Alíkovina

Děvče, které přišlo odnikud

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Slunce nepřetržitě svítilo na silnici,která už teď, v devět ráno, žhnula a sálala horkem. Lidé posedávali na verandách a pili citrónovou limonádu. Byl to den jako každý jiný.

Noc v marocké poušti, © Alík

Slunce pálilo na malé americké městečko uprostřed ničeho, 60 kilometrů od nejbližšího města. Lidé celé dny seděli na verandách, pili citronovou limonádu, pekli si navzájem koláče a okopávali zahrádku s obrovskými slamáky na hlavách.

Ten den bylo ještě větší horko než jindy. Lidé se neodvážili vyjít dál než na verandu a hromadně sedali do houpacích křesel a pili hektolitry limonády. Bylo poledne dvanáct hodin, když po horké sálající silnici viděli ti, co nespali k městečku přicházet osobu. Pak rozeznali dívku.

Měla dlouhé černé vlasy, na kterých ulpívala vířící zrnka prachu. Měla velké zářivě zelené oči, pleť osmahlou dlouhým putováním po slunci a sandály, ze kterých vypadával písek. Na sobě měla šaty z jakési pytloviny a tašku, ze které opadávaly kousky látky. Šla pomalu,nespěchala, jakoby se pro ni zastavil čas. Za tu dobu už se na „návsi“ sešlo celé městečko a zvědavě pozorovalo děvče, které přišlo odnikud. 

Za pár minut už děvče stálo asi metr před skupinkou měšťáků a klidnýma očima je pozorovalo. „Jakpak se jmenuješ děvče?“ Ta, které byla otázka určena, se nadechla a jemným hlasem srovnatelným s šepotem větru řekla: „Sierra. Mé jméno je Sierra.“

Dámy začínaly být velmi zvědavé a jedna z nich jen vyřkla otázku, která přímo visela ve vzduchu: „Odkud jsi? Kde je tvoje doma?“ Děvče ale neodpovědělo, jen natočilo hlavu na stranu a po chvíli se šlo posadit na nejbližší verandu a jen tak, spíš pro sebe řekla do prázdna: „Už dlouho putuji krajinou a doma jsem tam, kde jsem šťastná, tam, kde mám srdce,“ a zadívala se do dálky.

Za hodnou chvíli Sieře nabídli jídlo a vůbec pohoštění. Sierra však odmítla. Jediné, co požadovala, byla obrovská večeře pro celé město.

Do večeře zbývala ještě hodná chvíle, ale po Sieře nebyla ani stopa, jako by se po ní slehla zem. Lidé se začínali bát, pár lidem se zvýšil tep. Bylo to velké vzrušení na tak malé město, kde po generace žily stejné rodiny. Na Sieře by mohli postavit celý svůj zábavní průmysl.

Sierra seděla na kopci, pár kilometrů od svého nynějšího „domova“. Vlasy jí vlály v mírném větru a očima pátrala a sledovala dění pár kilometrů od sebe. 

Slunce začínalo pomalu zapadat a venku začínalo být snesitelně. Sierra věděla, že už je čas. Na večeři se podle jejího přání sešlo celé město. Sierra si poklidně sedla do čela stolu a když se lidé chtěli modlit, zašuměl vítr jejími slovy: „Už jsem navštívila mnoho měst, malých jako je toto a předám vám poselství, které předávám roky lidem jako vy. Prosím vás, abyste něco udělali se svým životem, nevyplácí se utrácet jeho drahocenné mince na život bez výletů, bez zážitků, bez života. Běžte a ve stáří se vraťte. Žijte a život užívejte. Malujte a pěstujte umění, to je něco pro duši! Prostě se usmívejte, nepřemýšlejte nad starostmi a užívejte radosti, protože všechno jednou končí.“

Pak Sierra zmlkla a pustila se do jídla. Jedla jen velmi málo a každé sousto pečlivě požvýkala. Pak odešla. Ulehla u krajního z domů, když lidé rozpolceni slovy bázlivé dívky odcházeli spát. Noc to byla pro všechny neklidná, avšak ráno ještě víc.

Ráno byla Sierra pryč. Lidé ji hledali, ale nenacházeli. O pár měsíců později, když se vzpamatovali, se začali řídit Sieřinou radou.

A proto tu byla. Proto žila.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 22. března 2015 v 17:50.
juli2002 v něm napsala:

No já napsala už 4 alíkoviny 2 z nich jsem se fakt snažila a zatím tu není ani jedna...15
nevíte za jak dlouho po odeslání se to tu ukáže 226

Příspěvek z 22. března 2015 v 17:30.
ES v něm napsala:

Podle mě to vůbec nebylo špatný 16 Rozhodně se nedá říct, že by se nesnažila, protože i když se nám něco třeba nelíbí, druhému mohlo dát velkou práci to napsat. Mě se ale článek líbil, měl i pěknou myšlenku 25

Příspěvek z 21. března 2015 v 9:52.
ikaverunka v něm napsala:

já taky tady budu mít alíkovinu, a moc se mi to nelíbilo.

17 moc se mi to nelíbilo, přijde mi, že si se nesnažila, prostě se mi to moc nelíbí, ale nevím, je to jedno, já teď jen čekám, až mi taky sem dají článek, jmenuje se Denda a Venda.