letěla pro paní učitelku, která volala záchranku, my jsme zatím v šatně kontrolovali, zda se dívka nedusí a odstranili jsme okolo ní lavičky, aby si víc neublížila. Pak jsem s třetí spolužačkou rychle vyběhl před školu do okolí a navigovali jsme přijíždějící sanitku máváním k sobě. Pak jsme rychle záchranáře vedli do šatny. Ti hned zasáhli a pak ji naložili na nosítka a odvezli do nemocnice. Vše dopadlo dobře díky mně a spolužačkám, protože jsme byli rychlí a pohotoví. Spolužačka měla štěstí, že kolem sebe měla lidi, kteří věděli, jak zareagovat, nelekli se a neutekli, ale pomohli, aby se neudusila. Dnes už je spolužačka v pořádku a my jsme rádi, že se jí nic zlého nestalo.
    • Kategorie: Pomoc přírodě
      Vítěz: Kryštof Kratochvíl (13 let), ZŠ Mnichovická, Kolín
      Rybníček


      O letních prázdninách jsem jel s dědou a babičkou na chatu u Orlické přehrady. Naše chata je na hezkém místě a hned za ní teče malý potůček. Prohánějí se v něm rybky a domov tam mají i žabky. Letos bylo v létě obrovské teplo, taková vedra si ani děda nepamatuje. V potůčku začala znatelně ubývat voda. Chodili jsme to s dědou kontrolovat a začali jsme se bát, že obyvatelé potůčku přijdou o svůj domov. Bylo mi rybek i žabek líto. A pak jsem dostal nápad... Navrhl jsem dědovi, že bychom mohli u naší chaty udělat jezírko a odchytit nějaké rybičky a žáby a přenést je do náhradního bydlení. Až by se voda vrátila do potoka, zase bychom je přenesli zpátky. Děda má přírodu rád, je také rybář a šikovný kutil, ve všem se vyzná, a proto mi na můj nápad přikývl. A tak jsme se my chlapi dali do práce. Nejprve jsme vyhloubili jámu. Do ní jsme položili fólii určenou pro zahradní jezírka a zatížili ji kameny a obsypali i stěny. Jezírko jsme zaplnili vodou a šli jsme s malým podběrákem nachytat do vysychajícího potůčku rybky a žabky. Děda vyrobil ještě okysličovací zařízení. Pak už jsme se jenom radovali, jak se noví obyvatelé rybníčku zabydleli. Jsem přesvědčen o tom, že jsme jim tím zachránili život.
    • Kategorie: Pomoc n@ netu
      Vítěz: Karolína Našincová (12 let), ZŠ a MŠ J. Š. Baara, České Budějovice
      Staň se nadějí


      Jednoho dne, přibližně koncem letních prázdnin, jsem jela na chatu. Cestou jsem přemýšlela nad tím, jaké mají ostatní lidé problémy a že bych jim chtěla pomoci. Forma videí bylo pro mě asi to jediné, jak by to šlo. Celou cestu mi tedy zabralo vymýšlení scénáře. Když jsem přijela domů, o den později už se připravovalo mé imaginární studio. Lépe řečeno – část mého pokoje. Natočení něčeho takového není vůbec jednoduché, alespoň pro mě, jakožto pro začínajícího „Youtubera“. Celé mi to zabralo asi jednu hodinu kvůli různým přeřeknutím anebo zapomínání scénáře. No, ale netrvalo dlouho a finální zpracování bylo na světě. Mělo a má pomoci především dětem, které jsou obětí šikany. Cílem mého čtyřminutového výtvoru je hlavně dodat sebevědomí, návrh, jak se šikaně bránit, popřípadě se jí úplně vyhnout. Zanedlouho vyšlo mé další video s názvem „Staň se nadějí“. Je to krátká scéna toho, že se nesmíme bát pomoci druhým. Nyní mají obě videa dohromady 181 zhlédnutí a já doufám, že někomu pomohla, nebo třeba ještě pomohou.

    • Kategorie: Pomoc starším lidem
      Vítěz: Karolína Vosecká (13 let), ZŠ Mnichovická, Kolín
      Sousedka

      Naše rodina má chatu v Jizerských horách. Každých 14 dní tam jezdíme a vždy jsme rádi, že tam jedeme, protože je tam krásná příroda a krásně si tam odpočineme a načerpáme nové síly. Bohužel ne všichni v okolí naší chaty jsou šťastní. Nedaleko naší chaty bydlí starší paní, která je neustále sama, nemá si s kým popovídat, ale hlavně jí nikdo s ničím nepomůže. Jednou jsme ji šly s mamkou navštívit a aspoň si s ní trochu popovídat. Když jsme se daly do hovoru, hned byla vidět v očích paní trocha radosti, že už není tak sama a že se o ni někdo zajímá a není mu lhostejná. Začaly jsme tedy paní častěji navštěvovat a hned jí bylo veseleji. Ale po létě nastala zima a paní začala být zase smutná. Jednou jsme přišly opět na návštěvu a mezi řečí jsme se zeptaly, jestli jí někdo pomáhá odklízet sníh, sekat dříví, nosit uhlí atd. Co vyšlo z jejích úst, nás udivilo. Ne, není tady nikdo, kdo by mi jakkoliv pomohl. Rodiče se na mne podívali a já na ně a napadlo nás to samé. Druhý den jsem šla paní pomoci odklidit sníh, pomohla jsem i nanosit uhlí a nakrmila jsem její domácí zvířata. Takto jsem jí pomáhala, jak jen to šlo. Jak šel čas, paní byla čím dál tím víc veselejší. Začala jsem jí říkat babičko, protože jsem s ní strávila spoustu času, takže mi to i dokonce dovolila. Pak přišlo jaro, ale i na jaře je spoustu práce. Babičce pomáháme sekat dříví, sušit seno, sázet bylinky, zeleninu, česat ovoce, a dokonce i někdy něco upečeme. Když nejsme zrovna na horách, tak nám babička hlídá naši chatu. Je to krásný pocit, když někdo pomáhá starému člověku a vy víte, že mu tím uděláte obrovskou radost. Ale babičce dělá radost i to, že si může s někým popovídat. Jsem ráda, že stačí trocha pomoci, lásky a slov a starší člověk může být hned veselejší a šťastnější.

    • Kategorie: Pomoc ostatním
      Vítěz: Matyáš Kolek (12 let), ZŠ Bohumínská, Ostrava
      Pomoc po pádu z kola

      Chtěl bych vám popsat příběh, který se skutečně stal během MTB závodu „Šilheřovický Šlaušek 2013" a hrdinou tohoto příběhu je můj bratr Filip Sehnal. Bratrovi se v soutěži dařilo velmi dobře. Dokonce patřil mezi ty závodníky, kteří byli v tzv. vedoucí skupině, jenže pak se stalo něco, co nikdo vůbec nečekal. Přímo před kolo mého bratra spadl nějaký starší pán a rozbil si hlavu. Byl tam sice s nějakou paní, ale ta byla z celé situace v šoku, brečela a nedokázala mu nějak pomoci. To můj bratr neváhal a okamžitě se snažil pánovi poskytnout první pomoc. Setrval u pána až do příjezdu sanitky. Poté se rozhodl sice ještě v závodě pokračovat, ale do cíle dorazil až jako poslední. Byl však rád, že mohl někomu pomoci, protože zdraví je přeci důležitější než vítězství v závodě. Jsem moc rád, že se takto můj bratr zachoval a jen mě mrzí, že se mu ani potom nedostalo žádného poděkování či ocenění. A to je důvod, proč bych chtěl tento příběh nominovat.

    • Kategorie: Dobrý nápad
      Vítěz: Tereza Grygarová (12 let), ZŠ Bohumínská, Ostrava
      Dárek

      Ahoj. Já jsem Terka Grygarová a chodím do 7. třídy základní školy. Před Vánocemi, když jsem si uklízela v pokojíčku, jsem narazila na spoustu věcí. Byli to plyšáci, pexesa, dětské knížky, staré panenky, plná krabice pastelek, náramky, bločky, zkrátka všechno možné. Všechny ty věci byly v dobrém stavu, a tak mi bylo líto je vyhodit. Nejdříve jsem přemýšlela, co s nimi udělat? Nakonec jsem se zeptala mamky a ona mi řekla, že je zanese do práce. Maminka pracuje na oddělení sociálně právní ochrany dětí. V práci pomáhá dětem, které nemají tolik věcí jako já, protože jejich rodiče nemají dost peněz. Ty děti nemají skoro žádné hračky, knížky, pastelky, rodiče s nimi nejezdí na výlety, do kina nebo do divadla. Oddělení, kde mamka pracuje, pořádá pro ty děti různé akce, návštěvy kina a tábory. A jednou jsme jeli na celodenní výlet do Šiklova mlýna. S některými dětmi jezdíme už 8 let na tábory. Mezi těmi dětmi mám i kamarády. Myslím si, že je dobré pomáhat ostatním a těší mě, když můžu udělat někomu jinému radost. Opět i letos před Vánocemi připravím dětem z mamčiny práce nějaké dárečky a udělám jim tak šťastnější Vánoce.

    Dětský čin roku

    Projekt Dětský čin roku probíhá pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Magistrátu hlavního města Prahy. Organizátorem je Nadační fond Dětský čin roku a generálním partnerem projektu společnost Whirlpool CR.

    V České republice byl projekt poprvé neoficiálně představen v roce 2004. Zapojit se do něj mohou žáci základních škol, speciálních základních škol a osmiletých gymnázií z celé ČR, kteří vykonali nějaký dobrý skutek nebo si všimli skutku svého stejně starého kamaráda a napíší o něm.

    Soutěží se v 7 kategoriích: Záchrana lidského života, Pomoc ostatním, Kolektivní pomoc, Pomoc starším lidem, Pomoc přírodě, Dobrý nápad a Pomoc n@ netu. Děti nejen píší a posílají své příběhy, ale jako členové dětské poroty rovněž rozhodují o vítězích v jednotlivých kategoriích.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 4. ledna 2016 v 19:53.
    hvězda25 v něm napsala:

    Pěkné

    Je moc hezké , že ještě existují dobří lidé -děti , které chtějí pomahat okolí ! Dnes ve zprávách jsou samé nepekne věci: jak tamten napadl tamtu, jak onen ublížil jí apod.